Syndrom

Ego, ego, ego, ego, ego. Nevim, ale násilí kromě snímání zápasů, který jsou audiovizuálně úžasný, mi přišlo groteskně vtipný. Nejumělečtější Scorsese a pro Býka emocionální katarze. Na konci se naše vzdorný znamení musí postavit hlavně sobě.

Místo mrakodrapu Nakatomi protáhnout Johna New Yorkem. Velká akční jízda.

Nejhorší, unavený Kubrick. V ničem mě to nepřekvapilo: ženy jsou nebezpečně spontánní a chlapi sobecky ignorantský, boháči odcizeně dekadentní, kurvy jako drogy, manželství je napjatá lež, dokud se nestane přátelstvím, chlapi vnímaj sex i mezi sebou. Jak základní škola filosofie souložení. Pár nápaditých záběrů (nahé intro, žárlivost skrze představu), přísně vedené herectví, ale neskutečně natahované a padnoucí hudba. Už v Osvícení jsem měl dojem, že křečovitost obsahu znamená míň, než se nám snaží kamera nabulíkovat, ale pořád to byla stimulující obrazová, žánrová výpověď. Spalující touha je obyčejná křeč. Asi jsem na všudypřítomnou možnost zásunu zvyklej, tak mě nějaký ty dětinský americký pocity touhy do kolen nedostanou.

Scénáristicky totálně uvolněná kravina.

Kromě Scottova zapamatováníhodného filmového ksichtu tady vlastně vůbec nejde o styl, ale o emoce.

Vůbec si to nepamatuju. Asi to nebyla sračka, ale nemám tucha, že sem to viděl. Tak třeba 3.

Čeština je ten nejsušší jazyk na planetě.

Ledgerův tragický epitaf. Nolenův technothrillerový realismus, který je spíš inteligentní než chytrý, protože svojí logiku dává moc okatě najevo. Když jsem to viděl v kině v 15 a zaftnuli Jokera, tak na celej sál sem vyjekl na tátu: To je to teprve v půlce! a nikdy na ten šok nezapomenu. Už proto, že Nolanova tvrdost a překombinovanost mě od té doby nikdy znovu nepřekvapila. Jednotvárnost postav a akademickou suchopárnost obsahu tu vynahrazuje geniální (myslim vyjimečně doslova) Ledgerův projev - Joker není blázen a vítězství Batmana je poplatné americké patetické výchově - a tehdy exkluzivní, jaksi vědecký rozměr žánrových propriet. Inovativnost v tom jak udělat triky, podobně jako Kubrick, reál, mě bavila a v akci bych vyzdvihnul špičkové intro v bance.

Heath Ledger tu mohl poprvé ukázat svůj talent od boha, za který ve 28 tragicky zaplatil.

Umělá psychologická hloubka, ale režijně je to výš, než generickej superzbytek v žánru.