Ombak▼Penari

Jedna z naprosto stěžejních filmových záležitostí mého života. Esence filmové fantazie, která mi tehdy dokonale vyvrátila moje přízemní představy o Středozemi, které jsem si velmi neohrabaně vyfantazíroval při čtení předlohy. Ano, Pídžej stvořil ve filmu Středozemi velkolepější než jsem si jí dokázal sám vůbec představit a to se mi stává málokdy (možná také ještě verbalovo ego je nad moje představy). Zasloužený král filmové i knižní fantasy.

Takové docela pěkné pokoukání. Norton mi sem teda absolutně neseděl (asi jako by tam hrál verbal) a to ho jinak mám opravdu rád. Musel jsem také chca nechca porovnávat s Dokonalým trikem, ale proti tomu je Iluzionista fakt jen příjemná pseudohistorická báchorka s tajemstvím, na kterou se dobře dívá a spokojeně se to slupne a jde se spát. Líbilo se mi to a třeba si film budu i pamatovat.

Lasse Hallström, kýčař století! Ano, i tak by se dal nazvat. Jeho filmy jsou pohádky pro dospělé. Ani svatý Petr to nemá za nebeskou bránou tak přesně rozškatulkované jako Hallström ve svých filmech. To mu prostě nikdo neodpáře. A tak se to taky musí brát. Já bych ho nazval cíťou a romantikem a je mi to na něm značně sympatické. Hačikó je jeden z jeho nejlépe hodnocených filmů tady, ale tentokrát si myslím, že je to hodně přeceněné. Je to totiž ryzí ždímačka na city a nic jiného ani nemůže nabídnout. Děj je jinak nekonečně plytký, první polovina filmu je jen obyčejné čekání na něco, co stále ne a ne přijít. Vem to čert. Mnohem horší je fakt, že veškeré city produkuje rozkošný pejsek a jinak nikdo. Ani ten Richard Gere mi nepřipadal, že by k psovi měl tak hluboký vztah, aby člověk pochopil, proč ho pes zbožňuje až za hrob. Zbytek rodiny se omezil na občasné "drby drby za ouško" a to je celý citový základ příběhu. A to mě připadá jako naprosto promarněný potenciál. Samozřejmě, když se snímek překlopí do druhé poloviny, tak by slzu neuronil snad jen verbal. Ale to není s tak věrným psem v popředí a klavírním doprovodem na pozadí absolutně žádný problém a spíš mi to přijde neskutečně laciné. Hallström umí chytit za srdce mnohem důmyslněji a lépe než tady. Film se nedá odkopnout jako špatný a psa musí všichni zbožňovat, ale chválit to kvůli tomu nebudu. Škoda.

Pochmurné a zároveň romantické, ale rozhodně zaměřené spíše na dámské publikum. Nedá se tomu až tak moc vytýkat, ale ani nemám důvod se k tomu ještě někdy vracet.

Docela slušné, ale s ničím novým to proti holywoodským katastrofickým blbinám vlastně nepřichází, jen je to méně pompézní. Osloví to tedy především nádherným a neotřelým prostředím norského fjordu a pak celkově sympaticky domáckým a realistickým příběhem. Když jinde svalnatý Dwayne Johnson uhání ve vrtulníku do hroutícího se velkoměsta pro svou rodinu, tak to člověku přijde jako americká hovadina. Když běží obyčejný Nor pěšky po ničivé vlně do trosek malého městečka, aby prohledal zbořený dům, tak mu to žerete naprosto automaticky a vidíte sami sebe na jeho místě. Všechno je mnohem uvěřitelnější a tím pádem se to člověka i víc dotkne. Takže záleží spíš na tom, co čekáte. Jestli chcete hlavně vidět ponorku zapíchnutou v mrakodrapu, tak to pro vás Vlna bude chudý příbuzný.

Hudba a vizuál jsou super, ale jinak je to celkem otrava s partou nesympatických děcek na pustém ledovém ostrově. Nuuuuuudaaaaaa

Po dvou minutách filmu už jsem věděl, že to bude dobrý film. Uhrančivé od prvního záběru a ačkoliv se jedná o tak netradiční námět jako je souboj profesionálních kouzelníků, tak se od toho jednoduše nedalo odtrhnout. Chytré, skvěle atmosfericky zvládnuté a výborně zahrané. Nolan snad vůbec nedokáže tnout vedle, to není možný.

Usnul jsem u toho a to jsem seděl na židli a bylo pět odpoledne...

Nejhorší na příběhu z kuchařského prostředí je, když se vám ani nad jedním prezentovaným pokrmem nesbíhají sliny. Pak už to může zachránit jen silný příběh a skvělé herecké výkony. Bradley Cooper je docela fajn, ale jeho hrdina zas tak moc ne a k tomu je podaný značně povrchně. Ostatní hrdinové zcela zapomenutelní. Výsledkem je něco, co si pustíte, když v telce skončil Zdeněk Pohlreich a vám se ještě nechce spát...

Hallström je mistr v zachycování romantiky života v ústraní, příběhů z rustikálního světa, je neuvěřitelně silný, když chce krze plátno prodat genius loci daného prostředí. Někdo by naopak řekl, že dělá z maloměstského světa kýčovitý betlém, záleží na vkusu. Já osobně mám vždycky chuť se přestěhoval kamkoliv, kde on natáčel a česat jablka nebo vařit čokoládu nebo cokoliv, hlavně už tam být a nikdy neodejít. Nejinak tomu je i u Lásky na kari a pokud jde o vymalování francouzského městečka, jakoby zcela odtrženého od šílené civilizace všedních dnů, člověka to vysloveně pohladí po duši a začne přemýšlet, co v životě udělal špatně. Ale příběh samotný nemá tentokrát zdaleka takovou sílu. Úsměvnému, téměř pohádkovému, souboji dvou restaurací tentokrát chybí osudovost, která je vlastní hallströmovým nejlepším kouskům a ve výsledku je to vlastně taková domácí komedie, kde se vaří a která má jediné poselství v závěru, totiž že doma je doma, velký svět je hnusný a úspěch na špici své profese nestojí za šílený velkoměstský život. Celkově mi to přišlo opět sympatické příjemné, ale takové ploché.