pollstro

O snímku Blade Runner jsem před projekcí slýchával mnoho, údajně se jedná o kultovní záležitost a někteří se nebojí jít tak daleko, že tento snímek hodnotí jako nejlepší zástupce sci-fi žánru. Ridley Scott se po obrovském úspěchu se snímkem Alien opět vrací do futuristického světa a divákovi opět nabízí nepředstavitelný pohled do budoucnosti a musím uznat, že jsem byl světem Ridleyho naprosto uchvácen a ohromen, všude svítící neony, létající auta, obrovské reklamní obrazovky, hlučné ulice a ten kouzelný déšť, který vytvářel úžasnou atmosférou a společně s vynikající hudbou Vangelise se jednalo o nejvíc emotivní část z celého snímku. Obrovským problémem Blade Runneru je dle mého názoru jednoznačně scénář, který působí opravdu chaoticky, místy až nechápavým dojmem a to jsem sledoval "Final Cut" verzi, nedokážu si představit, kdybych měl shlédnout ty původní verze, které jsou údajně ještě horší. Ridley Scott se až moc soustředil na vizuální stránku filmu, že mu začaly utíkat více důležité části. Příběh je strašně jednoduchý a zbytečně zdlouhavý, přitom by se dal shrnout do několika vět, zde se bohužel dokázal roztáhnout na neuvěřitelné dvě hodiny a to se prostě musí v konečném výsledku jednoznačně projevit. Přitom, kdyby se více zapracovalo na scénáři, pohrálo se s příběhem a přidalo více dialogů, měli by jsme zde skvělou noir detektivku s vynikajícím příběhem a hlavně s úžasnou atmosférou a to vše v žánru sci-fi. Bohužel všechna ta nádhera a krása z vizuální stránky filmu nedokáže tuhle obrovskou propast v scénáři zachránit, a to ani díky závěrečným minutám, které vynesli snímek o pár kroků víš, ale i přes to je to nesmírně velké zklamání. Ridley Scott jednoznačně dokázal vytvořit něco speciálního, něco co bylo na svoji dobu o několik kroků napřed a dokázalo ohromit a okouzlit mnoho lidí, bohužel se nespočet problémů při natáčení projevily i na samotném filmu a několik sestřihaných verzí na kráse zrovna také nepřidalo. Je možné, že tomuto snímku s dalším odstupem pár let přijdu na chuť a zařadím se do skupiny lidí, kteří považují tento snímek za kultovní záležitost světové kinematografie, poté budu nesmírně rád a spokojen. Momentálně se jedná o nadprůměrné sci-fi se snad nejlepší vizuální a hudební stránkou, která vytváří ojedinělou a nezapomenutelnou atmosféru, obrovská škoda toho scénáře, který potopil celý snímek ke dnu. Na závěr bych chtěl vyzdvihnout scénu, kdy Harrison Ford prozkoumává nalezenou fotografii, pro mě bezpochyby nejlepší část celého filmu, které si mě dokázala získat víc, než samotné finále. "All those moments will be lost in time... like tears in rain... Time to die."

První zkušenosti s Romanem Polanskim a musím říct, že jsem si nemohl vybrat lépe. Chinatown je vskutku kouzelné dílo, které potřebuje opravdu velkou dávku trpělivosti, poněvadž tempo je hodně pomalé, ale za to jsem si mohl v klidu vychutnávat veškeré aspekty celého filmu. Velice nevinný začátek se v závěru proměnil v grandiózní finále, které musí každého vyvést z míry. Půvabné tóny Jerryho Goldsmitha vytváří skvělou, místy až kouzelnou atmosféru a je smutné, že byl o Oscara doslova okraden. Suché a rozpálené LA svědčí Jacku Nicholsonovi opravdu náramně a přesvědčil mě, že dokáže zahrát podobné role bez jakýchkoliv problémů. Precizní, místy až důkladná filmařina Polanskiho, která společně s vynikajícím scénářem dokázala snímek vysunout neskutečně vysoko. Bohužel se v ten samý rok objevilo druhé pokračování Godfathera a veškeré Oscary směrovali tímto směrem. Objevují se diskuzi, že páni akademici zaspali a druhému pokračování mafiánské ságy připsali až moc cen, s čím v jistých kategoriích naprosto souhlasím. Strach, jenž doprovázel Jacka Nicholsna v průběhu celého jeho života ho ve velkolepém závěru zastihl znova, nekonečné troubení klaksonu a šokující pohled Gittese nenechal žádného diváka klidným. Snímek, jenž je díky pomalému tempu vyprávění tak okouzlující, že si v klidu vychutnáváte každou sekundu a necháváte se pozvolna unášet za doprovodu úžasné hudby hlouběji do příběhu. Tohle je bez debat nejlepší snímek 70. let! "Forget it, Jake. It's Chinatown. "

