Terter

Na začátek trochu teorie: někeří tvrdí, že SR redefinuje žánr rodinné komedie. Podle mého názoru ho nepřetváří, ale naopak naplňuje jeho normy měrou vrchovatou. Jsou dva druhy filmů pro děti. Ty, na které se můžou dívat i dospělí, a ty, které svou infantilitou dospělé odrazujou. SR je bohužel tím druhým případem. Pokud si odmyslíte, vizuální stylizaci, která hýří snad všemi známými odstíny barev, dostanete tuctovou podívanou pro celou rodinu (momentálně si nevzpomínám na jediné klišé, které by v tomto filmu nezaznělo) s povinnými vtipnými elementy pro děti (ta opice mě nijak neuzemnila a ten harant mě vyloženě štval) a předvídatelným dějem. Nejhorší na tom celém je, že se mohlo jednat o adrenalinový zážitek, kdyby se přihodilo něco víc závodních scén a ubralo toho okecávání okolo. Takhle film nemá odpovídající náboj, ztrácí tempo a nedokáže diváka vtáhnout do sebe a nepustit. Dlouho jsem váhal, jesli dát dvě nebo tři hvězdy. Pro vyšší hodnocení si nakonec Speed Racer dojel díky tomu, že v momentech, kdy jsem byl filmem vtažen, jsem si vzpomněl na svoje dětská léta a seriály jako Sport Billy.

Jako člověk, který vyloženě nemá rád Blair Witch, jsem k tomuto filmu přistupoval se smíšenými pocity. A po shlédnutí musím konstatovat, že tenhle film je takový... nijaký. Po technické stránce mu není co vytknout, trikově je film velmi vychytaný a kamera je naprosto dokonalá a důsledná v tom, co chce a co nechá diváka uvidět a co ne. Zvuk je rovněž slušný a hudba podbarvující závěrečné titulky nemá chybu. Ale tvůrci jaksi zapomněli, že netočí amatérské video pro YouTube, ale film určený do kin, a film tak postrádá jakýkoliv nápad nebo spád (jsem jediný, komu přišlo podivné, že kam se hlavní hrdinové pohnuli, vždycky narazili buď na ono monstrum nebo jeho mladé?). Navzdory krátké stopáži jsem neměl pocit, že by se jednalo o nějakou jízdu. A co je horší, tvůrci navzdory snahám o autenticitu zobrazení rezignovali na jakoukoliv autenticitu dějovou. Pominu-li klišovitou zápletku o vztahu, až vouyeristickou posedlost kameramana a několik až úsměvných detailů (ačkoliv jsem v New Yorku nikdy nebyl, mám dojem, že hlava Sochy Svobody je ve skutečnosti větší než mikrobus), je hlavním kamenem úrazu fakt, že protagonisté nedokáží v divákovi vzbudit pocit, že tohle se opravdu děje (narozdíl od BW mi osud těchto lidí byl úplně fuk, což je ve srovnání s protagonisty BW, které jsem vyloženě nesnášel, pokrok, ale pořád to není ono). Tenhle film je prostě jako komentáře některých zdejších uživatelů. Snaží se efektem zastřít fakt, že obsah je nicneříkající. Takže ve výsledku to jsou trochu lepší tři hvězdičky.

Spektakulární exteriéry, výborní herci (obzvláště Bardem kraluje a Oscara by si za svou kreaci zabijáka s jateční pistolí zasloužil), skvělá atmosféra, jenže... Jenže celý příběh působí jako kniha, ze které někdo vytrhal na několika místech stránky a dal mi ji potom přečíst. Na několika místech filmu se tak vyskytují přílišně dějové skoky a celé to působí trochu poslepovaně a nesourodě. Škoda, protože, kdyby se na tom ještě trochu zapracovalo, mohla by z toho být skutečná klasika, takhle je z toho jenom nadprůměrný thriller.

