Falco.araea

Pro mě je to prostě ona nejoblíbenější Verze mého oblíbeného Románu. Více netřeba dodávat.

Když se na filmy dívám se svou sestrou, obvykle to stojí za houby (nevím proč, ale s ní mě to nikdy nebaví). Včera jsme taky nějak neměly co dělat a v televizi máme už od Vánoc nahranou Zelenou kartu, tak jsme se ve společnosti rybízové buchty podívaly. A ono to vážně nebylo špatné. Když přetrpíte Brontein otřesný image a Obelixovu držku, která vypadá romanticky, vyjde z toho vážně moc pěkná a hlavně vtipná komedie.

Poníženě se přiznávám, že to byla moje první Bondovka. Honičky po střeše na motorce jsou sice vtipné, ale když podobné srandičky provázejí celý film, už to začne pomalu nudit. Postavy mě taky zrovna moc nenadchly, kromě teda pěkného Q, do půlky filmu jsem nevěděla, koho Bond vlastně honí. No, zkrátka, slibovala jsem si více...

Můj oblíbený díl, jak knížka, tak i film. V roce 2005 mi bylo 12, skoro stejně jako Harrymu a bylo to období, kdy jsem to prožívala asi nejvíc a byla na tom absolutně závislá. A minimálně krásnohůlské stejnokroje musí chytit za srdce každého.

Asi to nebudu vypisovat u všech filmů, ale já jsem se prostě tak nějak šikovně narodila, že s Harrym jsem vyrůstala, k vysvědčení jsem si vždycky přála další díl anebo další kazetu (později trapně DVD) a jen kvůli tomu, že teď už není moderní nemít rád HP, tak kvůli tomu přece nezavrhnu svého dětského hrdinu. A jednička je stejně vydařený díl. :-)

Bylo to tak působivé, že jsem týden nepřemýšlela snad o ničem jiném a pořád jsem před sebou viděla tu hnusnou fialovou ruku. Ale já mám prostě ráda takové ty sluníčkové filmy, nejlépe s nějakou romantikou navrch - filmy, na které opravdu ráda vzpomínám. Takže i přestože tento film je beze spory vážně výborný, já jsem se nerozhoupala k vyššímu hodnocení. A asi jenom tak nerozhoupám.

I když se sešly tři herečky, které já vyloženě nemám ráda (Natalie, Mila, Winona), vznikl z toho úžasně strašidelný psychologický film a navíc s tématikou mého snad největšího zájmu. Dobře, uznávám, kdyby Nina dělala zumbu, asi by mě to nenadchlo, ale to krásné a zároveň kruté prostředí baletu mě naprosto okouzlilo.

Trošku se to liší od knižní předlohy (hlavně dva pondělky mi tu docela chyběly), ale i tak má Hvězdný prach krásnou, romantickou a pohádkovou atmosféru, až bych taky chvílemi chtěla být hvězda a nechat se zachránit svým milým (a taky strašně pěkným) Tristanem. Zkrátka pohádka, jak má být. Jenom se Tristanovi trošku divím, že si vybral Yvaine. Já být na jeho místě rozhodně zvolím před tuctově vypadající Hvězdičkou opravdu nádhernou představitelku Viktorie.

Dost se na tom podílel fakt, že německy se učím už od první třídy a na rozdíl od angličtiny ji trochu ovládám, takže film jsem mohla sledovat bez titulek a frajeřit při tom před ostatními. Když ale pominu tento fakt, je to film, u kterého se chvíli bavíte, chvíli jste dojatí, chvíli se jenom ptáte, proč sakra byl ten socialistickej ráj zapotřebí na čtyřicet let a změnil tolika lidem životy. Prostě takový krásně lidský a pravdivý film. A navíc je mi neuvěřitelně sympatické, že to je z produkce některé ze zemí, které si tím vážně prošly, Američani ani Britové by to tak kouzelné neudělali.

Obě jsme Amálky, obě jsme blondýny, obě milujeme tanec a navíc jsem na tomto večerníčku vyrostla. Někdo jako já Vílu Amálku prostě milovat musí!