Terter
Ondřej Tomášek
Name writ in water
email pozpátku: 066641 (a) mail.muni.cz
ICQ: 240053246
40 bodů
Na ČSFD.cz od: 1.3.2004 23:38
Uživatel je právě ONLINE
Uživatel je právě ONLINE
Name writ in water
email pozpátku: 066641 (a) mail.muni.cz
ICQ: 240053246
40 bodů
Moje komentáře
Mistrovský plán (2011)
Problém celého tohoto filmu tkví v tom, že neví, jestli chce být komedií o partě ňoumů, kteří se rozhodnou spáchat zločin, anebo seriózním "heist-movie" se vším, co k tomu patří, a tak ve výsledku lavíruje mezi oběma polohami. Bohužel tak nečiní s grácií a nenuceností, ale jednotlivé předěly jsou až příliš okaté. Navíc film ani zdaleka nenaplňuje škatulku "heist movie". Chybí zde oponent, který se snaží zmařit plány hlavních postav (Alan Alda zde funguje pouze coby cíl loupeže, ale už ne jako aktivní oponent, a agentka FBI hrdinům spíše pomáhá), nevíc jednotlivé fáze, kterými podobné filmy procházejí (plánování, příprava, provedení atd.) jsou zde kvapně (pokud vůbec) odvyprávěny. Film tedy funguje lépe jako komedie. Některé momenty jsou dobré a herci se rovněž snaží, ale bohužel neutáhnou celý film.
Jeden musí z kola ven (2011)
Zdá se, že britsko-švédská spolupráce plodí skvělá díla. Když před několika lety BBC zpracovala detektivní sérii o inspektoru Wallanderovi, byl z toho seriálový klenot. Teď si švédský režisér vzal do parády jednu z nejznámějších knih anglického klasika špionážní literatury Johna le Carrého a výsledkem je jeden z nejlepších filmů roku. Retro-look a paranoidní atmosféra vévodí tomuto (pro někoho možná až moc) komplikovanému pátrání po dvojitém agentovi ve vedení britské tajné služby. Divák je vržen přímo doprostřed děje a je nucen se zorientovat ve spleti vztahů a flashbacků. Teprve v polovině filmu začnou souvislosti do sebe zapadat a na konci je vše uspokojivě vysvětleno (pokud ovšem přistoupíte na pravidla hry diktovaná filmem, v opačném případě hrozí monstrózní záchvat nudy). Fenomenálnímu hereckému obsazení vévodí minimalistický Gary Oldman, pro jehož kariéru by tento film mohl představovat slušné nakopnutí směrem vzhůru.
Andělé a démoni (2009)
Celkově vzato lepší než Šifra. Příběh je konzistentnější (i když stále stejně přiblblý), má větší spád, prostředí je atraktivnější a Hanks snesitelnější. Ale i tak to působí jako jeden velký videoprůvodce Římem a Vatikánem podkreslený báječnou hudbou Hanse Zimmera.
Rituál (2006)
Zpočátku to vypadá jenom jako nevýrazný remake hodně dobrého filmu. Cage pátrá po své zmizelé dceři (oproti originálu oslabení, ale budiž...), trajdá po ostrově osídleném jakýmsi kultem (o němž se skoro nic nedozvíme) a neustále má na tváři výraz Muppeta se zácpou. Jakmile však začne mlátit hospodyňky, krást jim bicykly a nutit je nasazovat si ptačí masky, musí být každému jasné, že LaBute točí parodii na originál. Důkazem budiž posledních cca dvacet minut. Tam, kde původním filmem prochází průvod masek vedený Christopherem Lee za doprovodu písní a tanců, v tomto filmu běhá po lese Nicolas Cage v medvědím kostýmu pronásledovaný Sonderkommandem ekofeministek v masopustních maškarách. Samotný konec pak kandiduje na zhovadilost půlstoletí. Zatímco v Hardyho snímku slouží závěrečná scéna jako působivé podtržení motivu konfrontace mezi křesťanstvím a pohanstvím, zde je celé finále jakýmsi bezkrevným převyprávěním bez jakéhokoliv vyvrcholení. A v tom tkví problém celého tohoto filmu. Neví, jestlli chce být svůj, nebo remakem. Každopádně selhává v obojím. Jednu hvězdu dávám za náznak "guilty-pleasure" potenciálu, kterého je však ve výsledku hanebně málo.
Králova řeč (2010)
Kterak Jiří VI. našel řeč a já ji ztratil. Jeden z těch filmů, kde všechno funguje až s chirurgickou přesností, od scénáře přes herecké výkony (trojice Firth, Rush a Bonham Carter prostě kraluje) a technické aspekty (dobře vybraná hudba a precizní kamera) až po scénář.
