Morien

Nějak se mi ty filmy nakonec zalíbily... Srovnávat s Agathou asi nemá moc smysl. Zastřešením se jejím dílem spíš tvůrci chtěli oživit televizní standart detektivek založených na ukecané/uzavřené dvojici poldů.

Ať žijí prkna, fakt že jo. Srovnání s filmem se nabízí, protože k té adaptaci jsem se dostala dřív. Nemůžu říct, co se mi zdá lepší, je to jiné. Na divadle se mi líbí nepřítomnost tety. Klára Melíšková je taková vhodnější, energičtější a střelenější Jana. A samozřejmě duo Krobot - Krobotová je kouzelné. Oproti tomu se mi zase sousedi a jejich verze líbili víc ve filmu. Rozhodně je chválihodné, že film nepůsobí divadelně a naopak. Používají si pěkně každý svoje prostředky a všichni jsou spokojení. Paráda.

Velice emotivní film. Nevím, jak to v té éře černobílého filmu dělali. Stačilo se podívat do tváře herce, nebo často neherce, a v ní bylo všechno, co člověk potřebuje vědět. V jednoduchosti je krása, asi tak.

Jak se tak říká, "dokonalé" nefunguje. Tento film se kolem toho točí víc než dvě hodiny, polemizuje, taktizuje, mate, a stejně nakonec skončí u počátečního tvrzení. Taková clintovská klasika. Což nejspíš značí obecný nadprůměr.

Jedna z tisíce jednohubek, která pro mě vyčnívá hereckým obsazením. Poslední dobou zjišťuju, že Kurta Russella docela můžu. V takovéhle zábavné poloze dokáže být velice... zábavný. Totiž, chtěla jsem říci okouzlující.

Když si vzpomenu na Extasy, tak ta mě bavila neskonale víc. Tomuhle filmu chyběla jiskra.

Ze začátku jsem si pořád říkala, že na tu večeři přece jenom dojdou a budeme svědky přeblbcování, ale k mojí radosti na to vůbec nedošlo. Takové splachovací, milé překvapení, u kterého mi ani dabing moc nevadil. Vlastně francouzské komedie jsou jedny z mála filmů, kde dabing spíš vítám než zatracuji.

Ach, já už pomalu nevím, co k takovým podobným filmům ze šedesátých let psát. Ony jsou všechny v podstatě... stejné, tak tíživé, a přece jedinečné, když se podívám kupříkladu na Starce na chmelu, působí jako dlouho očekávaný zázrak. Poučka, kterou stále opakovala moje maminka, je zkrátka universální a dá se aplikovat i na film: "Je to hřích v době Beatles a Rolling Stones blbnout lidem hlavy písněmi o kotěti v botě."

Já, ubohý narocenec 1991, jsem na to systematicky koukala v roce 2010. Můj závěr je takový, že dost procent bublinkové tvorby je svázaných s dobou vzniku (některé souvislosti už prostě nechápu, protože to nepamatuju, a tudíž se nemůžu smát, i když bych chtěla). Jen některé kousky jsou nadčasové, nicméně se pořád jedná o zázrak na českém poli.

(1001) Myslím si, že jen málo filmům s popěvky se ode mne dostane uznání. Podle mého mají filmy dosáhnout kýženého efektu tím, že se v nich kecá. Nicméně ti nejsilnější tvůrci se poznají toho, že mě dostanou, i když třeba nekecají, jenom tam stojí na hlavě nebo tak něco. To nicméně nebyl případ tohoto filmu.