kareen

Co ještě napsat k tak kultovnímu filmu, že už o něm nejspíš bylo řečeno úplně vše? Snad jen to, že kromě všech těch filosofických podtextů je to navíc opravdu velmi vtipný a zábavný film, který i přes svou délku rozhodně nenudí. Někdy v polovině filmu sice tempo trochu zvolní, ale plně to vynahradí poslední skvělá třetina, která diváka vtáhne do křesla silou gravitace černé díry. Brad Pitt tu předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů, ale i tak zůstává ve stínu úžasně dekadentní Heleny Bonham Carter a především naprosto strhujícího Edwarda Nortona. Fandové Brada mě asi ukamenují, ale tak si říkám jaké by to bylo, kdyby si Fincher vybral jako svého oblíbence právě Nortona. Myslím, že s ním by všechny ty filmy získaly další rozměr. No nic, zpátky k Fight clubu - nekompromisních pět hvězdiček filmu, který jsem viděla tolikrát, že už ho znám pomalu nazpamět'.

Já si myslím, že hlavní problém obou filmově zpracovaných Hulků je v hlavní postavě. Komiksové filmy vždy stojí a padají zejména na atraktivitě hlavní postavy - Batman je charismatický temný hrdina, Spiderman velký sympat'ák, Ironman má neuvěřitelný šarm a i ten kladný trouba Superman má alespoň cool schopnosti. Bruce Banner je introvertní zamlklý vědec, co se občas mění v obrovské zelené monstrum bez citů, které rozmlátí na co přijde. Jako příležitost pro akční scény plné triků dobrý, ale upřímně, kdo by si takovou tupou mlátičku zamiloval? A nezachrání to ani supertalent Edward Norton.

Po první části to vypadá na další zajímavý seriál z britské produkce. Tak trochu 8 mm z devatenáctého století. Dobové reálie i atmosféra parádní, nechybí napětí, dostatečně zajímavé postavy a navrch k tomu všemu výborné herecké výkony, což ovšem u britů nepřekvapuje. Uvidíme zda si seriál podrží takto nastavenou lat'ku i nadále.

Mám ráda knižní předlohu, viděla jsem mnoho filmových adaptací, ale tento film, to je tedy vážně něco. Protože udělat z tak výborného dobrodružství tak nehoráznou nemastnou neslanou nudu, to je svého druhu umění, to vám tedy povím. Kdyby se Anderson nezabýval takovýma blbostma jako jsou vzducholodě apod. a raději se víc soustředil na postavy a příběh, mohlo to i přes režisérovu neschopnost dopadnout přeci jen o trochu lépe. Těšila jsem se na svého oblíbence McFaydena, ale ten zkrátka neměl co hrát a ostatní herci také ne.

Komorní, velmi citlivě podaný snímek o lásce, smrti, smutku a smíření. Herecký koncert Alana Rickmana a hlavně Juliet Stevenson.

Tohle je opravdu nádherný muzikál a já mám filmové muzikály moc ráda. Výborná hudba, Nicol Kidman a hlavně Ewan McGregor úžasně zpívají a příběh chudého básníka a krásné kurtizány pro jednou přehlušil lehkého cynika ve mě a já si naplno užila příběh velké, tragické lásky.

Britský humor je něco co zkrátka miluji a tahle suchá černá komedie o jednom pohřbu a malé lahvičce vália, co není tak docela váliem mi ho nabídla vrchovatě. Navíc ve velmi sympatickém hereckém složení.

