Djkoma

Darren Aronofsky. Člověk po dvou filmech milován, uctíván a navždy nesmrtelným. Kdo jiný než on má to právo natočit film o stromu života, darující nesmrtelnost? Filmem s motivem nesmrtelnosti, v historii kinematografie určitě nebude jediným, ale přesto se pro mě jediným stává. Darren Aronofsky nepatří mezi režiséry, kteří by tlačili na pilu a snažili se dostat i poslední kapku z vymačkaného plodu, ale mezi malou hrstku režisérů s citem, v kterém se odráží jeho genialita spojená s precizností dodávající jeho filmům nádech něčeho výjimečného a krásného. Právě proto je taková Fontána. Pomalá, nadpozemská a meditující. Audiovizuálně jde o okno mimo naší představivost. Ukazující nejen dokonale temný, krvavý a lehce osvětlený španělských svět conquistadorů, ale také svět dnešní, kdy se doktor snaží najít lék pro svou umírající manželku a ještě svět třetí, který je světem chemických reakcí vytvářejících úchvatný pohled na "žijící" vesmír uprostřed kterého je strom na cestě k umírající mlhovině. Film ví moc dobře co chce říct a říká to. Nebojí se použít komplikovanější stavby a opakování jedné dvou scén pro vytvoření vykřičníků, které divákovi slouží jako majáky za pochopením všeho. Mnoho detailů od osvětlení chodby v nemocnici až k podstatě lásky a důležitosti "vědění". Vše laděno do nádherné a příjemné atmosféry a barev, které Vás svým způsobem uklidňují a nutí Vás vnímat. Hudba je výjimečná, protože působí klidně a velmi plynule, ale v každé scéně je dech beroucí a jako poslední element doplňuje mozaiku jedinečnosti tohoto snímku. Zlatá barva, která mě tolik zklamala u filmu 300, tentokrát použita s citem a chytrostí, která z ní udělala stavební kámen scén, které vám vezmou dech. Těch je ve filmu tak velmi vyvážený pocit a dotváří tak velmi kompaktní pocit (a jenom potichu křičí, že pan režisér ví co dělá). Herecké obsazení, které se pro mě dá popsat dvěma jmény, Hugh Jackam a Rachel Weisz, je naprosto dokonalé. Být to na mě Hugh Jackman dostane oscara, protože jsem mu věřil celý film všechny pocity, všechny myšlenky a všechno konání. Hlavní myšlenka filmu je jednoduchá a kdo ji najde nedokáže Fontánu odhodit jako špatný film. Rozhodně nejde o jednoduchý film, ale taková přeci není ani láska, ani nesmrtelnost ani svět všude okolo nás. Nechci vám tady popisovat o čem je Fontána, musíte ji vidět, spatřit jí a poslechnout si dopady její hudby a obrazů na vás a pak se uvidí zda vás dokáže stejně jako mě naprosto pohltit. Jedná se o naprosté uchopení myšlenky, kterou autor přetvořil v umělecké dílo plné emocí, audiovizuální nádhery a úchvatných hereckých výkonů. Nedat 5* by byl pro mě hřích, který bych ani cestou k nejvzdálenější hvězdě galaxie nemohl napravit.

Nevím, kde začít a to se mi nestává často. Sunshine je film velmi zvláštní. V podstatě jde o jinak uchopené klasické sci-fi, které se neskutečně inspiruje (vykrádá?to nechám na Vás) mnoha jinými filmy mezi kterými bych jmenoval 2001, Vetřelce, Horizont událostí, Jádro a dalšími. Inspirace je natolik silná, že větší znalec podobných filmů se může velmi často pousmát nad známými scénami, myšlenkami nebo zápletkami. Danny Boyle své apokalyptické téma uchopil velmi jemně, ale potvrzuje, že ví kdy a kde přitlačit. Audiovizuální skvost, v kterém dominuje vesmírná loď, slunce, světlo a tma. Filozoficky nejde o průlomové dílo, které vytváří nový pohled na svět (lo), ale o film, který má myšlenku, jednoduchou upřímnou a rozvinout v druhé půlce, ale potlačenou obrazem. Herecké výkony nejsou špatné, ale min. v jedno případě castingově nezvládnuté (promiň Michelle Yeoh, ale ty ses moc nepovedla...). Vrcholem je rozhodně Cillian Murphy, který možná není herec co získá 10 oscarů, ale jeho oči si dokážou podmanit nejen ženy, ale i muže. Sunshine je až příliš film věrný svému jménu. Stejně jako sluneční svit někdy svítí a pálí hodně a někdy málo, někdy je pouze nevýrazným pohlazením po kůži, kdy ho člověk považuje za samozřejmost a přímo ho ignoruje a jindy svit pálí a ubližuje víc než by byl schopný oheň. Danny Boyle si vybral jednoduchý film, v kterém není vše na svém místě a rozhodně nepůsobí promyšleně, dokonale a perfektně. Je v něm několik děr na nimiž, doufá autor, nebudete přemýšlet a pouze je přijmete. Nemohu popřít, že min. dvě tři scény ve mě vyvolali opravdu nádherný pocit a nemohl jsem odtrhnout oči od plátna, ale ve zbytku filmu jde o známou a předem určenou (na vesmírné filmy až stereotypní a klasickou ) zápletku ničím neohromující a neoriginální. Je v něm však něco kouzelného. Určitě to nesedne a nebude to stačit všem. Film je plný vizuálních šperků, které jsou však na hranici vkusu a nevkusu, protože jsou použity tak, aby změnili divákův pocit z toho co se děje na plátně a vždycky se najde někdo kdo by raději takovéhle např. rozmazávání, rychlé střihy nebo velmi rychlé pohyby kamery ve spojení se zastavenými pohledy na hrdiny. Sunshine přináší pestrý zážitek, který kdyby byl více originální v detailech, kterými se příliš podobá ostatním sci-fi, patřil by mezi klenoty. I přesto je jeho patrná nedokonalost jistým vstupem do vyšší společnosti, protože způsobí, že 98 minut budete sledovat děj na plátně, nebudete mít chuť na další popcorn ani coca-colu a nebude cítit potřebu návštěvy toalety. Jít na takový film do kina je polovička jeho kvality, myslete na to a dobře se bavte určitě ve váš film nechá něco ze sebe ,ať v dobrém či špatném. Co je blíž k Bohu než Slunce?

