RedAK

Nikdy jsem ani na zlomek vteřiny nepochyboval o tom, že by si všichni ti zdatní členové nepřemožitelné ligy Avengers hravě neporadili s jakoukoliv formou nepřátelské inteligence, kterou jim ze švihlého leporela pro nerdy upletli zfetovaní scenáristé na houbičkách. A až bude ve trojce Rocco Siffredi během pracovního nasazení experimentovat s molekulárním zvětšovačem, vymkne se mu to a město přepadne obří, geneticky zmutovaná, spektakulární kunda, co bude šukat mrakodrapy, zaplavovat ulice poševním výtokem a pohlcovat zbohatlé staříky, tak věřím, že i tehdy se budeme moci spolehnout na epickou synchronicitu legendární suity moderních hrdinů, kteří se na ní zkušeně prostřídají a nakonec ji udolají, takže si píča dá cigárko a usne. Ačkoliv v tomto aspektu militantního konsensu jednoznačně vynikají, tak věřím, že u jiných banálních interakcí, ve kterých zase excelujeme my, běžní lidští smrtelníci se superschopností sníst pětadvacet topinek s Ďábelskými tousty pod pět minut, to vždycky spolehlivě poserou. Nastiňme si názorně situaci, kdy si naše parta neohrožených Avengerů po vymýcení mimozemské invaze hyperinteligentních antropomorfních humanoidů odskočí do Mekáče na big mac, protože jim po té nepřehledné přeplácané digiakci krapet vyhládlo. První trapas nastává hned při objednávce, poněvadž kapitán Amerika je příliš hrdý na to, aby poslouchal nějakou nevyučenou kadeřnici za pultem a tak si odmítá vzít na jídlo tác. Nakonec mu Thor vysvětlí, aby ze sebe laskavě přestal dělat čuráka, že by ten dětský miniburger mohl být horký, takže ať jako tác použije svůj štít a všichni se jdou posadit ke společnému stolu. Mladé brigádnici s pečlivě urovnaným červeným kšiltem brzy vytečou nervy, protože nikdo si nedokáže představit, kolik kurva musí za směnu obsloužit debilů a nějací šašci z maškarního ji prostě srát nebudou, takže zavolá vedoucího na toho blbečka s kladivem na stole, co se jí směje do ksichtu. Mezitím se bude Bruce Banner neúspěšně snažit zaplatit své Happy Meal menu stravenkami a Kapitán Amerika v rámci prevence urve na hajzlech kliku, protože co kdyby ho ty dveře chtěly zabít a jelikož v kabince metr krát metr se mu těžko pohybuje, tak si po dvaceti minutách marného boje s latexovým zipem nasere do kombinézy. Iron Man se bude snažit trošku přihřát svoji misku hranolek plazmovým kanonem, bohužel u toho omylem usmaží pětičlennou čínskou rodinu z druhé strany restaurace a párek veganů od vedle bude užasle sledovat Hawkeyův trojitý cheesburger, anžto tolik masa viděli naposledy vloni na festivalu Brokolice, na kterém parta bigotních listošuků veřejně ukřižovala prase, ovšem z toho je Hawkey pochopitelně nervózní a tak začne vyzývat obě mentolky na bitku. Black Widow nežere, protože je piča a drží dietu a jakmile Bruce najde ve svém Happy Mealu figurku Lokiho, tak se nasere, zezelená, rozmrdá půlku Mekáče a ušlape si přicházejícího vedoucího do hambáče. Prostě to není pro naše milé hrdiny v běžném světě žádný med a protože svět zachraňují jednou za tři roky na dvě a půl hodinky, tak si myslím, že se musí většinu času spíše trápit. A to je nechci vidět při vyplňování daňového přiznání! Ale když si tak vybavím ty desetileté podvyživené děti z Bangladéše, co makají denně dvacítky za pět dolarů v zaflusané továrně v přístavišti a slepují nám ajfóny a ty super inteligentní vysavače, co umějí rozmáznout psí hovno po úplně celým obýváku, tak je mi to vlastně úplně u prdele. Jak kreténi se superschopnostmi, tak děti se superanorexií. Dejte mi svátek!

Jsem sice gastroprase, které nerozezná dobré hovno od špatného sushi a vietnamská tatarka v psím gyrosu je pro něj lahoda, ale toto je moc i pro můj glutamátem rozežraný jazýček. Kulinářský mág George Bhabiza předvádí ve své show velkolepé kousky, nad kterými zůstává rozum stát i Kim Xan Chuangovi z naší ulice. Potřebujete-li poradit, jak efektivně uvařit oběd pro desetičlennou rodinu z knedlíku, pepře, dvou banánů a nedopitého krabičáku, pusťte si Babicovy novoty v hlavní roli s mužem, který vám poradí, jak nahradit smetanu tekutým betonem a pro kterého je pochutnání sprosté slovo. Smekám příčesek.