127 hodin (2010)
Stylově (jak po vizuální, tak po hudební stránce) vymakaná one-man show Jamese Franca, na jehož výkonu stojí celý film a který je po většinu času na plátně sám. Danny Boyle rovněž zaslouží pochvalu, neboť se mu podařilo udržet na uzdě emocionální nátlak, ke kterému některé pasáže přímo vybízely.Samotný příběh by se dal shrnout do jedné věty, což však v tomto případě vůbec nevadí, protože film je dobře vystavěn a hluchých míst je tu pomálu. Celkově vzato se jedná o příjemné překvapení (podle traileru jsem čekal ubrečenou slátaninu s nesympatickým hlavním hrdinou) a nedivil bych se, kdyby si film odnesl nějakého toho Oscara (myslím, že minimálně v technických kategoriích má šanci).
96 hodin (2008)
Předvídatelný a už tisíckrát viděný příběh táhnou z průměru dvě věci - Liam Neeson (který se filmem valí jako tank, s ničím a nikým se nepárá a jde si za svým - a celé to vypadá dosti uvěřitelně) a nápaditá akce, které by však prospěl klidnější střih. I tak se však jedná o doubrou akční jednohubku s několika výbornými momenty (večeře nebo výslech pomocí elektřiny).
Žízeň (2009)
Twilight my ass, takhle má vypadat upíří romance.
Hitler v Hollywoodu (2010)
Dobrý nápad, který je však po čase rozmělněn do série neustále se opakujících motivů, které nezatraktivní ani dobře hrající Maria de Madeiros. Navíc se mi zdá, že tvůrci chtěli zamaskovat hranici mezi fiktivním a skutečným poselstvím filmu a to se jim vskutku podařilo, takže není jasné, jestli onen hysterický nářek nad útiskem evropského filmu je jen předstíraný či nikoliv. V tomto bodě se film dopouští rovněž až trestuhodné bagatelizace, když v určitých pasážích klade rovnítko mezi Hollywood a americký film (nezávislý film je asi pro tvůrce neznámý pojem) a z některých momentů filmu vyplývá, že rovnítko je rovněž položeno mezi francouzký film a evropský film, což už je poněkud silné kafe.
G. I. Joe (2009)
Jsem si plně vědom toho, že mé hodnocení je přepálené. Ale to je i celý tenhle film a možná právě tím si mně získal. Pokud člověk vezma v potaz fakt, že logika a fyzika si tentokrát daly oraz, vyrazily na dovolenou a doma nechaly Sommerse, štáb a nějaký ten rozpočet. Celkem slušná akce je podložena naprosto stupidním příběhem, v němž najdete snad všechna možná klišé, na jaká si dokážete vzpomenout. Ale ono to nějakým záhadným způsobem funguje a dokáže i pobavit (pokud u toho nehodláte myslet, pak se možná pobavíte taky, ale trochu jiným způsobem). S vážnou tváří se dožaduji pokračování, i když by pravděpodobně nepřekonalo tenhle film.
Street Fighter: Legenda z Hong Kongu (2009)
Když nad tím tak přemýšlím, první SF s Van Dammem mně bavil o něco víc. To snad dostatečně vypovídá o kvalitách tohoto filmu. Příběh tu není, herci jsou nevýrazní a akční scény sporadické a chaoticky sestříhané. Na film podobného ražení je tu příliš málo akce a příliš mnoho pseudofilosofie.
Zastav a nepřežiješ 2 - Vysoké napětí (2009)
Over the Top. Tohle se vám bude pravděpodobně honit hlavou po celou dobu sledování tohoto filmu. Zatímco jednička byla poměrně zábavnou a lehce přepálenou blbinou, dvojka jde mnohem dál a v duchu kréda "rychleji a zběsileji" nám servíruje zběsilou honičku, která však po chvíli omrzí, neboť v mnoha případech jen vykrádá svého předchůdce. Částečně je na vině fakt, že se divák tak nějak smíří s tím, že hlavní hrdina nemůže zdechnout a přestane se s ním sžívat.
