cheyene

Poměrně komplikovanější děj, ne tak lehce průhledný a jasný, jak tomu většinou u Columba bývá, přesto však jde o povedenou epizodu s řadou skvělých momentů.

Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. ... Výborný dokument ze skvělých záběrů...

Myslím, že každý, komu něco hory a jejich zdolávání říká, má zájem o podobné snímky, přičemž nezáleží na jejich délce. Everest - Juzek Psotka nejvíce nadchne diváky se slabostí pro horolezectví či turistiku a pobyt v horách. Autentické záběry, výpovědi horolezců a také životní osud Jožo Psotky je velkým lákadlem.

Už od prvních minut jsem začínal tušit, že tohle by se mi mohlo líbit. Mé tušení nezklamalo. "Má mě rád, nemá mě rád" je jako precizně namíchaný koktejlík, který je naservírovaný v krásném pohárku, sám o sobě chutně vypadá, ještě lépe chutná a po jeho požití je vám neskutečně příjemně a dobře po těle i po duši. Zkrátka chuťovka a sladká odměna spojená s neopakovatelnými a jedinečnými pocity při její konzumaci. Že přeháním? Ani trochu. Snímek je opravdu skvěle zpracován, moc se mi líbila forma, v níž je podáván, takže chvíli je onen oddechový, romantický, komediální i lehce dramatický děj líčen z pohledu jednoho hrdiny a poté se vrací, aby nám vše ukázal i z druhé strany. Vskutku znamenitý tah. Nebylo by fér, kdybych nezmínil výborný soundtrack a obdivuhodné herecké výkony ústřední dvojice. Rád bych ještě vyzdvihl velmi sympatickou postavu dědečka, jenž zde představuje moudrost, tolerantnost a takt v jinak velmi zvláštní rodině, jež si o sobě myslí, že je víc, než "póvl" odnaproti. Jedna společná návštěva však může ukázat, jak se věci opravdu mají. Otec idiot, dcera "ťopka", syn srab, matka vcelku normální a děda pobral kladné vlastnosti za všechny. Rob Reiner mi připravil velmi příjemné překvapení, které si zaslouží diváckou pozornost a ode mě i plný počet hvězdiček.

Zábavnost a poutavost této talk-show je závislá na hostu. To je ale u všech podobných pořadů...Velkým plusem tedy zůstává Marek Eben. Moderátor číslo jedna.

Radost sledovat záběry kamery, aranžmá scén a prostředí, v němž se tento Vláčilův počin odehrává. Během prvních minut jsem byl přesvědčen, že tohle bude snímek za plný počet hvězd. Opravdu jsem si vychutnával každičkou scénu a záběr, který nám režisér a kameraman naservíroval. Říkal jsem si, že něco tak dokonalého jsem hodně dlouho neviděl. Později jsem si na tuhle preciznost a úžasnou práci zvykl a věnoval jsem pozornost spíše příběhu, který mně sám o sobě moc neřekl. Tím hodnocení postupně klesalo a klesalo, až se dostalo na výsledné 3*. A konečný verdikt nezměnila ani vynikající hudba a úžasní herci, kteří zde podávají neuvěřitelné výkony. Je velkým potěšením vidět v jedné scéně v takto zdařile natočeném filmu osobnosti jako je Josef Kemr, Vladimír Menšík, Zdeněk Řehoř či Jaroslav Moučka. Když si vezmeme snímky jako Kladivo na čarodějnice, Údolí včel či Marketu Lazarovou, tak všechny spojuje naprosto geniální atmosféra ponurého středověku s patřičnou syrovostí a vlastností zapůsobit. Všechno jsou to ale záležitosti 60. let! Proč se už dnes u nás netočí podobné filmy? Vždyť tohle směle konkuruje všem těm západním velkofilmům!