Jsem přesvědčen, že některé filmy by měly být opatřeny věkovým ratingem "nevhodné pro děti do stopadesáti let", jinak se těchto sraček nikdy nezbavíme. A někteří lidé by měli být opatřeni elektrickým křeslem. Hlavně ti, kteří jsou za toto, ať už je to cokoliv, zodpovědní. A pykali by všichni. Od kinderfila Trošky, přes tým, který retušoval plakát, až po celý management Jihlavanky, kterou štáb během natáčení pil. Tohle je přesně jeden z těch filmů, který vás donutí zoufale složit hlavu do dlaní, táhle si oddechnout a slíbit, že se usmíříte s mámou, doděláte školu a víc se budete věnovat partnerce. Viděno v rámci weedpárty a stejně to tu silně sálající debilitu neutlumilo ani krapítko. Dvojku už bych nechtěl vidět, ani kdybych byl v hlubokém bezvědomí.

Znáte ten pocit, když se po dvoudenní kalbě probudíte nazí v cizím bytě, na hrudníku máte vytetováno Doubravka, vedle vás leží osmdesátiletá důchodkyně v průhledném korzetu a k noze máte přikurtovanou psí boudu? Prostě ten moment, kdy svět přestane dávat jakýkoliv smysl? Tak nějak podobně se budete cítit po zhlédnutí této kinematografické genocidy. A ne, nevrazil jsem do tohoto filmu ani korunu, to bych raději po celý rok dobrovolně financoval výzkum na zkřížení eboly s dýmějovým morem. Troškovi asi začínají docházet prachy. No a když jste buržoazní výmrd ze psa, který si potřebuje svůj plnovous ondulovat výhradně Louis Vuitton natáčkami a životně nutně musí vlastnit barokní stojan na citróny ve tvaru penisu Davida Beckhama, tak vám holt nezbyde, než točit sračky, za které vám sterilizovaná odnož nevyvinuté eukaryoty zaplatí královské pálky (ahoj babi). Já bych vytvořil svoje vlastní a samozřejmě lepší Kundopysky, pečlivě sesbírané z ultimátního odpadu české celebritní sféry; hlavní roli by si střihla obstarožní Halenka von Dráčková, která by do místního mauzolea chodila strašit mumifikované válečné veterány, místní pindě by vdechla život mladičká Pornella Kaprová, kterou by maminka prasnice vozila v podbradku na procházky každé ráno hned poté, co by posnídala pět prasat a tři trabanty, o komediální duo by se postaraly glamour modelky Sámmer Assa a Honza Bendig, ti by místním patoškrabkám stavěli komíny a čekali na příchod Jara, a všemu by zodpovědně šéfoval starosta Paťo Rytmus a ten by nařídil Gucci vodovody do všech domácností. Prostě kvalitní Kundopysky dle mistrovské režie pana Ištvána. Jestli ještě jednou jedinkrát budu donucen podstoupit něco natolik tragického, nevkusného a ostudného, tak raději absolvuji dekádu nedělní školy, konvertuji k církvi a budu si každý den po obědě nechávat vycpat hrtan nějakým katolickým čurákem. Na druhou stranu, u sousedů na Slovensku prý teď řádí nějaký psychopatický sadista, který vraždí a pojídá prostitutky, takže je dobré vědět, že každý národ má svého Trošku.

Rád bych tímto komentářem slušně pokáral (vypíčoval) ambiciózního režiséra Tomáše (retardovaného vorvaně), protože si myslím (vím), že během práce na projektu (sračce) by neměl mít plnou hlavu starostí (nádoru) a neměl by se nacházet pod vlivem stresu (heroinu), neboť z toho může čirým nedopatřením (nefalšovanou neschopností) vzniknout právě tato pitoreskní podívaná (žumpa hoven). Děkuji za pozornost (do plynu s tebou) a pro příště posílám inspiraci (kulku) do mysli (čela).

Pomineme-li vysoce sračkoidní scénář, který evidentně psaly retardované děti během svačinové přestávky a kterým bych nevytřel prdel ani Hitlerovi, pomineme-li fakt, že i Ferova jedenáctiletá sestra předvádí během orgasmu kvalitnější herecké výkony než tato banda stupidních ignorantů a pomineme-li monstrózní nenasytný břich páně Magnuska, který zabírá půl obýváku, zbyde nám bezprecedentní zkurvená velesračka, pro kterou je i odpad! svatým požehnáním.