Strážci - Watchmen (2009)
Na tenhle film jsem šel s rozpačitými pocity. Dokáže si Zack Snyder, kterému se příběhově rozpadla pod rukama i plytká třístovka, poradit s jedním z nejkomplexnějších komiksů, jaké kdy byly napsány? Začátek napovídal, že ano. Skvěle udělané úvodní titulky, dobrá stylizace, výborná hudba, adekvátně vybraní herci (až na Matthewa Gooda, který rozhodně nanaplňuje představu Ozymandiase, jak je vylíčen v komiksu) dokázaly na dvě hodiny zastřít fakt, že sleduju rozpohybovaný komiks, který skoro okénko po okénku kopíruje předlohu. Problém je v poslední půlhodině. Zde se film pouští na tenký led vlastní invence a noří se do hlubin. Závěr flmu je oproti předloze zjednodušen, což by nebylo na škodu, pokud by jednodušší v tomto případě neznamenalo nelogický a blbý. Tenhle film rozhodně není žádnou revolucí. Komiks byl, a všechno dobré z něj film pouze převzal a na drastičnosti mu rozhodně nepřidá několik otevřených zlomenin nebo modrý penis. Zack Snyder opět nepřesvědčil a pevně doufám, že další adaptace nějakého profláknutého komiksu už půjde mimo něj.
Krev a víno (1996)
Je to takové roztahané, bez spádu a bez atmosféry. Divák neustále očekává, jestli se tedy už jako něco stane, a ono pořád nic. Ze slabého podprůměru tohle dílko nevytáhnou ani pánové Nicholson a Caine. A už vůbec ne Jennifer Lopez, na kterou se sice dobře kouká, ale herecky je to nemastné neslané.
Dünyayı Kurtaran Adam (1982)
Odpad? Za pět? Objektivně vyhrává první možnost, ale když ona je to taková sranda. Určitě jste si při sledování nějakého filmu říkali: "Tohle bych natočil/a taky." Tady to platí beze zbytku. Stačí vzít starou kameru, pár kamarádů, nějaké ty basy piv, cokoliv, co nabídne maminčin šatník, a hurá za město do kamenolomu točit. Tenhle film opravdu překonává hranice veškerého viděného a každý si najde svou oblíbenou pasáž. U mně vede ten robot, co vypadá jako automat na kondomy, ke kterému někdo přidělal ruce a nohy a místo hlavy mu dal maják ze sanitky. V těsném závěsu je pak celý zbytek filmu. Dlouhé pohledy vyměňované mezi hlavním hrdinou a tou pornoherečkou s atrofií obličejových svalů vyvolávají stejně dlouhé salvy smíchu. Mimochodem, při závěrečné bitce s mumiema (komparzisté omotaní toaleťákem) jsem dostal křeče do břišních svalů. To, když hlavní geroj urval hlavu jedné mumii a kopl ji na další mumii, která následkem toho explodovala. A takhle by se dalo pokračovat do nekonečna. Nicméně neztrácejte čas čtením komentářů k tomuto filmu a radši se na to podívejte. Pak už se přestanete divit čemukoliv.
Oko bere (2008)
Zajímavý námět, který však potápí jeho zpracování. Podobnost s Dannyho parťáky ani není třeba zmiňovat, nicméně ta není hlavním problémem filmu. Tím jsou neskutečně natahované tři čtvrtiny filmu, kdy na jednu dobrou scénu (většinou jsou to ty s Kevinem Spaceym, jehož postava je mimochodem trestuhodně upozaděna) připadá deset nudných. Divák se tak nedočká žádného team-buildingu, složitého plánování, (nezbytné faktory pro podobný žánr) ničeho. Kdyby měl film takový spád jako poslední čtvrtina, asi bych přihodil i čtvrtou hvězdu. Ale takhle ne. Takhle mě totiž nic nedonutí pustit si tenhle film znovu.
Hvězdný prach (2007)
Hvězdný prach se nejvíce podobá určitému typu ženy. Těm ženám, které příliš nevyčuhují z davu, ale jakmile se s nimi seznámíte, poznáte jejich pravé kvality. Ač nejsou krásné jako mnohé modelky, mají v sobě určitou jiskru, která je činí krásnými „svým způsobem“. Mají nějaké drobné chybky, ale to je dělá ještě přitažlivějšími. Navíc je dokáží zakrýt svými přednostmi. Je velmi snadné se do nich zamilovat a chtít s nimi strávit zbytek života. Takový je Hvězdný prach, film pro ty z nás, kteří se ještě někdy v noci dívají na hvězdy.