Asi patřím mezi tu malou hrstku šílenců, kteří mají natolik zvrácený humor, že jim nestačí 11 a ani 12 superhvězd, ale 13. Tou 13náctou superhvězdou pro mě je nalezený vnitřní humor Dannyho parťáků 2, který se chvílemi přesouvá na pole sebe parodie. Což mě naprosto naplňuje. Pro přesnost příklad za všechny. Julie Roberts přijede hrát Julii Roberts na dovolené. Mimo jiné se setká s Brucem Willisem , který s ní v klidu diskutuje a baví se o tom kde byli naposledy a poté jí někdo v klidu řekne, že vůbec nevypadá jako Julie Roberts. Steven Soderbergh pochopil, že klíčem k kvalitnímu filmu nejsou vážné pohledy super hvězd, ale humor, s kterým na sebe dokáže film sám a postavy v něm pohlížet spojený s dokonale vypointovanými scénami jako je např. "záchodové svědomí" v podání Brad Pitt na začátku filmu. Nečekal jsem, že se pobavím lépe než u prvního dílu, který mě poměrně zklamal nevyužitým potenciálem a nulovým humorem. Přesto je dvojka zdárným pokračováním posouvajícím celou sérii trochu jinam a v které se Steven Soderbergh vůbec nebojí riskovat a vytvořit pro nezkušeného diváka komplikovanou montáž scén, která při pochopení její pointy dává až ďábelský smysl. Už teď se těším na další díl který jak moc a moc doufám, udělá další krok správným směrem a zasměji se ještě o trochu více.

Moc nechápu účast Colina Farrella v tomto snímku, který je na všechny způsoby obyčejný. Snaha dostat do filmu co možná nejvíc hvězd budoucnosti je patrná, ale ve výsledku se vyplatila jen hlavní role Colina Farrella, který všechny strká do kapsy. Bohužel mě zklamala i jeho vyvolená, Ali Larter, která není ani moc hezká a nevzbuzuje tak v divákovi tu chápavou vlnu obětování Jesse Jamese pro takovou ženu. jinak film je krátký, což je k jeho prospěchu a zbytečně mu je vnucen happy end, který prostě u každé western komedie musí být, aby byla spokojena i poslední divačka.

Od Barryho Levinsona, režiséra Rain mana a později také třeba Koule, jsem čekal větší zábavu. Na druhou stranu jsou Hračky příjemnou taškařicí, která stylizuje svět hlavní postavy do takové Karlíkovy továrny na hračky:). Rozhodně nelze upřít příjemná, naivní a dětská stylizace nejen prostředí, ale hraček i postav. Mezi nimi kromě Robina Williamse rozhodně září nádherný úsměv Robin Wirght (teď už ne Penn). Přesto to mohlo dopadnout lépe, mohlo tu být více humoru a nejsem si jistý, jestli cílová skupina dětí(?) naplno porozumí ději i hračkám. I tak je lepší být klaunem, co rozesměje, než zatrpklým neúspěšným vojákem, co chce jen válčit a ničit. Od toho samozřejmě hračky na světě nejdou... nebo ano? Kdyby někdo dnes natočil remake, mohl by to s klidem cílovat na videoherní průmysl... co proti těm hrám všichni mají...

