Syndrom

"Láska dodává klid k přemýšlení detektive." je určitě geniální věta, ale jinak pouze čtyřhvězdičkový film nadaného dramatika se psaním schopným přeskakovat zjevné kroky a jednotnýma postavama vzhledem k prostředí. Dobrá práce nic víc. V Bruggách byla mnohem propracovanější mašina.

První díl je pubertální akční hongkongská mašina a precizní komiksová kompozice. Doslova okýnko po okýnku v hollywoodské líbivosti žánrově dokonalá a filmařsky...no zpětně přeci jen trochu moc 90kově televizní. Nic tu neplyne samo, divák je matematickou návazností. Vskutku generační film uzavírající eklektickou dekádu úchvatnou poctou braku a zavedené schéma znovu oživuje variováním a násobením. Jako ho Klub rváčů decimuje realismem smrti, Matrix nakopává geekovskou fantazií a kompama. V novém století je možné všechno. Díky kompům. Matrix aspiruje na náboženství jako Star Wars "je to o všem; je to všechno". A právě proto zůstává navždy dětinským jako Hvězdné války. Americký patetický model o vyvoleném dobrákovi ze střední třídy, romanci ze střední školy (přitom matriarchát 21. století je paradoxně a logicky v sexualitě velmi nesentimentální), a západní pseudosvobodě v útěkářském konzumu. Nějaké ty plebejské scifi hrozby. Velký šok, když se Neo probere do skutečného kyberpunkového světa a mé dětství formující scéna, kdy si bere piluli (proto pět). Ryzí Hollywood, takže kulové Gibson (jako vždycky). Zbytek jde dolů v typicky nucenější poloze všeho víc není víc. Filosofie - akce - fiosofie - akce. Poprvé soustředění na děj a tedy v rámci možností na poměrně vitální postavy a téma se rodí samo; podruhé a potřetí jde o těžkopádnou epiku, povšechně hloupější scénář a tovární režii protěžující to nejnižsí na produkci (efekt). "Poznej sám sebe" jako příklad scény, jež má v sobě elegantnost vyprávění. Ne násilnost a fádnost. Na konci se jim to trochu celý zamotalo, ale obrat ve dvojce byl hezký příklad atraktivity ala zítra vstanu a opařím se čajem.

Několikero nedokonalostí nemůže ubrat dojemnost tomuhle velkýmu srdci. Prožitej film.

Kojot Wilda na vrcholu sil.

Mikropříběhy ve velkém oblouku o Davidovi o Goliáších. Trhání gauče a to mi to tehdy a asi i dneska bylo u prdele. Hudeček je vlna sama o sobě. Poď s tim celovečerákem do nebes!___Po druhé projekci jsem si uvědomil, že Hudeček bude asi docela nacionalista, jako by měl každej Čech ještě pár dekád, a že ty záběry IMAX kamerama jsou lepší než život. Jo a dneska už mi to u prdele neni, už moc vidim ten kulturní význam - hlavně do budoucna tedy. Je to vlastně srandovní, všichni si myslí, že všechno je v hajzlu a přitom v ČR to naopak od První republiky po 100 letech zase začíná nějak vypadat. Oproti velkým národům. Depresivní třicátníci se můžou těšit.

To jako vážně v lodi velký jak město je kyslík jen pro 3 lidi, takže se přetřásá zápletka, že bude vlastně výhodné, když se ten čtvrtej zabije sám? Z vědeckého hlediska scénář na úrovni dílu Futuramy.

Stejně jako v Cirkuse se Pythoni snaží dosáhnout vrcholu. Seriál dovedl satiru - parodii až tak daleko, že všechno po nich už je jen omíláním. Vždycky mě zdrtí, že pokud takovou únavu z klišé zažívali před půl stoletím, co teprve my dneska. Ojedinělá skupina ultrarebelů se ale jen tak znova nesejde. Pořádnej, surovej, filmovej středověk s kotelnejma bitkama, krví, nastoupenou armádou a čarodějem pálícím firebally. Temné hvozdy, propasti kouřící lávy, nekonečná mlžná vřesoviště, větrná solná skaliska, bestiální jeskyně.

Proč se nepřevlík? Proč nešel prostě domů? Od kdy fízlové mají takovou kapacitu a soustředěnost na jeden případ - působí to až fašisticky a celý příběh je paradoxně navzdory metodickému stylu logicky neohrabaný.

Mír. Ten jejich k uzoufání nudnej mír!

Nadmíru překvapivý konec prvního dějství. Jak revoluční rozdíl v sugestivním snímání a hercích oproti teatrálnímu Vertigu. Na svojí dobu neuvěřitelné.