Největší slabinou tohoto seriálu je, že první dvě série stojí za piču. Od toho se taky odvíjí zdejší hodnocení. Je to přirozené; já taky zavrhl všemi hrdelně opěvovaný House of Cards po šesti epizodách, frajersky mu napálil za tři a na všechny námitky typu „musíš se dívat dál, to se rozjede!" jsem pouze arogantně odpovídal „já nemusím nic, kokote!". Je mi jasný, že se v sedmý epizodě objevila nějaká robotická Godzilla sestrojená nacistickými pohlaváři nebo něco podobně epickýho, ale bohužel, mám svoje limity a jako diváka mě seriál na celý čáře propásl. A podobně tomu bude i tady. Na tohle bych se za běžných okolností ani nedíval, ale tenkrát ve dva třináct mě k tomu přinutila bejvalka, která měla v rukávu furt nějakou stupidní aktivitu, hlavně aby se mnou nemusela souložit, takže jsem s ní obě řady protrpěl. Pak mi dala z nepochopitelných důvodů vale, protože prý „není normální, abys mi u sexu strkal prsty do zadku a pak si nim čichal!" a voalá, kvalita seriálu rapidně stoupla. Třetí série byla perfektní a čtvrtá, kterou jsem dokoukal před chvílí, naprosto, ale naprosto famózní! Prožíval jsem u ní snad všechny myslitelné emoce, smál jsem se, vřískal, hekal, nedýchal, schovával pod deku, okusoval polštář, párkrát si vyhonil, byla to prostě síla. Srovnatelně intenzivní emoční výron jsem prožil naposledy u Breaking Bad a občas u svý starý v rektu, ale jinak nikde jinde. Takže já ti vřele děkuji, ty prudérní sexuálně neinvenční blbá krávo, žes mě k tomuto klenotu dovedla. Pokud to tvůrci s finální pátou řadou nezprzní, hodlám jim odpustit těch prvních dvacet zbytečných dílů a zvednu svoje hodnocení na pět, na což, buďme k sobě upřímní, celý filmový svět v čele s Fredym dychtivě čeká.

Zfetovaný programátor Nokiáckého hada a absolvent dvouminutového kurzu Master of Word 95 spojili své síly! Ani si nedovedu představit, kolik úsilí a týmové spolupráce za tímto projektem stojí. Vlastně ano, dovedu; celých pět let probíhaly u Hanze na lůžku intenzivní programátorské práce v Malování, Petrovi se po mnoho let nedařilo nainstalovat správně teplý font a když jim předčasně na močové kameny zdechlo morče, které mělo dabovat hlavní postavu, vše se zdálo býti ztraceno. Naštěstí se však v tu dobu objevil na trhu nový druh heroinu, kluci sesbírali poslední zbytky jehel a dílo úspěšně dokončili. Filmové studio Fety a spol., které celý projekt financovalo, se postaralo o komplexní propagační program a plakáty s dvoupixelovou jeptiškou přikládali do všech krabiček Rohypnolu. Již v první den projekce zaznamenalo dílo neuvěřitelný úspěch; nevidomé děti s Parkinsonovou chorobu tleskaly celé tři hodiny. Honza a Petr si za vydělané peníze pořídili jenom dvakrát nakaženého prostituta a ten jim za výborně odvedenou práci nahodil profil na databázi.

Emmanuel Lubezki je můj nový superbůh. Ač se technickými aspekty filmu zpravidla nezaobírám, protože na to zde máme přehršel jiných kvalifikovaných odborníků, jenž si masochisticky libují v deskriptivní analýze každého hovna, tak u Birdmana a jeho hypnotického hávu se prostě musím na chvíli zastavit. Natočit totiž film formou kontinuálního záběru bez hmatatelných střihů je zkrátka epic win a já u toho div nezačal ovulovat. Kdybych byl film, tak chci, aby mě udělal Lubezki. Na pozadí technicky brilantního umu se odehrává zdánlivě tuctový příběh schizofrenického geronta s absencí uznání a herecký karneval všech přítomných figurek divadelního universa. Obzvláště si musím vynachválit madam Emmu, ze které nám vyrostla šukézní buchta mrduchtivých rozměrů, tu zkušeně přeříznout za rudou gardinou, tak si můžu svým seznamem životních priorit vytřít prdel a v klidu zdechnout na syfilis. Emmu bych si, jakožto pravidelný divák Pomalých stravenek, dokázal představit v nějakém hezkém perverzním pornu. Ale nebudu si nic nalhávat, tenisový loket bych si poctivě uhnal, i kdyby hrála v přírodovědném cyklu o růstu obilovin. Birdman mě zkrátka dokonale pohltil a dokázal z jinak suchopárné filmařiny vytřískat kurevsky originální parádu za pytel bludišťáků. Bravo!

Doposud si plně neuvědomuji, co že se to vlastně stalo, ale bylo to lepší než bandaska lysohlávek zapitá flašou absintu!