Speed Racer (2008)
Na začátek trochu teorie: někeří tvrdí, že SR redefinuje žánr rodinné komedie. Podle mého názoru ho nepřetváří, ale naopak naplňuje jeho normy měrou vrchovatou. Jsou dva druhy filmů pro děti. Ty, na které se můžou dívat i dospělí, a ty, které svou infantilitou dospělé odrazujou. SR je bohužel tím druhým případem. Pokud si odmyslíte, vizuální stylizaci, která hýří snad všemi známými odstíny barev, dostanete tuctovou podívanou pro celou rodinu (momentálně si nevzpomínám na jediné klišé, které by v tomto filmu nezaznělo) s povinnými vtipnými elementy pro děti (ta opice mě nijak neuzemnila a ten harant mě vyloženě štval) a předvídatelným dějem. Nejhorší na tom celém je, že se mohlo jednat o adrenalinový zážitek, kdyby se přihodilo něco víc závodních scén a ubralo toho okecávání okolo. Takhle film nemá odpovídající náboj, ztrácí tempo a nedokáže diváka vtáhnout do sebe a nepustit. Dlouho jsem váhal, jesli dát dvě nebo tři hvězdy. Pro vyšší hodnocení si nakonec Speed Racer dojel díky tomu, že v momentech, kdy jsem byl filmem vtažen, jsem si vzpomněl na svoje dětská léta a seriály jako Sport Billy.
Monstrum (2008)
Jako člověk, který vyloženě nemá rád Blair Witch, jsem k tomuto filmu přistupoval se smíšenými pocity. A po shlédnutí musím konstatovat, že tenhle film je takový... nijaký. Po technické stránce mu není co vytknout, trikově je film velmi vychytaný a kamera je naprosto dokonalá a důsledná v tom, co chce a co nechá diváka uvidět a co ne. Zvuk je rovněž slušný a hudba podbarvující závěrečné titulky nemá chybu. Ale tvůrci jaksi zapomněli, že netočí amatérské video pro YouTube, ale film určený do kin, a film tak postrádá jakýkoliv nápad nebo spád (jsem jediný, komu přišlo podivné, že kam se hlavní hrdinové pohnuli, vždycky narazili buď na ono monstrum nebo jeho mladé?). Navzdory krátké stopáži jsem neměl pocit, že by se jednalo o nějakou jízdu. A co je horší, tvůrci navzdory snahám o autenticitu zobrazení rezignovali na jakoukoliv autenticitu dějovou. Pominu-li klišovitou zápletku o vztahu, až vouyeristickou posedlost kameramana a několik až úsměvných detailů (ačkoliv jsem v New Yorku nikdy nebyl, mám dojem, že hlava Sochy Svobody je ve skutečnosti větší než mikrobus), je hlavním kamenem úrazu fakt, že protagonisté nedokáží v divákovi vzbudit pocit, že tohle se opravdu děje (narozdíl od BW mi osud těchto lidí byl úplně fuk, což je ve srovnání s protagonisty BW, které jsem vyloženě nesnášel, pokrok, ale pořád to není ono). Tenhle film je prostě jako komentáře některých zdejších uživatelů. Snaží se efektem zastřít fakt, že obsah je nicneříkající. Takže ve výsledku to jsou trochu lepší tři hvězdičky.
Tahle země není pro starý (2007)
Spektakulární exteriéry, výborní herci (obzvláště Bardem kraluje a Oscara by si za svou kreaci zabijáka s jateční pistolí zasloužil), skvělá atmosféra, jenže... Jenže celý příběh působí jako kniha, ze které někdo vytrhal na několika místech stránky a dal mi ji potom přečíst. Na několika místech filmu se tak vyskytují přílišně dějové skoky a celé to působí trochu poslepovaně a nesourodě. Škoda, protože, kdyby se na tom ještě trochu zapracovalo, mohla by z toho být skutečná klasika, takhle je z toho jenom nadprůměrný thriller.
Van Helsing (2004)
Takový povedenější příbuzný Underworldu a Ligy výjimečných. Na rozdíl od nich si totiž nehraje na nijak vážné dílo (což zejména v případě LXG, které na záda dýchá skvělá komiksová předloha, působí až směšně) a divák je tedy snázeji schopen přistoupit na tuto hru a dobře se u toho pobavit (pokud mozek pošle do teplých krajin) a lépe ustojí ten nápor klišé, nelogičností a přehnaných póz. Na druhou stranu ale má film spád a nenudí, pomůže zapomenout na nedostatky a užít si ho. Prostě film, u kterého se v pohodě dá "vypnout".
Puccini pro začátečnice (2006)
Zpočátku poměrně svěží komedie o intelektuálech a jejich milostných vztazích, která postupem času přestává být variací na Woodyho Allena a začíná být spíše jeho kopií. Některé repliky (třeba ta o Philadelphii) jsou doslova opsané z Allenových filmů (nejvíce se tvůrci "inspirovali" v Annie Hallové a Manhattanu) a film jako celek tak působí jako hodně dietní Allen.
