Mikithemage

Víte, jak někdy forma filmu zrazuje jeho obsah? Tak tady je to přesně naopak.

Moderní twist na western-country-buddy-roadmovie s motivama, který člověk úplně neočekává. Něco z tý kombinace funguje a něco zas ne. O protagonistech snad nejde už říct nic, co nikdo neřekl a všechno je to pravda. Oscar za hudbu - zasloužená věc! Ještě nikdy mi country nepřipadlo tak dúležitý. Zato Lee šlape na brzdy, ale místy jakoby házel zpátečku. Jeho vyjímečně takříkajíc zkrocený styl režie uvede do chodu neobyčejný příběh, až moc obyčejným způsobem. Tenhle kontrast způsobuje jednak nechuť některého z diváctva a druhak rozpaky nad tím, co chtěl vlastně režijně tímhle filmem říct. Je to sice film o pocitech s obrovsky emočním konfliktem v ústředí, ale že bychom někdy tyhle a jinak litovné pocity pořádně viděli, když Jack a Ennis tráví večery s rodinou se kterou být nechtějí, to se nestane. Co hůř - tyhle pocity vyjdou na zřetel, až když je pak Žak Holenhůl odrecituje se slzičkou u oka a přilepovacím knírkem u nosu. Kdyby jim jen pan Lee dal trochu víc prostoru a míň knírků u nosu...

Nejde se divit, že studio si jako název filmu vymohlo právě Beetlejuice. Michael keaton přivedl tuhle postavu k životu, jako se mu to nepodařilo s žádnou jinou. Ačkoliv film, který Tima Burtona představil širšímu publiku částečně naznačuje režisérovu temnou, neotřelou snahu v kombinování fantaskních a méně fantaskních světů, jen těžko byste hledali stejné temno i v myšlence filmu. Vizuálně sice tahle hororově komediální komedie ladí na tu správnou vlnu, ale nic za tímhle obalem, krom malého náznaku proplétání dětského snového světa a dospělého reálného světa, nenapovídá větší idee filmu, která by se nesla v tomtýž duchu. A to je na film, který se se samotnou myšlenkou proplétání světů zaobírá, značně málo! World-building je bohužel dost rozpačitý a scénář nedbá na mnohá pravidla světa mrtvých, která si sám vytvořil - a tím film sám sebe zrazuje. Ale i přes moje výhrady ke kombinování jiných světů, tak kombinování animace a hraného filmu je rozhodně nejsilnější stránkou Burtonova mainstreamovějšího (jestli to slovo jde ve spojitosti s ním vůbec použít) debutu.