Bratři Coenovi ve své nejlepší formě a společně s jejich osobitým a originálním stylem prezentují až neuvěřitelný příběh o člověku, kterého by jste především měli oslovovat "Dude". Příběh, jehož hlavní náplní je poukázat na to, že když už se má něco pokazit, tak ať se to pokazí pořádně. Kuriózní scény střídají vynikající dialogy hlavních hrdinů, kteří si společně neuvěřitelně sedli a dokázali stvořit kultovní snímek, jehož dopad pro mnohé znamenal životní událost. The Big Lebowski se stal filmem, který je pro mnohé životním stylem a neodmyslitelnou součástí života. Bohužel do této oblasti nepatřím, ale i přes to chovám k tomuto snímku obrovský respekt a uznání, protože tohle je bez pochyby kult, který si bude každý divák pamatovat ještě několik let, poněvadž takhle bláznivého člověka, kterého si zahrál Jeff Bridges prostě z hlavy dostat nejde a buďme upřímní, kdo nechtěl po závěrečných titulcích žít život jako "El Dude"?

Dallas Buyers Club je rozhodně poctivý kus filmařiny, jejhož hlavním cílem není na tohle ožehavé téma citově vydírat diváka, ba naopak se jedná o jednoduché a přece jenom působivé vyprávění příběhu o znamé aféře kolem FDA v 80. letech. Matthew McConaughey v roli Rona Woodroofa prošel během celého filmu nepředstavitelnou proměnou své postavy, z arogantního a namyšleného člověka žijícího na pokraji životních hranic se ke konci vyklubal člověk bojující nejen za svůj život, ale i za práva a životy lidí nakažených nemocí AIDS. Schopnost jednoduchého a přece jenom působivého vyprávění příběhu je hlavním tahounem celého filmu a herecký koncert Matthewa McConaugheyho, který jednoznačně vyhrál souboj o zlatou sošku s Leonardem DiCapriem, a Jaredem Letoem je jakýmsi posledním dílem do už tak skvělého filmu. Působivá ukázka souboje proti farmaceutickým firmám v boji za práva lidí nakažených nemocí AIDS je vskutku náročné a obtížné téma, ale i přesto jsem v závěru filmu byl ohromen a hlavně dojat. Nadherná ukázka toho, že v zoufalosti a strachu ze smrti se dají dělat životní rozhodnutí, která vám jednoznačně ovlivní celý váš život a začnete si vážit života jako takového. Motivující, poctivý a působivý kus filmařiny! "Sorry, lady, but I prefer to die with my boots on."

