Režie:
Juan Carlos FresnadilloKamera:
Enrique ChediakHudba:
John MurphyHrají:
Robert Carlyle, Rose Byrne, Imogen Poots, Catherine McCormack, Jeremy Renner, Harold Perrineau, Idris Elba, Emily Beecham, William Meredith, Chris Ryman (více)VOD (4)
Obsahy(3)
Koprodukční sci-fi horor v režii Juana Carlose Fresnadilla navazuje na úspěšný film 28 dní poté. Odehrává se šest měsíců po tom, co děsivý virus takřka vyhladil obyvatele Velké Británie. Armáda nyní vyhlásila, že boj s virem úspěšně vyhrála, takže uprchlíci se mohou vrátit a začít s obnovou země. Patří k nim i Don Harris se svou ženou Alicí a dvěma dětmi, kteří nákazu přežili. Nikdo ovšem netuší, že virus nebyl zničen úplně a vzal na sebe ještě nebezpečnější podobu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (719)
Scénář: Rowan Joffe, Juan Carlos Fresnadillo, Jesús Olmo .. Z tohoto snímku si budu jistě pamatovat skvělý hudební motiv. A pak už jen pár drobných detailů jako je úvod, napalmové bombardování ulic, nové Wembley nebo toulky po liduprázdném Londýně (které jsou mnohem obsáhlejší než ve 28 dní poté). Jinak je to ovšem v příběhové kostře stereotypní honění přeživších lidí s nakaženými zombies a do toho zase ta armáda, které se vše vymkne z rukou.. Komorní nádech prvního dílu je ty tam, rozpočet byl evidentně bohatší a tak je vše (jako ve správné "dvojce") impozantnější, akčnější, zamotanější, ale bohužel ve výsledku spíše horší. 50%. ()
Tu vyváženost, kterou mělo 28 dní poté, to rozhodně nemá. To byl prostě film, kde jsem si ani v jedné chvíli neřekla: "Jezukriste, toto je teda kapitulární krávovina a scenárista by si měl dát kolečko kolem Velkých kanadských jezer, aby se naučil vážit si lidského času." A tady jsem si to řekla. A ne jednou, bohužel. A neustálé vykrádání hudebních motivů z prvního filmu naznačuje absolutní nepochopení pojmů dramaturgie nebo dávkování. Naopak se vzývá pojem bezduchá recyklace. Možná film obsahuje pár solidních motivů, do kterých když se snažím vcítit, tak mi začne srdce krvácet, ale není tu žádný čas na rozvoj postav, na ponor do atmosféry, na vznik smyslu. I intimní rozhovory jsou paralelně prostříhané s něčím dalším, je to jen další z mechanických složek produktu na zadání. ()
Vedle jedničky nakonec kapičku slabší, především ale naprosto odlišné. Survival prvek jde do pozadí a objevuje se prvek rodinný, který ale kupodivu funguje. Narozdíl od svého předchůdcce už ne tak děsivé, jenom strašidelné, neustálá nejistota z toho, co přijde v příšítí minutě zůstala ale zachována a "nakažení" jsou pořád ještě k po*rání. Nejvíc mě tak na tomto filmu štve to, že měl jít od kin na mé narozeniny.. A nešel... ()
Sympatické béčko s áčkovou kulisou a údernou režií. Tam, kde scenáristé jen recyklují známá klišé, tam se režisér Juan Carlos Fresnadillo tasí s dravou režií, která doslova přibije do sedadel. Především pak úvodní honička, ve které jsem Robertu Carlylovi věřil, že opravdu bojuje rychlostí o holý život. Celý film je svižný a nekompromisní a i když má děj spíše videoherní strukturu, potěší nenadržování postavám. Body navíc dávám za úvodní myšlenku toho, že někdy jsme „opravdu jen lidé, kteří vezmou nohy na ramena, ať už nás o pomoc prosí kdokoli“ – a krásně se to pak všem vymstí. 28 týdnů poté není bezchybným zombie filmem, ale je mainstreamovou jednohubkou, ukazující možnosti současné filmařiny, pokud obraz naplno splyne se soundtrackem. Geniální ústřední hudební motiv – čistých 90% za neutuchající zrychlený tep… ()
Robert Carlyle jako člověk milující, ale přesto se silným pudem sebezáchovy a tedy schopen obětovat tu nejbližší osobu (konečně někdo, kdo se zachoval lidsky) ve velmi dobrém příběhu, kde jde ze zombíků skutečný strach, protože to jsou potvory zatraceně rychlé a krvelačné. To vše umocněno výbornou hudbou a slušnými herci a tak mi k dokonalosti chyběla jen poměrně nepřehledná akce. Mimochodem ať se mi nikdo nediví, že jsem těm povedeným dětem zrovna nefandila. ()
Galerie (51)
Zajímavosti (20)
- Vo filme zaznie skladba "In The House - In A Heartbeat" z prvého dielu. (Greenpeacak)
- Při natáčení interiérů zastoupil stadion ve Wembley kvůli rekonstrukcím stadion Millennium v Cardiffu. Pomocí speciálních efektů byly potom sedačky zbarveny do červena a trávník upraven tak, aby vypadal jako nepoužitý. (HellFire)
- Použiť na začiatku filmu časovú os bol nápad Alexa Garlanda. (misterz)
Reklama