Djkoma

Vcelku vydařený doplněk k Riddickovi. Animovaný není tak svalnatý a charismatický jako skutečný, ale na druhou stranu předvádí mnohem šílenější akční scény. Už prvotní vynucené přistání dává prostor pro v reálu asi nenatočitelnou scénu s Riddickovým útokem pomocí pěnové koule. To je jen začátek a před námi se ukazuje zajímavý svět velké žoldácké lodi, kterou objevujeme stejně rychle jako plány hlavní Riddickovi soupeřky s velkou potřebou trápit /mučit/týrat ty největší z největších zloduchů galaxie.

Šílenost, která se snaží došáhnout na status kultovní šílenosti. Dolph Lungren ve variaci na Barbara Conana, který je poslední šancí planety Eternie na záchranu před zloduchem lordem Skeletorem.... Velké fantasy klišé. Překvapivě se na to dá nejen dívat, ale dokonce i pobavit. Když se přivře jedno oko nad technickým provedením, druhé nad hereckými kvalitami a člověk dokáže uznat, že tohle "chtělo být aspoň béčko..." tak to opravdu jde. Nepatřím mezi lidi, kteří dokážou takovéhle filmy vynášet do nebes a tak dávám 2* za snahu. Nostalgie a pocit "šílenosti" autorům prostě nelze upřít.

Herecky možná nejlepší film Jean Claude Van Dammea, ale co? To mám být nějak šťastný? Tenhle kluk se nenarodil, aby předstíral, že mu je 60sát, nedokáže chodit, neměl v životě štěstí a nemá na účtě ani korunu. Tenhle člověk tu vždycky byl jen proto, aby mlátil jiné lidi v jednoduchých filmech. Takhle to přeci dělal už Bruce Lee, tak proč by nemohl i JCVD? Mohl a taky to stále dělá, jen asi chtěl jednou být na nějakém festivale a projít se po červeném koberci. Já mu to přeji, ale přesto... Tohle není ten, kterého jsem v dětství tak rád sledoval jak se učí bojové umění v bazénku a chytá se zavázanýma očima cokoliv mu jeho mistr hodí. JCVD je umělecký film, který se v určitých chvílích dostává do sebeparodie, která mi tolik nesedla. Třeba scéna na poště, kde se JCVD zpovídá, mi připomněla 25. hodinu a upřímného Edwarda Nortona v jeho zpovědi do kamery. Filmu nelze upřít snaha u myšlenka, kde třeba "jak by to mohlo být" v závěru působí skvěle, ale jiné zase působí podivně. Milovníci JCVD si budou pouštět dokonce života prvních pár minut tohoto filmu, v kterých je to právě on ve své snad nejdelší akční scéně v životě. A že mu to sakra jde... a doufám, že ještě půjde, protože JCVD není film, na který čekám celou jeho kariéru.

Obrovské veledílo, které zabíjí právě ta velikost. Přes 200 minut dlouhý film postavený na základech samurajského. První část o hledání samurajů, druhá o přípravách k brnění a třetí samotné bránění před útoky nájezdníků. Všechny části mohly být kratší a trochu více záživné a pak by toto dílo nemělo jedinou chybu. Vlastně možná mělo a to mě neskutečně protivnou postavu posledního sedmého samuraje, který neskutečně řval, křičel a furt poskakoval jako kdyby vypadl z němého filmu, kde své pocity a emoce musí vyjadřovat pohyby těla. Jinak se skláním před Kurosawovou velikostí a umem, protože v jeho podmínkách (sakra, dyť se těm hercům odlepují "umělé" plešky....) natočit takto velký a obdivuhodný film. koho nezajímá samurajové a jejich smýšlení, určitě hned šáhne po Sedmi statečných, kteří jsou v podstatě okleštěná verze SS bez většího smyslu s důrazem na hlavní postavy.

Konečně Akira Kurosawa ukazuje, že se umí dostat i pod dvě hodiny a natočit přesto skvělý film. Ochránce je tím zdárným příkladem, i když jeho příběh je trochu podivný a nijak extrémně mě nesedl. Samurajové obecně jsou však látkou velmi silnou a Kurosawa ji předkládá velmi reálně a zajímavě. To, že v několika scénách divák ucítí "westernovský feeling" je už jen malá drobnost. Toshiro Mifune se opět předvádí velmi skvěle a jeho charizma se do Kurosawových filmů dokonale hodí ( i do samotné postavy samuraje, takhle bych si to totiž vždy představoval:).

Jean Rochefor je zvláštní herec. Jeho postava je někdy strašně sympatická, jindy nesympatická, ale on se stále tváří stejně:). Jako záletník je vtipně zbrklý a správně nervózní. Především vše ohledně jeho spolupracovnice a jejich schůzek mě vždycky rozesmálo. Avšak zbytek filmu byl až moc obyčejný a příliš podobný. Jasně, je to vtipná a inteligentní komedie, ale v dnešní době už mi některé vtipy a scénky přišli trochu ... mimo.

Ne nebudu se ptát, kde nechal Jack Bauer svojí krásnou dceru, ale zeptám se, kde nechal sám sebe. Snad kterýkoliv samostatný díl 24ky měl více adrenalinu a tempa než tenhle pokus o filmový prequel k jedné sezoně. Podivná variace na Slzy slunce je smutným důkazem, že se krize umí podepsat i na tomhle super agentovi. Kvality seriálu film nedosahuje ani kdyby chtěl a to nejen podivným až obyčejným příběhem, ale i celou linií, která neobsahuje příliš akce a spíše jen samé utíkání a přemisťování. Tenhle film by nezachránilo, ani kdyby jedinou Jackovou hláškou bylo 500krát "damn it" ... :)

Pro někoho byl Zinedine Zidane nejlepším fotbalistou planety, pro mě ne. mrzí mě, že tento dokument postrádá jakoukoliv objektivnost a prakticky posloucháme jen chválu oslavu a děkování směřované na jednu fotbalovou osobnost. Právě klíčová "hlavička" ve finále MS 2006, je podle mě důkaz, že ZZ se nikdy nestal tím nejlepším, jakého v něm ostatní viděli. Naopak přínos dokumentu tkví v samotném ZZ, který ukáže i své soukromí, které by jinak bývá utajováno. Velká pocta pro skvělého fotbalistu a až jednou Zinedine Zidane zemře, tohle by mělo být promítáno nad jeho hrobem zacyklené do nekonečné smyčky.

Každý kdo zná seriál 24 musí vědět, co tento film tehdy ještě originálním způsobem využil. Čas. Třicet minut má být třicet minut. Bohužel i přes obsazení, které je velmi příjemně jde o nevyužitou šanci. Čas mohl hýbat dějem i postavami, ale zůstává tu spíše jako páté kolo od vozu a jen tak tiše v pozadí naznačuje velkou originalitu. Je to škoda, protože Johny Depp by si zasloužil lépe využitý potenciál svých schopností stejně jako námět.

Na České prostředí plné soudruhů zajímavý počin. Detektivní příběh s kvalitním hereckým obsazením i příběhem, v kterém sledujete komisaře přicházejícího na smrt v zavřeném pokoji. Případ, který má být neuzavřený a ztracený v archívu však dává komisaři jedinečnou šanci nechat všechny okolo sebe pochopit, že nepatří do starého železa. České televizní inscenace patřili před 89 k tomu nejlepšímu, co v Česku vznikalo, ale záhada je spíše takovým chudším bratříčkem, na kterém je cítit jen vliv atmosféry Švédska, která v té době mohla působit exoticky a odlišně a to je asi tak vše. Třeba příště tu bude větší spád a méně čekání.