Trhák pana Bowfingera (1999)
I když moc nevyhledávám filmy pánů Murphyho a Martina, musím uznat, že do téhle komedie oba dva sedli a pomohli tak vytvořit pohodový film, který sice není kdovíjaký trhák, ale pár dobrých míst se v něm určitě najde (mou oblíbenou scénou je nabírání televizního štábu na americko-mexické hranici).
Hoří, má panenko (1967)
Tenhle nestárnoucí film mám po každém shlédnutí čím dál raději. Cynicky úsměvné figurky a dnes už zlidovělé repliky ("Lidi nejsou blbí, nepodceňovat!" apod.) dotvářejí tuhle (bohužel pravdivou) studii našeho naturelu. Podle mého patří do TOP 5 českých a československých filmů.
Freddyho úlet (2001)
Když se budu odvolávat na ten stupidní český překlad, řekl bych, že to není úlet Freddyho, ale úlet Toma Greena, který jaksi nepochopil, že netočí další ze svých show, ale regulérní film. V některých scénách (továrna na sendviče, restaurace) by divák spíše čekal obyčejné lidi, kteří neví, která bije a kameru snímající jejich překvapené reakce. K tomuto neduhu je třeba přičíst nechutné (porod, zlomenina), nevtipné (již zmíněná továrna na sýry) a mnohdy trapné (opět restaurace) scénky a fakt, že s hlavním hrdinou se nedá ztotožnit nebo ho alespoň litovat či se mu alespoň smát. Ta jedna hvězdička je za několik vtipných momentů (všehovšudy byly asi tři) a jako poděkování Tomu Greenovi za to, že už netočí.
Kupředu levá, kupředu pravá (2006)
Freak-show, ve které hrají hlavní roli prázdné hlavy vyplněné prázdnými frázemi. Při sledování tohoto kaleidoskopu, jenž se obešel bez jediného komentáře režisérky, neboť hlavní aktéři ze sebe zvládli udělat blbce sami, jsem si říkal, že tyhle děti asi doma málo mlátili. Na jedné straně mladý komanč, jehož snem je žít v normalizaci (a když ho pak člověk vidí, jak se slzami v oku komentuje neúspěch komunistů ve volbách, skoro má chuť dát mu pětikorunu na boršč), na straně druhé konzervativec, který své matce dává k Vánocům plakát Václava Klause, nutí ji politicky se angažovat a své druhy ve zbrani nabádá, aby se na demonstracích chovali "hlavně konzervativně". Tenhle dokument mě utvrdil v tom, abych se přestal rozčilovat nad desolátním stavem současné politické scény, protože to, co teď prožíváme, není nic proti tomu, co teprve přijde.
Hromkočky (TV seriál) (1985)
Hromkočky, hoůůůů....... Kdo by si při tomhle pokřiku nevzpomněl na partu kočkoidních hominidů vedoucích svůj věčný boj proti zlému Mumrovi a jeho neschopným henchmenům? Jedna ze seriálových klasik mého dětství. Spousta akce, skvělé technické vymoženosti a v neposlední řadě sympatický tým a valně nesympatický padouch. No uznejte, co chtít víc?
Wacky Races (TV seriál) (1968)
Už jenom pohled na startovní listinu musel diváka přesvědčit o tom, že tyhle závody jsou opravdu "wacky". A co teprv průběh samotného závodu. Další z cartoonnetworkových seriálů, na které občas nostalgicky zavzpomínám, zejména na sázky na vítěze uzavírané s bratrem. Zajímavé, že po cca pěti dílech už nikdo nesázel na Dicka Dastardleyho, Muttleye a jejich Mean Machine.
Wild Blue Yonder (2005)
Tenhle film má rozhodně divákovi co říct, ale ke své škodě tak činí způsobem hraničícím místy až s nekoukatelností (obzvláště v druhé půlce). I složité téma se dá prezentovat zábavněji, aniž by utrpěl jeho obsah. Je to škoda, protože námět je dobrý a Brad Dourif v roli jakéhosi průvodce je přímo neodolatelný.
Ex Drummer (2007)
Film, který vás pobaví, znechutí, naštve nebo nadchne, ale každopádně si budete ještě dlouho pamatovat ten půlmetrový penis, píseň Mongoloid nebo kapelu "6 miliónů Židů". Takhle má vypadat provokativní film, bez servítek a s pořádnou dávkou cynismu.