Moje velká srdcovka. Film o třech ženách, z nichž každá žije v jiné době a na jiném místě, ale přesto mají něco společného, všechny žijí v jakémsi druhu vězení, ze kterého touží uniknout. Pro spisovatelku Virginii Woolfovou je to její duševní nemoc, které musí čelit a která nejenom, že brání jejímu zapojení do víru života, ale také je pro ni hrozbou v podobě možnosti vlastního sebezničení. Lauru Brownovou zase svazuje nalinkovaný život spořádané středostavovské ženy v domácnosti s milujícím manželem, synem a dalším potomkem na cestě. Představa, že by takto měla strávit celý život ji drtí jako balvan a nedovoluje ji vydechnout. To moderní emancipovaná Clarissa Vaughnová si nosí vězení sama v sobě. Navenek vede spokojený život se svou přítelkyní a dcerou ve vysněném bytě, ale ve skutečnosti uvízla v jakési smyčce vzpomínek z minulosti, která nejenže jí brání pohnout se dál ve svém životě, ale navíc tím zatěžuje i nemocného muže, kterého dříve milovala a nyní se o něj stará. A tak tyto ženy žijí takový život pozvolna hodinu za hodinou a pak přijde den, jeden jediný den kdy budou muset najít odvahu a vykročit na cestu ke svobodě....at' už má jakoukoliv podobu. Musím přiznat, že knihu od Cunninghama jsem nečetla, takže nevím na kolik je v ní důležitý lesbický motiv. Ve filmu je v každém z časových období scéna, kdy každá z hrdinek začne líbat jinou ženu. Nezdá se ale, že by tím chtěl autor poukazovat na orientaci daných žen (koneckonců Virginia byla zcela očividně heterosexuální, navíc líbala vlastní sestru) , spíš si myslím, že je to jednotící výrazový prostředek, kterým kulminují strasti a pochybnosti všech tří žen. Musím říci, že i když jsou tu tři odlišné příběhy, režisérovi se je povedlo zkombinovat s takovým citem, že plynou v dokonale sehraném celku, k čemuž také hodně přispívá hudba Philipa Glasse. Herecké výkony jsou opravdu úžasné, nejvíce se mi líbila Nicole Kidman, ale ostatní jsou také skvělí a nesmím zapomenou na výbornou kameru a hlavně scénář, ten se opravdu hodně povedl.

Nejdřív jsem tento britský seriál dlouho přehlížela, vůbec jsem nevěděla co si pod ním mám představit, něco o nějakém chlápkovi co lítá vesmírem či co. Ale mám hodně ráda talk show Craiga Fergusona a ten o něm každou chvilku mluvil, tak jsem si řekla,že to omrknu, abych byla v obraze. No, musím říct, že to byla láska na první pohled. Z toho chlápka se vyklubala naprosto úžasná postava a já si zamilovala nejen jeho, ale i jeho společnici Rose, její matku, Mickiho, kapitána Jacka a taky TARDIS a sonický šroubovák. Když přišel první Dalek, tak mi prvních pět minut přišel trochu legrační, ale skončilo to tak, že z toho byl jeden z nejlepších dílů první série. To se mi na seriálu líbí nejvíc, že tam sice jsou plechoví roboti, tu více či méně dobře udělané triky, ale nakonec stejně to nejlepší jsou postavy a vztahy mezi nimi. Některé díly byly scénáristicky trochu slabší, ale ono jen dívat se na Doctora je velmi příjemné. Je to velký nadšenec s mnoha nápady, plný energie, velmi zábavný, občas tak trochu šašek. Ale přijde nějaká vážná situace a najednou se ukáže jeho další stránka přes 900 let starého zkušeného a trochu vším tím děním unaveného Pána času, který vládne obrovskou autoritou. Musím říci, že Eccleston to hrál parádně a já se velmi obávala, že s jeho výměnou půjde seriál kvalitou dolů. Ale opak byl pravdou. Davida Tennanta jsem si samozřejmě zamilovala a ted' je můj oblíbený Doctor. A epizody byly čím dál lepší. Pak přišel konec druhé série a s odchodem Rose jeden z nejdojemnějších dílů vůbec. Nahradila ji trochu chladnější Martha a po ní zas přišla velmi svérázná Donna. No a pak několik vánočních speciálů a odchod mého Doctora. Matt Smith je zas trochu jiný, ale po pár dílech jsem si na něj zvykla a rozhodně mě baví, což se dá říci i o jeho dvou nových společnících. Od páté série to vzal celé scénáristicky do rukou Steven Moffat a koncepce seriálu se trochu změnila, díly jsou více provázané a také si to více pohrává s časovými paradoxy, což je jedna z věcí co mě na seriálu baví. A také to, že když máte stroj času, nikdy nevíte, kde (nebo spíše kdy) skončíte příště a jaká dobrodružství zažijete, takže se z toho nestane stereotyp. Takže pokud jste jako já dlouho seriál přehlíželi a máte rádi zábavu, dobrodružství, humor, ale i vypjaté dramatické situace a chcete třeba potkat Agátu Christie, Shakespeara nebo se podívat na konec vesmíru, zkuste Doctora Who, možná budete velmi příjemně překvapeni.