Brandon

Z americké velkokapacitní linky na filmy vyjel další sériovej fuckovací kousek, tentokrát o v jednom kuse zhuleným assholeovi a uječené peroxidce. Už samotná zápletka je absurdní, krásná inteligentní (aspoň tak má působit) reportérka si to bez okolků rozdá s poslintanou nulou. Tak kde je ta realita? Na Katherine Heigl je poznat jak bojuje s herectvím a nejde jí to. A chytré hlášky? Opět tuctové rádobyvtipné žvásty v donekonečna natahované stupiditě.

Typickej americkej byznys, jehož hlavním a jediným účelem je vytřískat z produktu co nejvíc prachů. Krásná Eva Green, ještě krásnější Nicol Kidman, zpracování na několik dílů, digitální (medvědí) efekty, příběh ala Harry Potter, politikaření, ušlechtilé symboly jako hvězdný prach. Pohádka bez citu, fantazie a duše.

Roztomile hloupoučký scénář, ale i mně se vybavily vzpomínky na to, jak jsme si jako malí špunti hráli na neohrožený zelený pizzožrouty. Želvy byly jednoduše našimi ikonami. Jo to byly časy, já a mé alter ego Leonardo :-)

Nooo, slušná hustotka. Si takhle jedu žluťákem do Brna, chce se mi spát, pustím si noťas, že si dám něco na "dobrou noc". A ejhle, už od první minuty mám oči na šťopkách, očekávajíc útok rozzuřeného zombíka. Dynamickej střih, samá lekačka, litry krve, kusy lítajícího masa, vytrhané orgány, akce, dobrá muzika mi vůbec nedala spát. 3,5* P.S. A to pak jděte na véču do čínské restaurace :-D

Vybaven čtyřmi palicemi česneku, půl litrem svěcené vody, nabroušenými dubovými kůly a zánovním stříbrným krucifixem jsem si přeříkal počítaje svůj poslední otčenáš. Trochu nejistě jsem natáhl prst a spustil přehrávač, pevně odhodlán zatočit s bandou krvelačných bestií. A ouha. Ďábelský David Slade mě chtěl za každou cenu vyděsit a to neměl dělat. Nucenost byla cítit jak z hereckých výkonů, tak z vizuální stránky filmu. Nakonec i díky skvělému a mému oblíbenému Hartnettovi jsem přečkal do prvního rozbřesku bez emocionálního škrábnutí (bohužel), jen s lehce rozčísnutou pěšinkou a s pocity šimravého napětí, připraven na další nebezpečné dobrodružství ;-)

3:30 Bus do Brna. Žádné kompromisy, žádné slitování, promítané Olsenky šly do kytek, vybral jsem si společnost nebezpečné bandy Bena Wadea. Beltramiho mimořádně povedená hudba skvěle dokreslovala atmosféru divokého západu. Nebýt teda těch nesmyslů ve scénáři. Kdyby se autoři alespoň nedrželi hesel "všichni se máme rádi" a "láska je tu s námi" a nezdegenerovali charaktery postav. Ze záporáka udělali ukecaného měkkosrdcaře. Fuj!

Jak by asi vypadala holywoodská verze? Litry krve, plodové vody, detailní záběry potratu, šokující "znásilnění" atd. Mungiu se po celou dobu laciným záběrům vyhýbá. Zaujala mě postava doktora byznysmana, Otilie, která byla opravdovou Přítelkyní s velkým P a prostředí Rumunska konce osmdesátých let dýchající zatuchlým komunistickým pravěkem. Škoda, že můj osobní emocionální barometr zvyklý na pořádné depky (vyžadující, očekávající je) osciloval kolem lehkého nadprůměru a pouze jednou dosáhl absolutního maxima. Takové mrazení v zádech už tu ale dlouho nebylo. Celkem 3,5*

Melancholické "modré" anime. Mé první. I přes trošku brutální střih Byousoku 5 senchimeetoru kouzelným způsobem vypráví o osamělosti, touze a tesku po ztracené...... Až neskutečně vymazlené záběry......4,5*

Jako ajťák můžu o seriálu zodpovědně říct, že je všechno špatně ;-) Roy a Moss jsou ukecaní troubové mající problém se začlenit do reálné společnosti (zejména té dámské). Ale to by klidně mohli být i účetní. Typický ajťák je tichý introvert s jedinečným, ne vždy běžným smrtelníkem pochopitelným, smyslem pro humor, s dobře vyvinutým logickým myšlením a brilantními teoretickými a analytickými schopnostmi. Vivat Google :-) Vtípky dvou asociálních kreténů a ukejhané husy dostatečně nevyužívaly potenciál unikátního živočišného druhu ajťáků. Nuda!

Jo tak tuhle Islu zbouchnul Borat.