Syndrom

Jestli jsou v komediálnu Švejk a Cimrmani tím nejlepším z nás, posranej Matýsek tím nejhorším (respektive objektivně řečeno nejnižším).

Až vlastně staromódní fyzická komedie bez zbytečných nánosů stylu z vnější (Moran) jako předtím. Morrisův psychopat je pro mě srdcovka a parodie Bourna nezapomenutelná. Poctivá dětinská a laciná komika.

Co by z toho udělal Lynch? Neskutečně zajímavý materiál drtivě sráží snaha o feel - good rodinou podívanou a zase trochu zdvihá černý humor. Chce to psychodrama nebo šílenou komedii, ne takovouhle konvenci. Promarněný námět.

Absolutní emoční šílenost. Prociťoval jsem s ní snad každou situaci. I to blbý civění na hodiny ve škole. Něco zařídili ostatní, ale ona je tu dokonalá a sem si jistej, že to bude její životní role. Takovouhle hrdinku bych přál každýmu filmu - je jak nějaká bytost. Kde jsem u Naomi Watts obdivoval hereckou virtuozitu - kterej chlap takhle kdy dokázal zobrazovat ženský vnímání - u Laury mi herečka plně splývala s postavou. Všechno prožívá maximálně opravdově a intenzivně. Podobně neuvěřitelně emocionálně chytrý byl naposledy Lynch ve Sloním muži. Fire walk with me je jeho úctyhodný kus - jakmile převezmeme její perspektivu, Lynch si přestane hrát na fiktivní kombinatoriku a plně se oddá životu postavy. Vyčerpávajícím způsobem sugestivní - ani jedna scéna tu na nic nečeká, nic nevyčuhuje, nepřebývá - perfektně promyšlený film a to nejen narací, ale i v rámci logiky seriálu. Nedivim se, že někteří kritici to považují za Lynchovo opus magnum.

Retro seriál zhuštěný do středoproudu, protože příběh: Laurel dostane na starost sledovat neteř jedný báby, protože se zabila v autě, ale ona si myslí, že stále žije. Neteř je pornoherečka. Jedna mladá holka ji znala takříkajíc z oboru. Ze strachu o život si najme Hardyho. Hardy načapá Laurela jak holku šmíruje a nakope mu koule. Tak se seznámí a zjistí, že sou ze stejný branže. Mladá holka zmizí a Hardy začne spolupracovat s Laurelem. Při pátrání postupně pronikaj do pornoprůmyslu. Zažijou pár střetnutí se svalama záporáků. Osloví je matka mladý holky, známá politička, že hledá svou dceru. To, co už dělaj, budou dělat za větší prachy. Najdou ji. Řekne jim, že po nich (po ní a neteři báby a dalších jejich kámoších) jdou, protože natočili erotický protest proti automobilce, že zasírá ovzduší. Záporáci ji sejmou. Laurel s Hardym ale maj dostat prachy, protože ji našli tak jako tak. Je to bouda a chtějí je sejmout. Vyváznou. Jako pomstu se rozhodnou dostat zpátky film od záporáků a uveřejnit ho na extravaganze automobilky, jak bylo v plánu. Při finální bitce se jim to zčásti povede. Případ dovedou k soudu, ale politička vyvázne, protože proti ní nejsou přímý důkazy. Laurel s Hardym jsou ale šťastný, že do toho šli naplno. Je to typicky blackovsky literárně překombinovaný, ale sem se to hodí konceptem, než k po všech směrech špatnýmu Predátorovi. Black by měl raději psát knížky.

Kdybych byl přísný, smysl má pouze první řada. Třetí už mě zase bavila, protože negga kultura je tu znázorněna o stupeň plnokrevněji než... všechny ostatní kultury co tam narvali a režie je zase výraznější, ale myslím že už mi to takhle stačí. Složitá roztříštěnost a potřeba stále nejlepšího procedurálního krimi dát význam každý vyměněný žárovce je ubíjející. Sledovat to live, týden po týdnu, určitě mi to nevadí, bohužel u maratonu vynikne, že střihnout během půl minuty na situaci kde si dvě postavy řeknou 2 věty, šmyk dvě jiný postavy si řeknou 3 věty a šmyk dvě původní postavy si řeknou 1 větu je k umrdání. V rámci toho, že díl trvá hodinu a musíte být pořád ve střehu, protože je to vysoká hra profesionálů, kde vám scénář nedá nic zadarmo. Moc dlouho tak musíte ve stereotypním, neplynulym tempu čekat na filmový mmomenty (nebo prostě nějak dějově kompaktní) - první případ to zvládá, protože funguje jako celek, ale jakmile se postavy rozutečou a jak sněhová koule do sněhuláka se na seriál nabalí další figury, přliš vynikne důsledná PRÁCE show a zapadne árt. Obsahově: Italové mají Kmotra, černoši tohle. Perfektní. Místo postav systémy. Plně je definuje prostředí a individualita hlavně bojuje o přežití. Lidi nerozhodují za sebe. Rozhodují za ně jejich obory. V psychoanalytickém pozadí práce policajta je touha po zločinu, stejně jako u doktora touha po nemoci. Jak psal Burroughs: V pyramidě (Wire má systémy) musíme změnit ty vespod. Nahoře je ve skutečnosti každý zastupitelný. Pro progresivní změnu musíme změnit obyčejného feťáka, policajta, politika. Systém už se netransformuje, ale jednoduše zmizí. Samozřejmě otázka Wire, jestli to za to stojí, když nemůžeš vyhrát, když nemůžeš nic redefinovat, je zodpovězena dávno. Stojí. Co jinýho by kreativní lidi měli dělat, jen už by taky dneska mohli vědět, že to dělají hlavně pro ten proces. I oni jsou součástí systému - i kdyby už na žádný nešlo ani ukázat.

Těžkopádné a excelentní jako doba a opera. Něco jako Vesmírná Odyssea ve sci-fi. Salieri je génius průměrnosti, protože normální průměrnost naštěstí nechápe, jak moc je proti genialitě nekompetentní.

Ukažte to porno, mozky a krev! Čvachtá to dobře, ale nestříká. Krutě vynim nedostatečně silnou režisérskou persónu, která by finanční a technický díry přeskočila uměleckou vizí.

Přímá promluva autora s divákem. Životopisný film unikátní optikou virtuálního průvodce.

Komediální transcendence v audiovizuálním tobogánu. Skvělý film, který moc rychle utíká na to, kolik toho má co říct, ale i v tom je jeho síla. Život umělců...Bývají to moje oblíbené filmy a csfd Birdman děsí, protože vám ukazuje možnost, že mrháte energií na hovna v kanále mainstreamu.