Syndrom

Takhle by měly vypadat letní blockbustery a autorský by měly být všechny filmy. Gigametal styl, živoucí brakový svět, ozdravný gender, komiksově - videoherní look, soundtrack nudnej a AUTA JAK MŮJ KOKOT!!!

Jeden z těch dokonalých. Lean tu má každý obraz a situaci navrhnutou tak přesně a ladně až z objetí toho filmu není úniku. Jeho nejlepší práce jako vypravěče. Tihle machři jsou nejlepší na začátku než je pohltí vlastní manýra.

Velefilm po mnoha stránkách. Nekřečovité a chaotické drama oproti stejně velikášskému Kubrickovi. Poslední třetinu bysme chtěli gradaci, ale chybí tam akce, tak to udělali meditativně. Díky skvělé hře světla a kompozice se podařilo odpoutat postavu Branda z jeho fyzických hendikepů a ztvárnit v atraktivním a napínavém profilu. Fyzička nicméně dělá dost. Cheen by moh vyprávět, ale jako střízlivý profesionál v tý jízdě působí přímo jak záchranná bóje. Nakonec mu toho drsňáka žeru, jen by mohl taky někoho občas zabít, což ve scénáři bylo, stejně jako spousta dalších věcí. A Brando je samozřejmě už dávno za zenitem. Škoda. Tyhle postavy tvoří alfu a omegu filmu a jsou nedotažené. Kapitolový a přesto plynulý film režijně vedený mistrovskou rukou typu Sergia Leona, který umí taky dělat megadobrodružný filmy obsahující deset žánrových. Klasicky je to variace na Odyseu. Vyčerpávající, težkotonážní. Chaotický, uřvaný proud pumpujícího děje. Čistě - rychle - přímo - vzhůru. Americká perspektiva, která si ztrápeně hledá cestu k hlubším podstatám. Finální Kurtzův monolog je brilantní - pochopil jsem ho až když jsem byl schopen sám hrůzu způsobovat. Až když jsem ji přijal. Máte za úkol zlikvidovat legendárního plukovníka s výcvikem jako šaolin, armádou fanatických přisluhovačů a jistotou úplné psychózy. Jdete na něj sám, na neprobádané území a s partou čítající surfaře, kuchaře a 17- letého panice. Jak ho na konci zajali je taky nějaký pofidérní. Apokalypsa je ale kinematograficky natolik silná a excelentní, že jebat tyhle standardní věci je jako vyčítat Vesmírný Odyssee, že ty filtry na konci má moc laciný. Final cut z 2019 (40th anniversary) to u mě posunul mohem výš v oblíbených. Poprvé to vypadá v těch skenech originálních negativů na blu-ray, tak jak jsem si představoval vždycky v hlavě + lepší střih = lepší tempo dokonává apokalypsu i obsahově - víc zdůrazňuje uhrančivou sílu díla.

Vyjimečný je akční konec, hudební vkus Billa, jeho "Vošukal bys mě? Já bych se vošukal. Vošukal tvrdě.", to, že tam někoho napadlo dát sklo, což tý scéně neskutečně přidává, obsazení a sekvence, kdy se poprvé setká s Lecterem. Jinak prvoplánový až banální standard. Sugestivně je to spíš únavné, jak vás ty ksichty pořád chtějí sežrat. Na sugestivní režii je tu Lynch. Některé profi vyšetřovatelské informace mě bavily a celková literární kostra je tu silnější, což samozřejmě s filmem koule souvisí, když je to podle výborné knížky. Typicky vyhajpovaný film.

I dvojka měla dobré vtipy, ale tady se netlačí tolik na pilu. Závan reálných postav a dospělých témat citelný. Pod komercí to ovšem muselo padnout, když je to pro ní zrychlené, navoněné a lidové.

Parodie Prokletého ostrova a to opravdu epesní. Podobně důsledná a děsivě nejednoznačná jako třeba South Park. Prdlajs těžkopádné, lehké je to jako 90-kové věci. Tak a teď se na to podívejte znovu a užijte si to! Je to jak Sedmikrásky pro chlapy.

NEUSTÁLÁ nadvláda (společně s Columbem, Simpsonovejma a dokumentama z 2. Světový.) v bedně, takže to znám jak abecedu. V obou jazycích. Skvělej přechod z komedie do dramatu. Silný odklon od surový a cynický (film) "republikánský" (kniha) předlohy nejdřív směrem k líbivější televizní zábavě a pak vyloženě výchovnou cestou humanistickejch ideálů. I přes postupnej diktát moralizujícího Aldy, 11 poctivejch let. Z toho 3 první, nejchytřejší řady, uložený na disku. V češtině vám unikne strašně inteligentních wisecracků v dialozích - “I'll carry on, carry over, carry forward, Cary Grant :D, cash and carry, carry me back to Old Virginia, I'll even 'hari-kari' if you show me how, but I will not carry a gun!”.

Multivrstevnatá uroborovská reflexe reflexí je sice náročná, ale mimořádně originální a odvážná. Komik komiků, totální rebel proti jednoduchým řešením, co kromě bezbřehý dekonstrukce stíhá i kázat a bavit. Mistr suchýho, cynickýho, opovržlivýho humoru. Dead...fucking ...pan. Silou podvratnosti neochvějná víra v kritiku a znalostí řemesla absolutní. Fakt obdiv, že se plně oddal týhle práci, která je umělecká jenom když není sama sebou. A o umění tu jde především, když Stew strhává všechny závoje. Bratr nadčlověk, formálně jazz: tempem a důrazem na strukturu. Snaží se zachránit realitu.

Divadlo géniů, kužel na Carreym. Skvělá komedie, která se málo soustředí na příběh a tím zabíjí možnou sérii.

Čistě audiovizuální Lynchův styl jen tak neomrzí a pořádná muzika. Až v Mulholland drive ale udeřil psychohřebíček na jeho hlavičku.