PetrPan

Pro někoho samoúčelná řezničina, pro jiné kultovní horor, někteří zase stojí střízlivě někde uprostřed. Mně je to jedno, já se rád toulám nocí s nabroušenou břitvou a navštívím vás všechny....

Zpočátku jen lehce nechutná úchylárna, která však neodvratně směřuje do nejtemnějších vod lidského šílenství.  Gambir je manipulovatelný a slabošský muž a umělec, toho času navíc neschopný sexuálního života. Zdánlivě je však obklopen milující rodinou  a přáteli, kterým není jeho osud lhostejný. Hned na počátku se sice dozvíme jeden bizarně nechutný "detail" jeho momentálního úspěchu v sochařině, ale nic přímo nenasvědčuje tomu, že by se měl jeho život brzy otřást v  samotných základech. Stále jej však pronásleduje záhadný malý chlapec a všude možně nachází rovněž záhadné vzkazy s žádostí o pomoc.  Až jej  okolnosti nakonec přivedou před dveře tajemného podniku Herosase a události naberou rychlý spád.  I přes líbivý vizuál snímku vládne zvláštní nepříjemná a vlastně i bizarní atmosféra, kdy prostě tušíte, že se musí něco stát . A  až k tomu dojde, přesto, že neočekáváte nic hezkého, tak vás ten gejzír (doslova) brutality stejně ohromí. Samotná pointa (i její pokračování) mne pak nijak výrazně neurážela,  bylo to vcelku logické. A přídavek  jednoznačně definoval  řekněme reálnější podstatu "matrixu". Utrpení je věčné!  Jak říká páté přikázání, cti svého otce a matku svou, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.... nebo ne?

Až příliš infantilní příběh v přeplácaných kulisách a na můj vkus s velmi otravným dětským komparzem. Legrační je i Zvonilka Julie Roberts, která se víceméně celým dějem  jen prokření jako oddělený pozorovatel eskapád páně Petra. Poselství filmu pak jednoznačné, ale opakovat tuto jednoduchou myšlenku dvě a půl hodiny?  "Máme jen pár vzácných let, za chvíli už budeme my je žádat o pozornost"   To je ovšem pravda, minimálně tříhvězdičková.

Kdo je Keyser Söze?  Závěrečný zvrat s odpovědí na tuhle otázku pro mne nebyl velkým překvapením ani při první projekci, přesto jsem si tuhle  vrstevnatou vyprávěnku o fantómovi podsvětí zase skvěle užil.  Geniálnější přezdívku si pak  hvězda téhle databáze, která nehraje golf, není jejím majitelem a brzy skočí i na Caesarovu konkubínu, nemohla zvolit.

Scénář se vměstná do jedné věty: Daredevil chodí ven. A při té příležitosti, zcela bez nějaké návaznosti nějakou náhodou vždy potká  někoho důležitého a s tím se popere. Tedy, sledujete-li s oblibou třeba záběry z webkamer, kde se občas něco semele, směle do toho! Všem ostatním to mohu doporučit snad jen pro úsměv, kožený obleček a kozy Jennifer Garner. Což ale bohužel nejsou tři důvody pro  vytrčení tří hvězdiček, nicméně jeden hvězda by se mi díky ní určitě zvednul.

Těžkopádná cesta za předpokládaným odhalením. Formálně a herecky bez připomínek, snové scény vynikajicí a paradoxně ze sna vytrhující, zbytek jsem totiž prodřímal. A pro mě osobně další důkaz toho, jakou sílu může mít úplný závěr,   jen kvůli "Je lepší umřít jako dobrý člověk nebo žít jako zrůda?"  si beru čtvrtou pilulku a  už musím jít vykoupat děcka....

Zfilmovaný smysl života, tedy nasrat.

Povedenej Badman.

Nejlepším superhrdinou bez superschopností (a taky nejvtipnějším) pro mě  zůstává Kick-Ass, ale ani Zelený sršeň není úplně k zahození.  Ne zrovna vtipné "rogenovsko -looserské"  scénky, pro českého diváka si přihoďte ještě "tůmovskou příchuť", tu naštěstí zachraňuje pěknej bourák a slušná akce.  Kupodivu však ne ta blonďatá přízdoba, která tu paradoxně působí spíš jako uspávačka hadů zvaná Diazepam. Létající buldozery či auto ve výtahu  a další originální nápady mne ale nakonec vedou k silné trojce (i s diazepamem).

Na čtvrtý pokus se Jákl doufám konečně utrhne z řetězu a vypustí do éteru krvavou tarantinovskou řežbu, kde nadhled bude dosahovat výšky alespoň české nejvyšší hory. Jeho Žižka už se v tomto ohledu zase posunul o něco dál a nabídl mi pak vlastně to, na co jsem do toho kina šel.  Akční historickou jednohubku s mnoha povedenými patetickými vložkami hrajícími na českou národní strunu.  Od  "Ktož sú boží bojovníci" až po útok českého lva na cizáka.   Pro někoho v těchto ohledech možná laciné či klišovité, pro mne však přesně ty kapky odlišnosti  v jinak  pohledném hollywoodském mainstreamu, díky nimž mě Žižka také bavil. Záměrně píšu také, protože ani ve zbytku není moc,  co na tomhle spektáklu trhat, vytknul bych snad jen nadužívání detailů a občas kolísavé tempo.   Nemáte-li tedy v prdeli pravítko a nečekali jste znovuzrození české televizní inscenace s digitálním Josefem Vinklářem nebo  netrpíte  třeba už čtyřicet let  mentální pubertou a mysleli jste si na české hry o trůny.  Jákl kdesi prohlásil, že jeho film je o emocích středověku a já mu nemůžu než dát za pravdu. Co do prostředí se mu  jeho Medieval opravdu povedl, a to od parádních lokací, přes líté a nemilosrdné řežby až po nenápadnou ale vlastně o to silnější výpověď o marnosti lásky v době plné domluvených sňatků pro vyšší zájmy.  Jan Žižka: Legenda o lásce, i tak by se totiž tenhle příběh mohl jmenovat a za pravdu mi dá i zcela poslední záběr filmu.  A za mě velká škoda, že husitská tečka bohužel asi nebude pozvánkou k dalšímu pokračování, kde bychom se nakonec těch her o trůny dočkali asi všichni.  A tak trochu Proti všem za pět.