Existence snímků s tímto námětem je v dnešní době spousta a přesto mnoho lidí považuje tento snímek za absolutní vrchol žánru sci-fi s mysteriózním námětem. Contact je rozhodně skvěle natočeným filmem a pokud se najde člověk, který se rád zajímá o vesmír a život v něm, tak si tento snímek bez problémů oblíbí. Já mezi tuhle skupina rozhodně patřím, sci-fi je mnou často vyhledávaným žánrem a proto jsem si tento snímek nemohl nechat ujít. I přes tyhle všechny aspekty jsem byl po konci vcelku hodně zklamán. První polovina je excelentní, především objevení onoho tajemného zvuku, který se právě považuje za kontakt s vesmírnou civilizací je vskutku úžasný a především scéna, kdy přijmou videozáznam mě naprosto ohromil a dostal do kolen, neuvěřitelně brilantně natočená scéna, která nenechá žádného diváka klidným. Poté se ale film začíná ubírat trochu odlišným směrem, na řadu přichází spor mezi vědou a vírou, který rozhodně přinesl spoustu vynikajících myšlenek a dialogů a především scéna s dialogem "Did you love your father?" je nejvíce emotivním okamžikem celého filmu. Samotné setkání s mimozemskou civilizací by mělo být absolutním vrcholem celého příběhu, já jsem byl bohužel nesmírně zklamán výsledným pojetím onoho setkání, přišlo mi to jednoduše stupidní a nelogické. Jodie Foster je bezpochyby vynikající herečka, zde jsem jí ale absolutně nic nevěřil a více méně mi absolutně nesedl její herecký výkon. Contact může bez problémů být pro někoho kultovní sci-fi snímek s vynikajícím příběhem a ještě s lepší Jodie Foster, ale mezi tuto skupinu rozhodně nepatřím, možná by si film zasloužil vícero projekcí a poté by jsme se mohli bavit o jiném hodnocení, pro mě to ale bylo po první projekci nesmírné zklamání, což mě neskutečně mrzí.

První díl The Conjuring považuji za nejlepší horor tohoto století a to se nebojím jít i výše, poněvadž James Wan je geniální v tomto žánru a to, jakým způsobem umí vybudovat atmosféru a strach v diváka je neuvěřitelné a proto jsem se na další pokračování nesmírně těšil. James Wan neustále hraje na stejnou strunu ale i přes to mě dokáže pokaždé překvapit a uchvátit, stejně jako u The Conjuring 2. Tohle dokola opomíjené téma se neustále stává terčem hororových snímků a přece jenom James Wan dokáže přijít a všechny ohromit. Vera Farmiga a Patrick Wilson jsou snad nejlepšími vyšetřovateli jaké jsme tu kdy měli a ta harmonie mezi nimi je naprosto úžasná. Ohromující hudba Josepha Bishara nahání husí kůži a to jenom díky vysokým tónům, které snad nepotřebují ani obraz aby vyděsili diváka, stejně jak v prvním díle. Lekací scény můžou někomu připadat jako klišé a hodně špatný vtip, ale má to neskutečné kouzlo a ta precizní filmařina v rukou Wana je nádherně vidět. Více méně se nejedná o nic nového oproti prvnímu dílu, ale i přes to se jedná o nejlepší hororovou sérii, která tu kdy byla. James Wan je prostě pán hororů a to bez debat, protože nikdo neumí vybudovat tak hustou atmosféru a strach jako on.

Není snad nikdo, kdo by se v průběhu závěrečných titulcích nezamiloval do Ed Wooda, protože tento člověk je rozhodně nezapomenutelnou filmovou ikonou a sledovat tu jeho vášeň a lásku ke kinematografii je zcela úžasné a ohromující. Kouzelné a srdce hřejivý dvou hodinový příběh o člověku, který i přes veškeré neúspěchy a kritiky stále vkládal do svých filmů stejnou lásku, vášeň a chuť, je zcela úžasným a místy až kouzelným příběhem, který v průběhu celého filmu nádherně a příjemně působí. Johnny Depp je zde jako vždy vynikající a s Timem Burtonem tvoří již dnes známé duo a společně dokázaly stvořit dílo, které závěrem značně pokulhává, ale příběhem dokázali ohromit snad každého filmové milovníka. Ed Wood je nádherný, dojemný a zábavný snímek, který si dokáže získat každého a nabídne mu neuvěřitelný pohled filmového génia.

