Othello

Ondříček je hodný, bezelstný člověk a tomu filmu to šíleně škodí, protože jen ten náznak toho, jak na postavě malého bujarého moravského blbínka mohl vytvořit kousavou reflexi Československé povahy, která si zakládá na tom jak je v kdejaký hovadině nejlepší, akorát na úkor svého okolí a ještě u toho vypadá jak debil, by byla tak strašně potřebná. Takhle vlastně jenom sem tam prosvitne to uvědomění, že Emil Zátopek byl tehdejším ekvivalentem korporátní krysy, co veškerý svůj čas tráví v gymu na multisportku a otravuje svoje okolí nezajímavými historkami o něm. Přitom to tak mohl mít i scénáristicky jednodušší než když takhle zkouší klenout přes sebe jeden nezajímavý dramatický oblouk přes druhý (pojem "vajíčka Dany Zátopkové" by mohl být scénáristický terminus technicus pro skokové ukončení náročně budované podzápletky, která pak ve výsledku ve filmu je jenom proto, aby byla) a kombinovat to s povinnými zátopkovic trivias. Na druhou stranu, zastaralý český narativ "vypadá to skoro tak dobře jako zahraniční filmy" u Ondříčka již dávno neplatí, protože Zátopek vypadá lépe než většina zahraničních filmů a obsahuje několik ikonických sekvencí (logicky ona dobíhání závodů) nebo alespoň chvályhodných pokusů o ně (kontrast sporotvního úspěchu Dany Zátopkové s úspěchy Emila). Martha Issová pak dostává pasivně agresivního Lva za věrohodné zpracování nesnesitelné píče.

Předsmrtná agónie zdegenerované monarchie sestavená do doslovného argumentu o potřebě Velké říjnové revoluce. Alespoň dle současné podoby filmu, která dostála od původní verze nejspíše mnoha změn, ale vzhledem k tomu, že onen originál je ztracený někde pod parketou, tak můžeme jenom odhadovat, co bylo přidáno a co odebráno než byl film po nějakých šesti letech připuštěn k distribuci. Hloupý vyčerpaný pohled uvláčeného cara, jemuž se na pomateném dvoře shromažďuje pochybná suita manipulativních šarlatánů, zde kontrastuje z bezuzdnou mánií pohledu pološíleného pitomy Rasputina, který ponižuje celou říši jenom tím, že v ní existuje. Zajímavé zachycení závěrečné onkologické fáze velmoci, které markantně dochází prostředky k přežití a proto se chytá už úplných hovadin v bláhové naději o sebezachování. Bohužel mě tam dost iritovaly ty scénické interiéry nasvícené jak ze studia kamarád, tvůrčí studio Ostrava, ačkoli vim, že je to tak asi schválně. Ke shlédnutí na YT ve dvou dílech 141 minutová verze skrze Mosfilm. Kvalita je z prdele, ale anglické titulky jsou profesionální.

Moje první seznámení s japonskými jakuza filmy. Osobní laické poznatky: 1) je až komické kolik se snaží Fukasaku narvat lidí do každého záběru ať se v něm má dít cokoli; 2) jak u scén s jakuzou, tak u scén s policisty vlastně téměř nevidíme žádné procesy jejich práce. Prakticky vždycky vidíme jen jejich důsledky. Nepamatuji si scénu, kdy by se něco vyloženě vyšetřovalo nebo spojovaly důkazy, ani scény, kde by mafiáni nějak všedně mafiánovali. Na obou stranách se ve většině scén v zásadě jenom permanentně chlastá, řádí a debužíruje, když se to potká, tak ještě pere; 3) jak je to typicky japonsky jankovitý, tak to připomíná takové to lehkonohé pouliční řádení foglarovských klubů Mladého hlasatele. Když tam pak někoho najednou znásilněj nebo mu useknou hlavu, trochu to s váma trhne; 4) nemá to prakticky žádné formální dramaturgické procesy, všechny scény jsou natočené se stejnou maniakální energií a na první dobrou se blbě rozpoznává význam toho kterého filmového momentu, postavy nebo zvratu. /Kolem a kolem je to ale parádní pouliční divočina a já teď přemýšlím kterým Fukasakem na ní vhodně navázat. K vidění na YT pod americkým názvem Cops vs Thugs ve velmi dobré kvalitě a slušnými anglickými titulky.