Harry Potter a Princ dvojí krve

Většinu času jsem si šestého Pottera užíval (i přes prdění chlapíka co seděl přede mnou, fakt nekecám!), tedy než jsme dospěli ke konci a já byl doslova zhnusen tím co scénárista z konce filmu (od místa kdy se Harry a B vrátí na hrad) udělal. Takhle zmrvené finále jsem snad v téhle sérii ještě neviděl. Jistě Yates z toho křeše maximum i tak to ale znamená že se postavy oproti knize chovají nelogicky a všechno působí tak nějak pomale. Finále z knihy bylo jako napjatá struna. Překvapivé, logické a možná i nejlepší co Rowlingová napsala. Kde je velká bitva, kde je osudovost? Škoda mluvit. Ze začátkem je to úplně jiná písnička. Příběh se rozjíždí výtečným tempem a nebýt trochu přehnaných milostných pletek (které tu byli stejně jen proto aby temnotu šestého dílu vyvážili) byl bych spokojen. Velkou radost jsem měl z Křiklana Jima Broadbenta, který mi opravdu sedl a naplnil má očekávání. Jinak je to klasika, snad jen Tom Felton a Rickman byli pozoruhodnější než minule. Nakonec jsou z toho zase 4 i když tentokrát dost slabé. P.S: Doma máme úplně ty samé skleničky co z nich Harry, Hermy a Ron u Tří košťat upíjí Máslový ležák. (31.07.2009)

Knižní i filmovou sérii Jindry Hrnčíře mám rád, ale tenhle díl mi napoprvé moc nesedl, napodruhé už lépe. Bylo zde dost málo akce (hlavně v knize skvělá závěrečná bitva tak nějak zmizela - a já si zaplatil slušné vstupné, abych viděl ve filmu o kouzelníkovi taky nějaká kouzla), zato bylo maximum zamilovaných pohledů a dost skromně opravdové filmařiny na takový velkofilm. A tak největším zážitkem paradoxně bylo, když nám zabili Brumbála a několik dětí v narvaném kinosále začalo nahlas usedavě a dlouho plakat. (22.07.2009)

Nejzbytečnější a nejhorší předloha = nejnudnější a nejhorší filmová adaptace. Akorát podle pravidel fair play. Už ve knize byla zápletka doslova vycucaná z prstu (Rowlingová ji v zásadě okopírovala podle Tajemné komnaty), ale teprve zde dostává ten pravý, magický kopanec do (dračích) koulí. Zcela nesmyslně je na sebe vrstvena jedna postradatelná scéna za druhou (milostné vrkání adolescentů), zcela nepochopitelně jsou protahovány na nejzazší mez únosnosti a trapnosti (totéž) a opravdové příběhové "háčky", zásadní momenty potterovské ságy a zajímavé motivy (nesoucí napětí) kompletně chybí nebo mají jen minimální operační prostor (např. Voldemortovo mládí a viteály, Smrtijedi na hradě, smrt jedné z hlavních postav, Princova identita etc.). Navíc jsem se musel škodolivě uchechtávat nad naivností a strojeností řady dialogů (ještě vyhroceno dabingem) a účelovostí v exploataci postav. Scénáristická bezradnost z toho čiší na sto honů. Naopak jsem si velmi užíval tendence evropského uměleckého filmu, které se Yatesovi povedlo propašovat do struktury jinak relativně čistého stylu, řemeslně-technickou preciznost (kamera, svícení, hudba) a ponurou atmosféru; ačkoli tentokrát nepramení z tušené přítomnosti abstraktního (a tím děsivějšího) Zla v pozadí, ale z prostředí. Pokud jde o akční scény, tak - vyjma dění v jeskyni - jsou zcela neopodstatněné vyprávěním a na efekt (famfrpál nezahrnuji). Místo skutečné injekce adrenalinu tak divák dostává jakési placebo, které má v ideálním případě (tj. u diváka nekritického) zapůsobit tak, že zamaskuje chabost a vycpávkovost předlohy, která postavy ani jádro příběhu nikam neposouvá. Ale třebaže všechna ta kritika vyznívá jako jedna z kleteb, které se nepromíjejí, zklamaný určitě nejsem. Ze zaslepeného fanouška knih, pro kterého je Jindra Hrnčíř nedotknutelný fetiš, jsem už dávno vyrostl, tudíž mi nedělá potíž s maximální objektivitou uznat, že na nekvalitní předloze, která nepřesahuje rámec vykonstruovaného překlenováku, intermezza, zatajeného dechu před "grandiózním" finále, se výrazně stavět nedá. Ani tak dobrý režisér, jakým Yates bezesporu je, nevykouzlí ze vzduchoprázdna korunovační klenot. Tím by koneckonců mohla a měla být sedmička... (18.07.2009)

Příjemná masáž okoralého srdečního svalu, kdy jsem se teleportoval zpět do dětských let za zvuků starého dobrého Williamsova leitmotivu. Expresivně vyvřená deprese se protentokrát nekoná. Zato je cítit osudovost a celkový odlehčenenější nádech před finální temnou bitvou. Pokud bylo Quantum of Solace přívěskem Casina Royale, tak Princ dvojí krve je tímtéž pro Relikvie smrti. Možná zbytečným filmem, v němž se nic důležitého prakticky nestane, anebo významným přemostěním mezi pátým a sedmým dílem obsahující jen náznaky, které budou rozvinuty v závěrečném dvoj-filmu. Každopádně se na něj hezky kouká a vizuálně je po Vězni z Azkabanu nejvypiplanější podívanou hrající si s podobně malými detaily jakými se zabýval Cuaron. Ve všech směrech je zajímavější „temná strana“ síly, než muckající se kolouščí „světlá strana“. Po emocionální stránce je na tom HP6 lépe a strká svého mladšího bratříčka do kapsy. Při závěrečné desetiminutovce se udrží málokdo. (23.07.2009)

Nejhorší filmový (a údajně i knižní) díl Harryho Pottera a nebýt ANDĚLŮ A DÉMONŮ, i letošní nejhorší letní blockbuster (pravda, zbývá ještě Sommers). Nefunguje to jako vyprávění, protože není o čem vyprávět a informace jsou redundantní a špatně rozdistribuované. Nefunguje to jako přehlídka atrakcí, protože ty jsou zde jaksi navíc. A co je nejhorší - hlavní trojice je naprosto nesnesitelná, chovají se jako arogantní, emocemi zmítaní idioti, kteří nejsou schopni normálního úsudku. A přitom se ten film svým stylem snaží působit, jako že se vypráví o něčem důležitém, že tu jde o něco velkého... nejde, ale spoustu lidí díky stylu tomu nesmírně hloupému filmu podlehne. Z bonusů na DVD minulých částí - interaktivních prohlídek a různých znalostních kvízů - se stal jeden "velký", 153minutový. 5/10 (16.07.2009)