Ombak▼Penari

Film dostává nějakou dramatickou stránku teprve v závěru a tak je jeho délka nejsmrtelnějším problémem. Jinak samozřejmě nelze opomenout skvělého Karla Rodena i výbornou Marii Málkovou a fakt, že spousta scén je příjemně bizarních, vtipných či jen zajímavých a dost podrobně pitvají osobnost Jana Saudka (pokud se ovšem drží pravdy). Nicméně jako celek snímek naprosto nezvládá zaujmout a už po několika desítkách minut se objeví nutkání přepnout jinam, pokud člověk zrovna vládne televiznímu ovladači. Opravdu je to většinou jen sled scén, charakterizujících život JS, které nejsou ničím výrazně dramatickým propojené a vystříhat jich polovinu by filmu bohužel vůbec neublížilo, naopak. Mít snímek celou dobu takovou štávu jako posledních 20 minut, všechno by bylo v pořádku.

Co si z toho vlastně mám odnést? Všechno se to točilo v jednom baru a s partou normálně nenormálních lidí, takže to mělo jedinou naději a to nějak hlouběji zapůsobit. Přeci jen světlý závěr, kdy naprosto bezcílné životy všech zúčastněných nakonec nabraly směr a ačkoliv vlastně zůstaly stejné, všechno najednou začalo dávat nějaký smysl. To se mi vlastně na tom všem dost líbilo. Laputa, jako pajzl nejhorší kategorie, kam každý chodí s depresí a pro depresi, se nakonec ukáže jako místo naplnění ambicí všech zúčastněných a stánek pro ztracené umělce. Jen ten hořící absinth na stole tomu možná chyběl. Je zajímavé, že ačkoliv bych se bál film znovu sledovat, protože bych mohl padnout znovu do deprese, která většinu filmu provází, závěr, dávající určitou naději a východisko z nulového žití, mě vlastně docela pozitivně naladil. Bylo zajímavé vidět ten rozdíl, když jedna a ta samá věc má a nemá smysl. Voříšková krásná jako vždy a herecky také pěkné pokoukání, ale kolena se mi z toho nepodlomila. Češi umí točit akorát deprese, tak chvála bohu, že někdy to dokonce dopadne slušně a že si tu depku nemusím tentokrát nosit z kina domů.

Viděl jsem první polovinu a stačilo, gangsterky prostě nejsou pro mě v žádné podobě. Každopádně to je takové nic proti ničemu a dá se na to celkem v pohodě koukat. Robert de Niro a Martin Scorsese to sice nejsou, ale Predrag Bjelac s Hynkem Čermákem taky rozhodně nejsou k zahození a většinou to má i docela spád, takže kdo tomu hoví a nevadí mu dívat se na příběhy hnusné lidské spodiny, tak tady je docela slušný český zástupce.

Další česká depka do hlavy. Klasika, my prostě nemůžeme natáčet dobré filmy bez toho, aby to jednoho nutilo si u sledování prostřelit škebli. Když už humor, tak aspoň hořký nebo černý, nic jiného k pořádnému filmu nepatří. Přitom od Aleny Mihulové to byl výborný výkon stejně jako od Bolka Polívky a moc se mi líbilo i ozvláštnění téměř mysteriózními scénami. Jinak ale nevím, proč bych se na to měl znovu dívat. Po Kobrách a užovkách další nominace na lvy, jejíž sledování přivodí malomyslnost.

Až se na to podívám znova v klidu a třeba pochopím o čem to tam kurnik vlastně celou dobu tlachají, tak tomu třeba dám i víc. Takhle zatím ocením, že je to výborně zahrané (hlavně Christian Bale), má to chytrý scénář a proložené je to hromadou originálních nápadů (vysvětlující vložky s Margot Robbie či šéfkuchařem, smích na pozadí při dialogu v restauraci).