Takový povedenější příbuzný Underworldu a Ligy výjimečných. Na rozdíl od nich si totiž nehraje na nijak vážné dílo (což zejména v případě LXG, které na záda dýchá skvělá komiksová předloha, působí až směšně) a divák je tedy snázeji schopen přistoupit na tuto hru a dobře se u toho pobavit (pokud mozek pošle do teplých krajin) a lépe ustojí ten nápor klišé, nelogičností a přehnaných póz. Na druhou stranu ale má film spád a nenudí, pomůže zapomenout na nedostatky a užít si ho. Prostě film, u kterého se v pohodě dá "vypnout".

Zpočátku poměrně svěží komedie o intelektuálech a jejich milostných vztazích, která postupem času přestává být variací na Woodyho Allena a začíná být spíše jeho kopií. Některé repliky (třeba ta o Philadelphii) jsou doslova opsané z Allenových filmů (nejvíce se tvůrci "inspirovali" v Annie Hallové a Manhattanu) a film jako celek tak působí jako hodně dietní Allen.

I když moc nevyhledávám filmy pánů Murphyho a Martina, musím uznat, že do téhle komedie oba dva sedli a pomohli tak vytvořit pohodový film, který sice není kdovíjaký trhák, ale pár dobrých míst se v něm určitě najde (mou oblíbenou scénou je nabírání televizního štábu na americko-mexické hranici).

Tenhle nestárnoucí film mám po každém shlédnutí čím dál raději. Cynicky úsměvné figurky a dnes už zlidovělé repliky ("Lidi nejsou blbí, nepodceňovat!" apod.) dotvářejí tuhle (bohužel pravdivou) studii našeho naturelu. Podle mého patří do TOP 5 českých a československých filmů.

Když se budu odvolávat na ten stupidní český překlad, řekl bych, že to není úlet Freddyho, ale úlet Toma Greena, který jaksi nepochopil, že netočí další ze svých show, ale regulérní film. V některých scénách (továrna na sendviče, restaurace) by divák spíše čekal obyčejné lidi, kteří neví, která bije a kameru snímající jejich překvapené reakce. K tomuto neduhu je třeba přičíst nechutné (porod, zlomenina), nevtipné (již zmíněná továrna na sýry) a mnohdy trapné (opět restaurace) scénky a fakt, že s hlavním hrdinou se nedá ztotožnit nebo ho alespoň litovat či se mu alespoň smát. Ta jedna hvězdička je za několik vtipných momentů (všehovšudy byly asi tři) a jako poděkování Tomu Greenovi za to, že už netočí.

Freak-show, ve které hrají hlavní roli prázdné hlavy vyplněné prázdnými frázemi. Při sledování tohoto kaleidoskopu, jenž se obešel bez jediného komentáře režisérky, neboť hlavní aktéři ze sebe zvládli udělat blbce sami, jsem si říkal, že tyhle děti asi doma málo mlátili. Na jedné straně mladý komanč, jehož snem je žít v normalizaci (a když ho pak člověk vidí, jak se slzami v oku komentuje neúspěch komunistů ve volbách, skoro má chuť dát mu pětikorunu na boršč), na straně druhé konzervativec, který své matce dává k Vánocům plakát Václava Klause, nutí ji politicky se angažovat a své druhy ve zbrani nabádá, aby se na demonstracích chovali "hlavně konzervativně". Tenhle dokument mě utvrdil v tom, abych se přestal rozčilovat nad desolátním stavem současné politické scény, protože to, co teď prožíváme, není nic proti tomu, co teprve přijde.

Hromkočky, hoůůůů....... Kdo by si při tomhle pokřiku nevzpomněl na partu kočkoidních hominidů vedoucích svůj věčný boj proti zlému Mumrovi a jeho neschopným henchmenům? Jedna ze seriálových klasik mého dětství. Spousta akce, skvělé technické vymoženosti a v neposlední řadě sympatický tým a valně nesympatický padouch. No uznejte, co chtít víc?