Radek99

Geniální a naprosto svérázná parodie na romány červené knihovny i na svět latinskoamerických telenovel, na krásnou literaturu s romantickým nádechem a vševědoucím ,,Vančurovským" vypravěčem, který pronáší úžasné věty typu: ,,Byl stálým členem rodiny, přes prázdniny, ráno před školou a přes většinu poobědí." Wes Anderson si modelový příběh o partnerovi, který je ,,téměř" před smrtí a vrací se po letech smířit se svou rodinou, propojil se silně synkretickými inspiračními zdroji a svým nezaměnitelným tvůrčím způsobem a ryzí osobitou poetikou staví před diváka doslova vizuální hody - všimněte si konceptů jednotlivých záběrů, té promyšlené kompozice vycentrované obvykle na střed záběru či na zlatý řez, vertikálních pohledů shora či monotónních krátkých jízd, spíše však statického obrazu, kde dynamika tvoří pozvolný střih několika stejně velkých polocelků (často se shodnou kompozicí) přímo za sebou či vsunování obrazového předělu - refrénu v podobě obálek knih (ve významové rovině symbolizující inflaci psaného slova ve světě zahlceném informacemi, kde všichni píší...). Typické je nadsazení, hyperbolizování většiny faktů i situací ( ,,Byla jsem bez muže 18 let..." ), což ale stojí v kontrastu s tím, že Wes záměrně utlumil herecký projev a hereckou akci téměř u všech zúčastněných, takže převládá výsledný dojem úsporně minimalistického a melancholického hereckého projevu (tomu se vymyká jen Gene Hackman) ... výsledkem je velmi osobitě působící statická mizanscéna. Příznačné jsou samozřejmě také bizarní postavy a zde též jistá aristokratičnost hlavního hrdiny (vyjádřená nomen omen Royal Tenenbaum, což je navíc úžasné praštěné jméno...). Samostatnou kapitolou je i excelentní hudební stránka, která je nosná i sémanticky a v druhém plánu v textech ukrývá spoustu relevantních informací... Wes Anderson je skutečný filmový génius a tenhle film je zřejmě jeho umělecký vrchol... Podobné filmy: Život pod vodou, Darjeeling s ručením omezeným, Jak jsem balil učitelku, Prosíme přetočte

Ich bin heute aber wirklich sehr sentimental... und Kurt fühlt sich so experimental... Also Mühll...

Experimentální film? Ne...Kurt Kren je prase... Na tomhle filmu je normální snad jen Subjektivův komentář... :-)

Experimentální film Kurta Krena...trochu do surreálna... V rámci filmografie tohoto umělce jde skutečně o snesitelnější (a vizuálně zajímavější) počin...proto tak vysoké hodnocení... :-)

Wow...porno pro epileptiky...no ale proč ne...vždyť i oni si zaslouží mít možnost dát průchod svým animálním pudům... :-)

Problémem Futuramy se začíná pomalu ale jistě stávat formát celovečerního filmu... Není to vysloveně propadák, ale tenhle původně vynikající seriál na celovečerní formát prostě nemá... Osobně se mi ale zdálo The Beast with a Billion Backs o chloupek lepší než předešlý Bender's Big Score, co to však znamená ve výsledku? Více nezáživných pasáží, než by bylo na animovaný seriál založený na principu situačního humoru zdrávo... Podobné filmy: Futurama: Bender's Big Score, Simpsonovi ve filmu, South Park: Peklo na Zemi, South Park: Imaginationland, Family Guy Presents: Stewie Griffin - The Untold Story

Docela rád bych tu viděl, kdyby někdo vyplnil dotyčný formulář výše a napsal (byť třeba lapidární) obsah tohoto snímku :-) Na tomhle ,,filmu" je zajímavý snad jen rok jeho vzniku a fakt, že Kurt Kren v dynamice střihu a počtu spoře oděných až nahých ženských těl předběhl MTv o několik desítek let...

Naprosto prostoduchá hollywoodská mutace klasické pohádkové fabule o Popelce. Co v něm ale dělala postava Leonarda da Vinci, to mi bylo celý film skutečnou záhadou... Nejde mi o žádnou přehnanou historickou věrnost, ale tohle je jen primitivní vršení těch nejprofláklejších ikon západní kultury... Nejhorší možná Popelka, kterou si umím představit...

Islandský film. To je samo o sobě žánrové zařazení... Film ponurý, depresivní, melancholický, tichý, vylidněný, statický, pomalu plynoucí...tolik determinace prostředím. Zároveň ale film silný vnitřně, svým vnitřním pnutím, hlavní postavou - symbolický albín, který ale není zcela bez pigmentu, někdo, kdo se úplně odlišuje, myslí, jedná a vypadá jinak... Albín je ale od slova albus - bílý, což je barva ústřední a vícevýznamová - barva sněhu, přeneseně smrti, ale i čistoty, klidu... Albín Noi je zřejmě umělecká fikce (podívejte se na DVD na bonusové materiály, původně to měla být komiksová postavička...), symbolická postava, která má ale pro neislandského diváka váhu reality. Takhle vypadá život na Islandu. Co když ale ne? Třeba je to jen podobenství o se systémem nekompatibilním člověku mající univerzální platnost pro jakékoliv lidské společenství... Každopádně je to ale silný a hluboký film...

Geniální umělecká a sémantická parabola - signifikantní motiv hry, kterou musí sehrát rodina i blízké okolí pro svou matku a sousedku, je užasnou analogií k reálně žité hře, kterou hrála většina občanů donucena zvrhlým totalitním režimem...ano, takový byl reálný socialismus... Sám jsem prožíval útlé dětství v 70. letech a také jsem byl obklopen hrdiny dobývání kosmu, učil jsem se povinně rusky a sledoval monotónní televizní zpravodajství plné propagandistických úspěchů budování komunismu...a nerad bych se do této doby někdy vracel jinak, než s podobnými filmy... PS: Vynikající nostalgicky laděná hudební složka Yanna Tiersena (proslavivšího se komponováním k Amélii z Montmartru) dává filmu zvláštní punc...smířlivosti?