Shaqualyck

Ale tak ano, na příběhu je znát, že si skrz něj někdo vylil srdíčko, místy dokonce velice vtipně. Nicméně ani přirozeně přirození herci, ani sympatický soundtrack a situace jakoby opsané ze života nezakryjí, že se ve finále musel celý produkt jistojistě notně prostříhávat, přepisovat či jinak přizpůsobovat škatulce hollywoodský Rom-Com. Přes nesporné kvality a několik výborných (povětšinou vizuálních) nápadů si ale stejně myslím, že daleko výstižněji se Marc Webb k danému tématu vyjádřil tady.

Jak právníci přicházejí o iluze aneb jednou nohou v kriminále, druhou nohou v hrobě... a vůbec koho zajímá nějaká podělaná etika, když se hraje o takový ranec dollarovek, že byste jím klidně omráčili slona. Coppola Grishamovi evidentně svědčí. Snad si od něj ještě něco přečte (a posléze i natočí).

Šachová schíza à la Tyler Durden. Pinkava umí a jednou, doufám, ještě (nejen pánům od Disneyho) ukáže, zač je toho Ratatouille!

Je fakt, že postavy se občas chovají podle pravítka, ačkoliv jejich motivace je, hm,... řekněme diskutabilní. Ale kdo by to sakra řešil! Píše se rok 1929, obraz si konečně podává ruku se zvukem a Hitch pokládá setsakramentsky pevné základy žánru. Jen jedna věc mi nejde do hlavy - v onen kritický okamžik, kdy hlavní hrdinka zkontroluje kuchyňákem obsah vnitřností vilného chlíváka, neulpí na čepeli nebo jejím sněhobílém negližé jediná kapka malinovky... Že by mistrova nepozornost!? Nebo snad úlitba tehdejšímu nepříliš otrlému diváctvu...?

PIXAR zkrátka neumí být průměrný :-) S Barbie a Kenem jsem neužil tolik zábavy snad od dob legendárního eurodance počinu jistého dánského hudebního tělesa... Jinak 3D téměř zbytečné, dabing (konečně po dlouhé době) velmi ucházející.

"-Why Did You Save That Teddy?! -I Don't Know!" Internet, comicsy, masturbace, YouTube, The Prodigy a Nicolas Cage. Na tomhle enormně třaskavém superhrdinském nářezu se jednou budou vyučovat kulturní vzorce 21. století! Matthew Vaughn opět ukázal, že na to má a pomalu ale jistě vykročil k nesmrtelnosti. Hollywoodské mašinerii navzdory. Tahle nezávislá, avšak do morku kostí cizelovaná kostýmní óda na papírový svět popkulturních omalovánek s bublinami textu skládá neuvěřitelně nabušený hold všem těm kresleným asociálním maskovaným existencím a zároveň si z nich dělá nebetyčnou prdel.

No, tak jsme z toho málem měli konverzační drama... Po ultraefektním volném pádu přichází neprostupná džungle unylých a zbytečně polopatistických dialogů, kdy máte pocit, že scénáristé snad museli v tomhle intergalaktickém loveckém revíru zakopnout o nejeden bludný kořen. Ve druhé půlce se pak sice konečně rozjedou slušná akční jatka a dostaví se i jakés takés napětí... Jenže! Všechno to dobré je pečlivě "okopčeno" (nebo chcete-li ocitováno) z prvního Predátora a zbytek je mix Ztracených, Avatara a já nevím, čeho ještě:( Chápu, jak to tvůrci mysleli, jenže tohle není ani tak pocta či remake jako spíš (s)prostý plagiát McTiernanova vosumdesátkového sci-fi opusu. Všeobecný jásot nad hudbou Johna Debneyho pak shladávám velice úsměvným, neboť i ta je z nějakých 90% tón po tónu opsaná od Alana Silvestriho. Příjemným překvapením jsou herci - Alice Braga, Oleg Taktarov a především pak Adrien Brody. Tomu dlužím velkou omluvu, páč se navzdory pochybovačným očekáváním se svou rolí popral skvěle a jeho výkon spolehlivě drží film nad propastí trapasu a zapomnění. Celkově lze Predátory bohužel hodnotit jako promarněnou šanci na důstojné vzkříšení legendy. Když už ne Antal a Rodriguez, tak pak už vážně nevím kdo...:(

Samozřejmě, že je to příšerná ptákovina, ale asi se shodneme, že spáchat čas od času nějaké to dobrodružství je zkrátka potřeba. A nezkrotný komediální matador Jim Carrey názorně předvádí několik obzvláště vypečených tipů jak na to... Kupříkladu lze vyžahnouti blíže neurčené množství povzbuzujícího býčího nápoje, vyrazit na koncert nejlepší fiktivní kapely všech dob Munchausen By Proxy... anebo si třeba užít tematicky laděnou "Harry Potter party" v o několik čísel menším převleku, ve kterém nakonec můžete, stejně jako hlavní hrdina, nechtíc tak trochu připomínat karikaturu Heinricha Himmlera... :)

Pod rukama (zatím) trestuhodně nedoceněného Jamese Wana ožívá na plátně ta nejčernější noční můra Matěje Kopeckého. Inu, není loutka jako loutka, že...

Asi nějak takhle: "Persee, tady máš meč, támhle poletuje Pegas, na tu rezavou sovu (Bubo!) se vykašli, tady ta paní je Andromeda, a teď nás musíš všechny zachránit. Jo a jen tak mimochodem jsi Diův syn, tak si dej záležet, ať to trochu vypadá!" Bezkrevné, emocí prosté a mytologicky vylágrované jak "střeva" obstarožního Fiata na ostravské periferii. Ani sebešťavnatější obsazení (Ralph Fiennes opět potí plazmu) pak nezamaskuje, že jde o smutnou urážku (mnou velmi oblíbeného) originálu a všech diváků s mozkem větším než angrešt. Louis Leterrier bohužel potvrzuje, že kvalita jeho filmů má setrvale sestupnou tendenci a Sam Worthington by si měl rozhodně začít pečlivěji vybírat role, jinak neodvratně skončí v přihrádce "zarputile se tvářící jelito"...:( Vysokorozpočtový průšvih. Rozsekejte to na kusy a servírujte americkým dětem místo večerníčku.