kenkaku

Tak reakce “babči” na setkání s dalším člověkem stylu “a koho jsi čekala” (místo “ty víš kdo jsem?”) mě jen utvrdila v idiocii scénáře, který opět ustoupil kvalitou ve prospěch počtu zaškrtnutých políček povinné diverzity. Až teď se dozvídáme, že (i když to v minulé epizodě vypadalo tak na 10 minut), byl Shaw “dole” TÝDEN (nebo tak). Naprostý fail ve schopnosti něco vyprávět. Nebo… ve chvíli kdy se ukázala Godzilla čekal jako na co? Abychom měli drama? Neskutečná lobotomie. A závěr? Skull Island (2017) a trapný pokus o propojení s Godzilla vs. Kong. 

Epizoda má jedno obrovské pozitivum - vysvětlení proč je Kurt vydáván za někoho komu je o 20 let víc. Tím veškerá pozitiva končí. Během pěti minut se vyvstala taková hromada otázek (nechaných bez vysvětlení), která potvrzuje jak je scénář ušitý horkou jehlou. Na víc ta náhlá “slide show” jen evokovala pocit, že došly peníze…

Ten scénář je tak debilní (a ví to o sobě!). Přesně ten rozhovor, kde pipka řekne jak čekala, že Shaw prohlásí, že je její dědeček... přesně to podtrhuje tu idiocii “milostného trojúhelníku”, kde “babča” randí s jedním, ale vezme si jiného. A Shaw je s tím v pohodě a pořad u nich přicmrdává. Pak to jak “malá skupina” jede do Kazachstánu. A samozřejmě tam jede “pět nosičů svítilen” bez výcviku a 3 ozbrojenci!? A na konci ještě ta urážka se smrtí (ne fakt to nebaštím). To by tabulky neunesly.

Seattle (2012)… ano, je to přesně to co si myslíte. Scénář dostal pocit, že seriál z “monsterverse” nutně potřebuje epizodu, kde se pošťouráme (detailně) v nejotravnější postavě seriálu. I když je v seriálu jen, aby si studio mohlo odškrtnout položku v tabulkách povinné diverzity.

Linka s Russelem juniorem je zpět (1955), takže můžeme vesele pokračovat v kolejích (poskakovat mezi 2015). Bohužel, ne že by to byla extra změna k lepšímu (já vím, minule se mi stýskalo, dobře mi tak). Vůbec nedává smysl vztahové veletoče linky 1955. Do toho zase ty zbytečné lesbian móresy (jako by si nemohla pomoct). Jako lepší než poslední dvě epizody rozhodně. Už v seriálu ale vidím spíš jen negativa.

Takže bylo třeba naplnit kvóty i homo-tématikou… takže opět “vychovávána” diváka, místo vyprávění dobrého příběhu. Mé hodnocení klesalo každou minutou přesně stylem, jako kravky hodnocení Aljašky na Tripadvisoru. Nikdy bych nevěřil jak mi bude chybět dějová linka 1954.

Tokio (2014) - PROBOHA PROČ!? Na prosto trapná a zbytečná vata (vrcholně otravně/artově provázaná s linkou 2015). Nemluvě o tom, že černoška se neustále projevuje jako protivná ropucha (ve všech linkách). Čím dál tím víc se ukazuje, že její role je čistý tabulkový kalkul (bipolar-ethnic-queer) a má i povinnou kvótu na obrazovce. A ta scéna s “mražounem” a taškou mě vyloženě dožrala.

No… alespoň se někdo pozastavil nad tou idiocii s devadesátiletým Kurtem. Ale popasovat se s tím slovy “dobrý geny”, je vyslovení urážka diváka a prakticky potvrzení, že jsou to patlalové schválně (ne nedopatřením). Samozřejmě děj pokračuje v retardovaném hopkání mezi (tentokrát) 1954 a 2015 v pravidelných (tentokrát alespoň delších) blocích. Obávám se, že tohle je to nejvíc co může seriál nabídnout (lepší to už nebude).

Manila (1952) - takže poskakování v linkách pokračuje. Tentokrát tedy koukáme jak “dominantní ženská postava” (babča pipky z Tokia) ke svému děťátku přišla (co jiného když už víme, že o 7 let později z ní bude krmení pro brouky). A ono ne. Zase hop do roku 2015… (o 4 minuty později) hop 1952… (o 3 minuty později) hop 2015… (10 minut - páni… celých deset) hop 1952… (po 4 minutách) hop 2015… (po 5 minutách) hop 1952… (po 4 minutách) hop 2015… (po 2 minutách - rekord!) hop 1952… (po minutě! Nový rekord) hop 2015! (po NEJLEPŠÍCH 4 minutách epizody! Otec a syn hrají jednu postavu… parádní volba… tedy když akceptuji vrcholnou idiocii kolik mu jako postavě má být… narozen 1924… tedy 28 v Manile… a 91 v Tokiu!?) hop 1952. A konec (45 minut v kanále). A teď upřímně… koho tenhle idiotský styl vyprávění baví?

Začalo to fenomenálně (propojení na můj oblíbený Ostrov lebek) v roce 1973 na zmíněném ostrově. Pak si skočíme k rybářům do Japonska (2013)… Pak za nějakou pipkou do Tokia (2015) s odkazem na mou neoblíbenou verzi Godzilly…  pak najednou k nějakým vědátorům do Kazachstánu (1959)… nic doposavad viděného spolu nijak viditelně nesouvisí a najednou koukám 1/2 epizody je pryč a mě to sere. Hra na tajemno na všech frontách a naprosto žádné odpovědi nebo náznak struktury vyprávění. Další skok! San Francisco (2014)... Náhodné přeskakování mezi liniemi mě nebetyčně sere. To samé tabulková diverzita - vážně museli nacpat do Tokia černošku? Evidentně ano, aby si mohli odškrtnout hned tři kolonky. Barevná queer s bipolární poruchou je hotový jackpot.