Terter

Twilight my ass, takhle má vypadat upíří romance.

Dobrý nápad, který je však po čase rozmělněn do série neustále se opakujících motivů, které nezatraktivní ani dobře hrající Maria de Madeiros. Navíc se mi zdá, že tvůrci chtěli zamaskovat hranici mezi fiktivním a skutečným poselstvím filmu a to se jim vskutku podařilo, takže není jasné, jestli onen hysterický nářek nad útiskem evropského filmu je jen předstíraný či nikoliv. V tomto bodě se film dopouští rovněž až trestuhodné bagatelizace, když v určitých pasážích klade rovnítko mezi Hollywood a americký film (nezávislý film je asi pro tvůrce neznámý pojem) a z některých momentů filmu vyplývá, že rovnítko je rovněž položeno mezi francouzký film a evropský film, což už je poněkud silné kafe.

Jsem si plně vědom toho, že mé hodnocení je přepálené. Ale to je i celý tenhle film a možná právě tím si mně získal. Pokud člověk vezma v potaz fakt, že logika a fyzika si tentokrát daly oraz, vyrazily na dovolenou a doma nechaly Sommerse, štáb a nějaký ten rozpočet. Celkem slušná akce je podložena naprosto stupidním příběhem, v němž najdete snad všechna možná klišé, na jaká si dokážete vzpomenout. Ale ono to nějakým záhadným způsobem funguje a dokáže i pobavit (pokud u toho nehodláte myslet, pak se možná pobavíte taky, ale trochu jiným způsobem). S vážnou tváří se dožaduji pokračování, i když by pravděpodobně nepřekonalo tenhle film.

Když nad tím tak přemýšlím, první SF s Van Dammem mně bavil o něco víc. To snad dostatečně vypovídá o kvalitách tohoto filmu. Příběh tu není, herci jsou nevýrazní a akční scény sporadické a chaoticky sestříhané. Na film podobného ražení je tu příliš málo akce a příliš mnoho pseudofilosofie.

Over the Top. Tohle se vám bude pravděpodobně honit hlavou po celou dobu sledování tohoto filmu. Zatímco jednička byla poměrně zábavnou a lehce přepálenou blbinou, dvojka jde mnohem dál a v duchu kréda "rychleji a zběsileji" nám servíruje zběsilou honičku, která však po chvíli omrzí, neboť v mnoha případech jen vykrádá svého předchůdce. Částečně je na vině fakt, že se divák tak nějak smíří s tím, že hlavní hrdina nemůže zdechnout a přestane se s ním sžívat.

Na tenhle film jsem šel s rozpačitými pocity. Dokáže si Zack Snyder, kterému se příběhově rozpadla pod rukama i plytká třístovka, poradit s jedním z nejkomplexnějších komiksů, jaké kdy byly napsány? Začátek napovídal, že ano. Skvěle udělané úvodní titulky, dobrá stylizace, výborná hudba, adekvátně vybraní herci (až na Matthewa Gooda, který rozhodně nanaplňuje představu Ozymandiase, jak je vylíčen v komiksu) dokázaly na dvě hodiny zastřít fakt, že sleduju rozpohybovaný komiks, který skoro okénko po okénku kopíruje předlohu. Problém je v poslední půlhodině. Zde se film pouští na tenký led vlastní invence a noří se do hlubin. Závěr flmu je oproti předloze zjednodušen, což by nebylo na škodu, pokud by jednodušší v tomto případě neznamenalo nelogický a blbý. Tenhle film rozhodně není žádnou revolucí. Komiks byl, a všechno dobré z něj film pouze převzal a na drastičnosti mu rozhodně nepřidá několik otevřených zlomenin nebo modrý penis. Zack Snyder opět nepřesvědčil a pevně doufám, že další adaptace nějakého profláknutého komiksu už půjde mimo něj.

Je to takové roztahané, bez spádu a bez atmosféry. Divák neustále očekává, jestli se tedy už jako něco stane, a ono pořád nic. Ze slabého podprůměru tohle dílko nevytáhnou ani pánové Nicholson a Caine. A už vůbec ne Jennifer Lopez, na kterou se sice dobře kouká, ale herecky je to nemastné neslané.

Odpad? Za pět? Objektivně vyhrává první možnost, ale když ona je to taková sranda. Určitě jste si při sledování nějakého filmu říkali: "Tohle bych natočil/a taky." Tady to platí beze zbytku. Stačí vzít starou kameru, pár kamarádů, nějaké ty basy piv, cokoliv, co nabídne maminčin šatník, a hurá za město do kamenolomu točit. Tenhle film opravdu překonává hranice veškerého viděného a každý si najde svou oblíbenou pasáž. U mně vede ten robot, co vypadá jako automat na kondomy, ke kterému někdo přidělal ruce a nohy a místo hlavy mu dal maják ze sanitky. V těsném závěsu je pak celý zbytek filmu. Dlouhé pohledy vyměňované mezi hlavním hrdinou a tou pornoherečkou s atrofií obličejových svalů vyvolávají stejně dlouhé salvy smíchu. Mimochodem, při závěrečné bitce s mumiema (komparzisté omotaní toaleťákem) jsem dostal křeče do břišních svalů. To, když hlavní geroj urval hlavu jedné mumii a kopl ji na další mumii, která následkem toho explodovala. A takhle by se dalo pokračovat do nekonečna. Nicméně neztrácejte čas čtením komentářů k tomuto filmu a radši se na to podívejte. Pak už se přestanete divit čemukoliv.

Zajímavý námět, který však potápí jeho zpracování. Podobnost s Dannyho parťáky ani není třeba zmiňovat, nicméně ta není hlavním problémem filmu. Tím jsou neskutečně natahované tři čtvrtiny filmu, kdy na jednu dobrou scénu (většinou jsou to ty s Kevinem Spaceym, jehož postava je mimochodem trestuhodně upozaděna) připadá deset nudných. Divák se tak nedočká žádného team-buildingu, složitého plánování, (nezbytné faktory pro podobný žánr) ničeho. Kdyby měl film takový spád jako poslední čtvrtina, asi bych přihodil i čtvrtou hvězdu. Ale takhle ne. Takhle mě totiž nic nedonutí pustit si tenhle film znovu.

Hvězdný prach se nejvíce podobá určitému typu ženy. Těm ženám, které příliš nevyčuhují z davu, ale jakmile se s nimi seznámíte, poznáte jejich pravé kvality. Ač nejsou krásné jako mnohé modelky, mají v sobě určitou jiskru, která je činí krásnými „svým způsobem“. Mají nějaké drobné chybky, ale to je dělá ještě přitažlivějšími. Navíc je dokáží zakrýt svými přednostmi. Je velmi snadné se do nich zamilovat a chtít s nimi strávit zbytek života. Takový je Hvězdný prach, film pro ty z nás, kteří se ještě někdy v noci dívají na hvězdy.