Po skvělém Fighterovi a už poněkud starší Těžké váze, tu máme pecku a nářez jako hrom. Ve zmíněných snímcích šlo o box, tady jde o MMA s nevšedním příběhem na pozadí a zajímavými charaktery všech postav (zmínil bych postavu otce, trenéra Franka i Tess). K tomu všemu je vše skvěle natočené, naaranžované, zahrané a v doprovodu výborné hudby - zejména pak Beethovenovy Ódy na radost - tak dotváří výsledný pocit užaslého oněmění po zhlédnutí tohoto 140 minut dlouhého, však ani sekundu nenudícího, sportovně-akčního dramatu. Je jasné, že některé scény je třeba brát s větším či menším nadhledem a úsměvem na rtech, ale to nevadí. Warrior funguje. Přesto bych si však netroufl jej srovnávat s Rockym a nehledejte v tom nějakou nostalgii či zaujatost. Tahle legenda totiž měla tu sílu, že po doběhnutí titulků (každého dílu, ale jako bernou minci berme, prosím, pouze originální jedničku) by nejeden divák chtěl být jako hlavní hrdina. Daleko více se s ním identifikoval. A to i přesto, že odchází zmlácený a unavený. I tak máte chuť vzít starou teplákovku a jít si zaběhat, udělat kliky, dřepy a dát tělu pořádně zabrat. V případě Bojovníka bych měl spíš opačné pocity. Být rád za to, že se nemusím nechat mlátit a riskovat zdraví, potit trika proto, abych pak chodil s natrženým obličejem, pochroumanými žebry a vykloubenými rameny. Ano, tohle lze také brát za velké plus. Trochu mi vadil srp a kladivo na dresu Rusa, který je tu vylíčen jako naprosté monstrum. Něco podobného se hodilo v 80. letech a dřív, ale dnes? Přijde mi to nevkusné, byť v tom jistě nebyla žádná ideologie. (Kdyby to byl Němec, přišel by také s hakenkreuzem?) Dle mého názoru se O'Connorův počin dá směle zařadit do první pětice toho nejlepšího v subžánru sportovní drama. A rada na závěr zní - nezkoušejte doma nic, co jste mohli vidět v kleci!

Těžko se hledají slova, která by Misii vystihla a přitom se neopakovala po jiných..Veliký příběh, který si na nic nehraje, nesnaží se vykřičet nějaké poselství do světa, ale nechává jej vyplynout, a čím více se blíží ke konci, tím nezapomenutelnější se stává. Pozorný divák zde může nalézt tolik hlubokých myšlenek, že to vydá za pět jiných snímků. Přitom jsou zde podána naprosto nevtíravým způsobem a za doprovodu fenomenální hudby mistra Ennia Morriconeho, výborných hereckých výkonů a úchvatných scenérií, se vám dostanou pod kůži samy. Misie je počin, o kterém se dá po zhlédnutí hodiny debatovat a odpovídat na otázky, které vyvstávají při sledování na mysli. Některé scény jsou tu dost emotivní a přitom tak nenuceně ztvárněny, že každý, kdo jen trochu nechá své smysly vnímat tento film, si okamžitě uvědomí, o jak nevšední práci se jedná.

Pokud jste ochotní přistoupit tvůrcům tohoto filmu na jejich hru o cestování časem, prolínání minulosti s přítomností a vzájemnou interakci, pak se vám Deja Vu může líbit. Začátek snímku přitom ani v nejmenším nenaznačuje, do jaké roviny se později dostane. Nebýt však tohoto sci-fi prvku, šlo by o naprosto tuctový thriller, který by neutkvěl v paměti ani zdaleka takovou dobu, jakou tam zůstane Scottův počin. Charismatický Denzel Washington si přízeň dokáže získat po pouhých pár záběrech a Val Kilmer je rozhodně dobrým zpestřením téhle akční sci-fi podívané, jež je mimo jiné obohacena také o romantickou linií mezi Washingtonem a půvabnou Paulou Patton. Když si k tomu všemu připočteme brilantní řemeslnou práci, nemůže být výsledek horší než 4*. Deja Vu lze směle označit za jednoho z několika předchůdců Zdrojového kódu, který se mi dějově zdál poněkud jednodušší. Chybičky: 1. V čase asi 1:25:20 se Denzel Washington chystá do teleportu. Svléká si košili a má na sobě pouze černé triko. V hned dalším záběru, kde je Denzel vidět v pravém okraji obrazovky, můžeme však vidět, jak si opět svléká košili. 2. Asi v čase 1:34:50 si všimněte, že Clair po výbuchu objímá Douga a hlavu si opře o jeho levé rameno. (stopněte film na čase 1:35:04 - to je ten záběr) O 2 vteřiny později (stopněte na 1:35:06) následuje záběr z větší dálky a její hlava je u Dougova pravého ramene.

Druhý případ poručíka Columba si zaslouží hned několik pochval. 1. Poručík zde opět exceluje, je velmi sympatický a navíc se nebojí zvýšit hlas. 2. Vztah vražedkyně a její nevlastní dcery je vskutku zdařilý prvek. 3. Hudba je zde výborná. 4. Zpracování - zamrznutí obrazu, rozmlžení a následně další scéna. 5. Vražedkyně prokoukne poručíkovu vyšetřovací taktiku - na oko zmatený, rodinné vtípky, roztržitost,... . Chybička: Ve scéně, v níž poručík s Leslie letí letadlem, si můžeme všimnout, že při záběru en face do kokpitu má Columbo ležérně povolenou kravatu, takže je vidět horní knoflíček od košile. V záběru z boku má ale kravatu pečlivě dotaženou až ke krku.