cheyene

V tomto díle mi byl poručík sympatičtější ještě víc než obvykle a vražedkyně je tentokrát pohledná..To je asi to, co bych vypíchl o téhle epizodě.

Když jsem se před pár lety doslechl, že vznikne snímek Lidice, byl jsem nesmírně šťastný. Jedna z nejsmutnějších kapitol našich moderních dějin (a nejen moderních) si přenesení na filmová plátna zaslouží. Jako memento a uctění památky všech obětí nacismu. Nikdo z nás si nedovede představit onu hrůzu, kterou museli lidé v Lidicích zažít. Film jako takový mě oslovil hereckým obsazením, příběhem, který čerpá z historie co nejvíce, hudbou v některých scénách a kamerou, která je opravdu lahůdková a potěší. Samotné zpracování vypálení se mi ale nelíbilo. Očekával jsem daleko více, něco, co diváka naprosto odrovná, kdy se bude cítit jako jeden z občanů Lidic, že bude mít pocit, že to, co se děje na plátně prostupuje k němu, zahlodává se mu do morku kostí, že není úniku a tísnivý pocit bude znemožňovat dýchat. To se nestalo. K tomu navíc hrála naprosto nevhodně zvolená hudba a dojem ze scény, která měla mít gró a dominantou celého filmu, nebyl ani zdaleka tak silný, jak možná mohl být.

Excelentní herecké výkony, dokonale napsaný scénář a výborná pointa. Asi takto bych tenhle snímek popsal ve zkratce. Průměrné hodnocení však dávám skrz dlouhou stopáž, která zde má sice své opodstatnění, ale občas jsem už opravdu sledoval hodiny a říkal si, jak se film vleče. Přesto však nepřestávám tvrdit, že Kdo se bojí Virginie Woolfové, je parádní psychologické drama odehrávající se během několika málo brzce ranních nedělních hodin. Psychologové a psychiatři by se na Jiřím a Martě vyřádili...

Atraktivní prostředí, ve kterém se brzy zabydlí i poručík Columbo. Řeší tu totiž slušně zapeklitý případ vraždy, který zpočátku vypadá jako nešťastná náhoda či nehoda z nedbalosti.

Příjemná romantická podívaná s dobrým soundtrackem, prosluněným prostředím francouzských vinic a řadou pěkných momentů...Russell Crowe mi do komediálnější role moc nepasoval, ale s Marion Cotillard tvořil výborný pár. U závěrečného hodnocení trošku váhám, protože ke konci se mi snímek líbil víc a více. Myslím, že prozatím 3* nic nepokazí.

Od začátku až do konce zajímavé, v solidním tempu a perfektně řemeslně zpracované. Stručné vystižení tohoto snímku. Dál bych ale vyzdvihl herecké trio Gyllenhaal, Monaghan a Farmiga. Jejich výkony jsem se opravdu kochal. Hudební podklad se mi také líbil, záběry kamery upoutaly moji pozornost hned při samém úvodu a nemám tedy problém dát pěkné 4 hvězdy.

Vzpomínky na Afriku jsou příjemné romanticko-dobrodružné drama, které však ve svojí délce má dost strnulé tempo a děj je na onu stopáž příliš (těžko najít to správné slovo) plochý či snad málo záživný. Nedočkal jsem se žádných dějových zvratů a od samého počátku mi bylo jasné, jak film dopadne a o co v něm tak nějak půjde. Hudba je tu podmanivá, herci jsou skvělí, příroda úchvatná, ale na mě tento příběh prostě nezafungoval. Bohužel..očekával jsem asi víc, což je někdy chyba..

V podstatě nemám žádné závažné výtky vůči tomuto mafiánskému počinu. Dobrý soundtrack, známé tváře, solidní scény a příběh podle skutečné události. Sejmout zabijáka mi ovšem nepřineslo žádný extra pocit napětí, emocí nebo soucitu s hlavními hrdiny, což u jiných snímků tohoto žánru třeba zažiji. Abych byl upřímný, tak Joe mi dvakrát sympatický nebyl a totéž platí o Dannym..Tak snad právě proto dávám 3*.

V den, kdy celý svět obletěla smutná zpráva o úmrtí legendárního boxera, jednoho z nejvýznamnějších bijců všech dob, Joe Fraziera, jsem si pustil v rámci piety tento dokument, jakožto vzpomínku a uctění památky muže, bez nějž by pojem nenávist v ringu či řežba neměl ani zdaleka takovou hloubku. Dokument o takto lákavém, úžasném a dechberoucím tématu snad ani nejde špatně zpracovat, obzvlášť, když hlavní aktéři (kromě nemocného Aliho) jednoho z nejslavnějších zápasů historie stále žijí a mohou podávat svědectví o oné události. Události, která povýšila úroveň boxu až na hranici nemožného, do výšin, z nichž mohl následovat strmý pád v podobě umírajícího sportovce na jedné či druhé straně ringu. Muhammad Ali i Joe Frazier si tehdy skutečně sáhli až na opravdové dno a smrt dost možná obcházela oba tábory. Při pohledu na dnešní těžkou váhu si uvědomíte, ve které době se odehrávaly ty největší nářezy, a že výroky typu "Klitchkos are death for boxing" nejsou úplně neopodstatněné. Nezáleží na tom, jestli se vám box hnusí nebo zda jej zbožňujete, protože Thrilla in Manila znamená mnohem víc, než jen snaha zabít svého soka pod záštitou sportu...

Jedna z nejnetypičtějších epizod celého seriálu je Columbo v přestrojení. A narozdíl od mnohých uživatelů mi tohle odpoutání od klasické šablony sedlo. Vždycky uvítám zpestření, když se poručík mihne na scéně v něčem jiném než v baloňáku a tentokrát ho můžeme vidět v drahém oblečení, v obyčejné bundě a klobouku, ale také se projede limuzínou a zahraje si na velkého kmotra, přičemž hudba svým nástrojovým obsazením trochu připomíná onu proslulou melodii z Godfathera. Dále mě zaujala samotná zápletka, která se motá kolem rozstříhané fotky a seznamu lidí. Columbo postupně rozplétá tohle zamotané klubíčko a se šarmem sobě vlastním hledá vše, co potřebuje. Místy mi epizoda přišla kapku nudnější (některé scény bych osobně zkrátil), ale celkově na mě působila velice příjemně, netradičně a poutavě.