Recenze (210)
Joker (2019)
Infantilní předvídatelná deprese.
Severozápadní hranice (1959)
Prvních 30 minut je strhující a dynamická akce s obdivuhodnou výpravou, exteriéry, davovými scénami a dobře odprezentovanou a zábavnou expozicí příběhu. Pak se to ale poměrně vleče a kromě toho, že je to předvídatelné, tak je to i nudné a ospalé - nicméně vidět to v době svého uvedení v kinech musel být skvělý zážitek. Zrovna tomuto filmu by naprosto prospěl svižný novodobý remake, ale asi se tak nestane... to se raději i nadále budou přetáčet a pro dnešní diváky aktualizovat staré fláky a klasiky, které remake naopak vůbec nepotřebují - jako třeba West Side Story. Každopádně North West Frontier si umím představit i jako počítačovou hru, vždyť loňské domácí Last Train Home ukazuje naprosto obdobný příběhový koncept a hra slaví mezinárodní úspěch. To už ale asi moc fantazíruju a kombinuju. Severozápadní hranice je fajn podívaná, kdysi asi i dechberoucí, ale například v porovnání s Lawrencem z Árabie (které se nabízí) zdaleka není tím nejlepším v rámci žánru, ale ani v rámci dobové kinematografie... jinak by se na to nezapomnělo. 70 %.
Simpsonovi - Speciální čarodějnický díl (2000) (epizoda)
Jindra Kotlík rules.
Sindibád: Legenda sedmi moří (2003)
Počátkem 90. let byly americké kreslené filmy, ať už pod záštitou Disney nebo jiných studií, na svém vrcholu. Po nástupu prvního Toy Story v roce 1995 bylo jasné, kam se bude ubírat jejich podoba. Kompletně 3D animované filmy pak zažívaly svůj Zlatý věk okolo let 2001 - 2004. ,,Klasické" kreslené filmy v této době prožívaly jakousi krizi středního věku. Přesto jich několik vzniklo. Já vyrůstal na Lilo a Stitch či fantastické Planetě pokladů - kde se již hojně pracuje i s 3D prvky. Kompletně mě však minul Sindibád, což jsem nyní zpětně odčinil a musím říct, že kdybych Sindibáda viděl jako dítě, tak je to dodnes asi jeden z dalších pilířů mého dětství a příjemná nostalgická vzpomínka. Sindibád je velmi zvláštní právě v oné kombinaci 3Dčka a klasického kresleného vizuálu. Formou 3D modelů jsou zde vytvořena všechna monstra, moře a plující lodě, když je sledujeme zdáli, a také některé krouživé pohyby kamery. S údivem musím říct, že toto propojení stylů funguje a zaplaťpánbů za to, neboť nyní po 20 letech je to skvělá kuriozita - a to v pozitivním a ne v bizarním slova smyslu (jako je třeba CGI Dwayne Johnson v Mumie se vrací). Jsem zvědavý, jak na to bude nahlíženo za dalších 20 let - možná nás to bude udivovat stejně jako těch několik part-talkie filmů v čele s Jazzovým zpěvákem z roku 1927, který vycházel z estetiky němého filmu, ale občas nějaká postava něco řekla a pasáže byly kompletně zpívané. Nebo když se točilo vícero jazykových verzí stejného filmu, jak to známe u filmů s Burianem... Zpět ale k Sindibádovi. Je to skvělé od první minuty. Hudba nás krásně provází dějem a scénář je zkrátka jiný a netradiční - ani mě nepřekvapuje, když si nyní všímám, že jeho autorem je John Logan. Má to přesah a hlubší myšlenku, se kterou se ztotožní i dospělý divák - což je ostatně devizou animovaných filmů této doby. Na tomto projektu se zkrátka sešla esa svých oborů - herecké (hlasové) obsazení nevyjímaje, byť jsem si dopřál film v českém dabingu, který lze všeobecně do roku 2005 označovat za nadprůměrně kvalitní. Hlasy Vladimíra Brabce či Pavla Rímského jsou prostě unikum.
Obchodníci s bolestí (2023)
Zkřížený Doktor smrt a Vlk z Wall Street aneb režisér nejslabších dílů Harryho Pottera David Yates stvrzuje, že skutečně není inovátorem století. Účast Emily Blunt si tento film snad ani nezaslouží. Proč scénář dostal zelenou?
S tebou mě baví svět (1982)
Normalizační komedie se zvráceným základem i obsahem, na kterou jsem nepřistoupil jako dítě a kterou setrvačně odmítám i nyní. Možná vůbec nejvíc over-rated český film...
Stráž míru (1952)
Úžasně poetická propaganda. Hoří, hoří letní kravín!
Podivuhodný příběh Henryho Sugara (2023)
Rozkošné! Wes Anderson je jediný na světě, kdo umí tohle skvělé "hračičkářství" a zde je navíc po dlouhé době opravdu ve formě.
Černá kočka, bílý kocour (1998)
Učebnicový příklad dokonalé černé komedie a kus poctivé filmařiny. Divácky nejpřívětivější Kusturica.
Největší pecivál na světě (1982)
Cením jakž takž sjednocenou scénografii a kostýmy odkazující na nějaké 12. či 13. století. Scénář je ale bohužel úplně na hovno a do půlky filmu se nic neděje. Nezachrání to ani Stračinova hudba. Pohádkovosti v tom zkrátka moc není a neumím si představit reakce tehdejších dětí... jo a hlavní badass Zemetras je teda solidní joke.