Putování za lokální kuchyní z čarokrásných končin je lákavé vždycky. Fungovalo to dobře v Létě s Italem, funguje to i tady a člověk by při sledování seriálu sežral i vlastní propocené fusekle, ale Mirek Donutil, jakkoliv je to asi labužník, bohužel není Emanuel Ridi a nedává tomu takovou šťávu jako rodilý profesionální kuchař, nejde to tak od srdce a chybí přístup člověka, který se v těch lokálních receptech opravdu vyzná. I tak jsou to ale příjemné chvíle na Krétě s vidličkou v ruce.

No nebylo to sice úplně tragické, ale rozhodně ne dobré. Když pominu klasický neduh, že se opět všichni chovali jako naprostí kreténi a příběh samotný nemá od začátku žádnou logiku, tak především ta tam je pečlivě budovaná klaustrofibická atmosféra prvního dílu a vše je nutné dohánět celkem primitivně provedenými lekačkami. Tam, kde v prvním díle byla neprostupná tma a jen trochu světla z baterek a kamer, je zde nahrazeno nepatřičným osvětlením a jeskyně se tak krásně mění v hromadu pěnových kulis. Scénář jinak dost věrně a přitom mizerně kopíruje scény z prvního dílu a s ničím novým nepřichází. Na výsledek se sice nekouká vyloženě blbě, ale neobstojí ani jako kvalitní přímé pokračování, ani jako samostatný horor.

Hodně složitý film pro diváka vzhledem ke kontroverznímu tématu. Celé to stojí na hereckých výkonech, ke zbytku stačí jen konstatovat, že je snímek zručně natočený. Eddie Redmayne si vybral další složitou roli. Ne že by nebyl dobrý herec, ale tady mě přeci jen přišlo, že až moc přehrával a někdy to působilo dost rušivě. Oscara bych mu osobně tentokrát znovu nedal. Naopak jsem se přesvědčil, že Alicia Vikander je vážně dobrá herečka a očekávám od ní ještě velké věci. Celkově už to nikdy vidět nemusím, ono to není nic třeskutě zábavného pro více sledování a zařadí se to kamsi mezi artovky, ale jinak zajímavé téma a dobře zpracované.

Tohle stejně byla pecka. Nedávalo to sice valně smysl, no vlastně to bylo docela pitomé, ale naprosté vizuální a akční žrádlo, které se jen tak nevidí. Banderas rulez. Přesně to, co bych si představoval pod pojmem "hustej film". Jo a taky jsem byl hlavně v tom správném věku, když to byla novinka :)

Takže za mě celkem rozčarování. Tarantinův scénář, postavený na dialozích, mi vždycky velmi vyhovoval a tak jsem se nezalekl ani šílené tříhodinové stopáže na konverzačku o osmi lidech. Do toho zajímavý 70 mm formát a zkazky o drsné a nabušené poslední třetině. Znělo to dobře, ale nedopadlo úplně dobře. Brilantní dialogy, při kterých se napětí dá krájet, se tentokrát nedostavily v takové míře jako třeba u Hanebných panchartů a u většiny scén jsem si byl naprosto jist, že by se daly pohodlně proškrtat, aniž by to výsledku jakkoliv uškodilo. Roztažení filmu na tři hodiny z něj učinilo relativně úmornou záležitost a celé se to dalo odvyprávět za dvě hodiny ve svižném tempu aniž by to čemukoliv uškodilo. Herecké výkony vesměs klasický tarantinovský nadstandard (mám slabost především pro Tima Rotha), ale na ceny to tentokrát nebylo, žádný nový Christoph Walz se nekoná. Celkově se prostě Tarantino utrhl ze řetězu a natočil si co chtěl. Osobně si myslím, že sám věděl, že přestřelil divácký vkus, ale bylo mu to jedno, protože tohle si takhle prostě chtěl natočit. Buďiž, ale příště bych prosil zase nějakou nakládačku, pane Quentin, vime?