První díl a jako obvykle nejlepší z celé trilogie. Poměrně jednoduchý děj příjemně vyveden a komplikován nejen špatným počasím, ale i lidmi. Film působí velmi příjemně a atmosférou přesně vystihuje vytíženost a nervozitu letiště plného cestujících, zapadlého letadla na rampě, letadla ve vzduchu se sebevrahem a jednou starou ženou, která je trnem v oku všech aerolinek. Rozhodně stojí za podívání, protože vám nejen přiblíží svět letiště, ale také vás možná přivede ke své skvělé předloze.

Letiště funguje na stále stejném principu vycházejícím z knihy a který po jistém čase stálého opakování určitě začne působit nudně a nepomohou tomu ani sebelepší herci. Původní letiště působilo originálně a celkově atmosféra byla věrohodnější než u pokračování. Tento film vám stejně jako žádný z trojice letišť nezvedne adrenalin, ale chvíli může působit dramaticky.

Do třetice všeho dobrého i zlého... Bohužel v tomto případě šálek trpělivosti a slitování nad černochem s neskutečně bílými zuby přetekl a tak se může smát na kazetě v regálu videopůjčovny. Naprostá a totální vymáčknutí všeho potenciálu, který nabízel policajt z BH a konec Axela Foleyho v Hollywoodu. Amen

Jestli někdo uvěřil nebo věří, že tohle není žádná fikce a jde o natáčení reality a kriminální práce detektivní firmy, je u mě naprosto naivní snílek, který si neuvědomuje kam zajde televizní produkce kvůli sledovanosti. Nudné, stále dokola se opakující scénáře bez špetky originality plné herců, kteří neumějí hrát ani sami sebe. Sečteno a podtrženo, raději se na to nedívejte ať nepřijdete i o tu poslední kapku důvěry v televizi.

Zklamání roku! To pro začátek, aby bylo jasno, na které straně barikády jsem já se svou ctí a hrdinstvím, kterou hrdinové filmu 300 jistě chápou lépe než ostatní. Po naprosto dech beroucích trailerech (které bohužel ukázali vše podstatné a zajímavé) jsem se nemohl tohoto masakru 300 Sparťanů proti Perské armádě dočkat. Bohužel moje očekávání se naprosto minula s výsledným produktem, který natočil Zack Snyder a který sbírá miliony dollarů po stovkách. Nejsem fanoušek F. Millera ani jsem nečetl jeho comicsy, ale částečně snad chápu jeho temné vize, pohledy na svět ze stínu, kde si hrdina otírá nůž od krve... V poslední době se stává módou točit filmy podle jeho comics-ů, ale vždyť jde o úplně jiný svět s jinými pravidly, který těží svou sílu z elementů vzdálených filmu. Film není comics a pokud nedokážete naplno využít všech možností pohyblivého zázraku, stanete upadnete v zapomnění. Jak toho tedy využít? To je otázka na kterou mi nedokázal odpovědět Robert Rodriguez ani Zack Snyder. Oba se snažili, ale oba vytvořili svět, který je svým stylem, příběhem i vyprávěním comicsový a to je problém. Je pravda, že Zack Synder udělal větší krok a přiblížil se filmovému světu více, ale to nestačí. Neustálá snaha o filozofování, obhajoba vlastního konání a zdlouhavé projevy postav filmu pouze ubližují. Je tu příliš mnoho ALE... (např. proč renderovaná krev stříká z každého, ale země je jí neposkvrněná? Proč se jeho manželka chová jako by jí čest a úcta byli cizí?Proč je film plný scén, které už tu byli a které na první pohled vykrádají díla let minulých? Od LOTRa přes Gladiátora k Králi škorpionovi?Proč kvůli viditelné snaze neodklonit se od comicsu se na bojišti střídají sloni s nosorožcem a jejich účast působí natolik směšně? apod.). Snyder ani nevyužívá hudby, která je ve dvou okamžicích nadpozemská, ale pak upadá do šedi tvrdší hudby a variací na hudební motivy z Gladiátora. Každý se těšil na úchvatný masakr, ale ten je neskutečně zkažen příběhem Leonidasovi manželky a film pak ztrácí svůj "tah na branku" a agresivní pojetí. Počítačový svět je... umělý. Nelze to říct jinak. Třístovka se odehrává v umělém světě, který vypadá pohádkově, kresleně a některým scénám to dodává na úchvatnosti. Bohužel na úkor kvality. Zajímala by mě délka filmu, pokud by zpomalené scény, kterým to jednou přidává na efektivnosti a podruhé je to opravdu výrazně zesměšňuje, byli puštěny v normální rychlosti. Před nedávnem se nadávalo na Gibsonovo vyžívání ve zpomalených záběrech v Umučení Krista a dnes? Svět se mění příliš rychle...Jsem zklamán, protože jsem očekával film plný krve a akce a dočkal jsem se "pouze" pár kvalitních soubojů, krve nekrve, nudného příběhu "co se odehrává, když král odejde do války s pár přáteli" a velmi mnoho mluvícího filmu, který jediné co doopravdy chce říct, je jak moc je důležitá čest, úcta a hrdinství (a to celých 117 minut a stále dokola). Slabé 3*.