Velice diskutabilní téma a vůbec zpracování, kterého se Mel Gibson ujal a ačkoliv jsem ateista, tak i přes to se mě tento snímek dotknul a probudil ve mě hned několik emocí. The Passion of the Christ není zrovna snímek o tom, kde by se vyprávěl příběh o Ježíši Nazaretském, takže s obohacení vašich vědomostí rozhodně nečekejte. Stručněji řečeno se jedná o vcelku brutální vyobrazení jeho smrti a tady Gibson rozhodně neustupoval a opřel se do toho pořádně. Samozřejmě, že kouzlo tohoto filmu netkví v násilí, které je praktikováno na samotném Ježíši, i když je to vcelku věrohodně sestrojené, ale spíše se jedná o samotné téma a vůbec to, že se Gibson rozhodl natočit snímek na tak ošemetné téma a bezpochyby tento snímek vzbudil v mnoha lidech pohoršení. Audiovizuální stránka je úchvatná, o tom se nedá diskutovat a mnohé biblické odkazy, které jsou do filmu vloženy jsou opravdu úžasné, bohužel ale musíte o Bibli něco vědět, aby jste si tyto malé detaily daly společně s příběhem dohromady. Mnohdy je to bohužel velice utahané a sledovat neustále dokola zpomalené záběry pádu Ježíše není nikterak zábavné a ohromující. Scéna ukřižování je dle mého názoru nejsilnější částí celého snímku a zde jsem si uvědomil velkolepost tohoto snímku. The Passion of the Christ není rozhodně o příběhu, spíše nabízí vizuální podobu toho, jak celé ukřižování probíhalo, ale i přes to se jedná o zásadní snímek kinematografie, protože Mel Gibson dokázal něco neuvěřitelného a na tak diskutabilní téma vytvořil ještě více diskutabilní film a to je dle mého názoru to kouzlo celého filmu.

Scarface je jednoznačně nejbrutálnější gansterka, jakou jsem měl možnost spatřit. Existuje celá řada filmů s tématikou o vzestupu a pádu mafiánského bosse, ale i přes to jsem byl tímto snímkem zaskočen a opět přesvědčen o tom, že Al Pacino je nejlepším hercem v historii kinematografie. Brutální tří hodinová Miamská vyvražďovačka, která se dostane pod kůži každého diváka a i přes to v něm nevzbudí žádné emoce, přesně o tomhle je Scarface, nehraje si na žádné citové vydírání, ale místo toho vám servíruje brutální krvavé scény a skutečný pohled do drogového podsvětí a věřte mi, že i přes takhle dlouhou pasáž budete při závěrečných titulcích chtít víc. Al Pacino si zde rozhodně zahrál svoji nejlepší filmovou roli, ty jeho výrazy dokážou říct víc než tisíc slov a ten jeho španělský přízvuk je excelentní. Scarface je bezpochyby mistrovské dílo a v dnešní době již kultovní snímek s hromadou legendárních scén a hlášek. Film pojednávající o drogovém podsvětí Miami nabízí mnoho brutálních scén, ve kterých kraluje vynikající Al Pacino. Bezchybné, ohromující a přece jenom chladnokrevně brutální. "You wanna fuck with me? Okay. You wanna play rough? Okay. Say hello to my little friend!"

Eminem znamená pro svět hudebního průmyslu mnoho. Člověk, jenž posunul hranice rapu o neskutečný kus dál a jakožto velký fanoušek a obdivovatel mě snímek 8 Mile ohromil a vyvolal ve mně spoustu pocitů. Eminem je překvapivě vynikající herec a kdo jiný by mohl strávit roli svých začátku lépe, než on sám. Curtis Hason není špatným režisérem a tento snímek je jasným důkazem. Divákovi nabídne blízký pohled do života mladého Eminema a pokud se považujete za jeho fanouška a obdivovatele jeho hudbu, tak se vám bude tento snímek zatraceně líbit. I když se jedná o volně inspirovaný příběh, tak i přes to se zde vyskytuje mnoho skutečných odkazů na jeho začátky a je takřka nepředstavitelné, čím vším si musel projít, aby se dostal tam, kde se nachází teď. Co se týče rappových battlů, ty jsou zde vynikající a závěrečná scéna mě osobně tolik nabudila až je to neuvěřitelné, opravdu působivá a plná energie. 8 Mile je celkově výborně natočený film, který vás na jednu stranu ohromí svojí drsnou krutostí života v ulicích Detroitu, ale na druhou stranu vás jednoznačně motivuje si jít za svým snem. Tohle je skutečný obraz nesmrtelné legendy hudebního světa!