DoNotCross

Debilní scénář, Cage vypadá jako Ježíš a přepíná mezi módem taťky od rodiny a Rambem. A je to neskutečně zábavná podívaná možná právě i díky té velké spoustě totálních WTF momentů a především díky neskutečně našlapanému obsazení. Čistá zábava.

Poctivá staromilská záležitost o chlapovi, snu a ceně za takový sen, přičemž zůstává na vás, jestli budete hlavní postavu oslavovat nebo ji odsoudíte. Slyšel jsem na Zetko mnoho negativního a vysvětluji si to tím, že nejde o žádnou přímočarou popkornovou jízdu - na to má vypravěný příběh příliš velký záběr. Podobně jako Mezi vlky - cesta je tady cíl. Atmosférická pecka se skvělým charismatickým Charliem Hunhamem a pocta všem těm bláznům, kterým nedala spát všechna neprozkoumaná místa a bílé fleky na mapách. P.S. Jen mi nejde do hlavy, že nikoho ve štábu nenapadlo, že k prameni řeky přece nemůžu plout PO PROUDU.

Když si starý mládenec nabrnkne Marlene Dietrich v nejlepších letech, nemůže to dopadnout dobře. Naprosto dokonalý Emil Jennings v roli profesora Neřáda bloudí expresionistickými uličkami nejmenovaného německého městečka a postupně se vzdává společenského postavení, majetku a sebeúcty pro lásku ženy, která o něj nestojí. Aneb pro mladou kočičku bude její o třicet let starší manžel vždycky jenom klaun. Někdy drhne tempo a úvod s komediálními etudami je možná zbytečně rozvláčný, i slabší chvilky ale táhne kupředu brilantní Jennigsovo herectví a tak se jím rádi necháte provést až na samotné lidské dno.

Tragédie jako ze života. Robinson tady dokazuje, jak moc všestranným hercem byl - hraje tady tak rozkošného naivního čumáčka, že byste ho nejraději objali. Naproti tomu s Joan Bennett byste toho chtěli dělat mnohem víc. Pro mě strhující studie toho, co dovede vychcaná mladá kočička provést se starým mládencem. Mou jedinou drobnou výtkou je snad příliš natahovaný konec, který mohl přijít o pár minut dříve a být méně doslovný. Ale jinak je to laskomina už kvůli ústřednímu hereckému duu.

Shodou okolností jsem viděl v poslední době hned několik filmů s podobnou tematikou (třeba Undercurrent), tenhle se mi zažral pod kůži dost možná nejvíce. Bennet před kamerou a Lang za kamerou je skvělý recept na úspěch, jak dokázala už třeba Šarlatová ulice. Film má místy dokonce tématicky blízko k Langovu legendárnímu M, vzpomenete si ale také na Člověka bestii Emila Zoly. Právě o to více zarazí zakončení soustředěně vyprávěného příběhu naivní a těžko uvěřitelnou pointou. Jinak jde ale o bravurně zrealizovaný temný thriller, který vám i přes svoje stáří dovede solidně pocuchat nervy.

Sice je to nakroutěné od komoušů, ale socialistická optika se tady projevuje naštěstí jen minimálně. Jinak je to totiž překrásný pohled pod pokličku totalitního režimu obecně a za těch několik desetiletí od svého vzniku neztratil vůbec nic ze své působivosti - dovede vás zhnusit, naštvat i rozesmát. V téhle kategorii mnoho lepších kousků nenajdete.

To. Je. Super. Snad jen, že už dlouho nebylo tak komplikované vysvětlit svému okolí na co že vlastně jdete do kina. Předlohu jsem nečetl, ale Kinga v tom poznáte - svět obyčejných amerických lidiček, kterým prorůstá démonické zlo a jedinou nadějí je dobro představované nehrdinskými charaktery. V tomhle ohledu může být King jistě spokojen. A divák taky - je TO dobrý film. Ústřední klub Nul je těžké si ihned nezamilovat - ač jsou všichni šablonovití, díky skvělým představitelům jsou dostatečně uvěřitelní a lidští a pro mě osobně jsou hlavním důvodem, proč jsem se tak bavil. Po hororové stránce by mohlo být ale o něco lépe - režisér po polovině stopáže vyplácá všechny své triky a Pennywise skákající ze všech koutů sám o sobě 135 minut dusno vytvořit nedovede. Což je škoda, protože by ze své podstaty měl být schopen děsit doslova jakkoliv - z tohoto pohledu jde bohužel o propálenou šanci. Ale prdel se vám občas stahne, to zase ano, už jen proto, že v tomhle filmu se hnusné věci dějí zejména dětem. Jestli se příště tvůrci inspirují trochu wanovským umem, bude TO mega náhul!

V roce 2017 můžeme asi jenom stěží pochopit jaký byl Občan Kane ve své době zjevením. To nejkrásnější na něm ale je to, že ani nemusíme - i po více než 70 letech je stejně svěží a lehkonohý, jako byl tenkrát. Stojí za to si najít nějaký fundovaný rozbor - všimnete si pak detailů, které by vás normálně do očí nepraštily, jako je práce s prostorem, způsob vyprávění nebo dokonale anonymizovaná postava detektiva, ale především pak enigmatický konec, který předává poslední slovo divákovi. Filmová hádanka, kterou si můžete pouštět pořád dokola a lámat si s ní hlavu, jak jen dlouho budete chtít. Snímek, vedle kterého jeho současníci působí staticky a banálně. A díky své promyšlenosti a bravurní režii nemá ani dnes o mnoho větší konkurenci, než měl tehdy. A pro našince je postava miliardáře vlastnícího média dokonce zuřivě aktuální...

Tak jsem si konečně našel čas na setkání s jednou z legend, takových těch filmů s potenciálem změnit vám život. A nepotykali jsme si. Fakt je, že vizuál je úchvatný, žlutočerná stylizace vypiplaná k dokonalosti. Druhým kladem je pro mě Hugh Jackman, který tady ukazuje, že patří do vyšší herecké ligy, než na jakou se většinou tváří a toho Oscara by mu někdo jednou klidně mohl přihrát. A jinak? Fontána je jeden z těch pseudosofistikovaných filmů, kterým v průběhu stopáže dochází dech, protože pod těmi rafinovanými gesty chybí hlubší podstata. Dvě hodiny sledovat hlavní postavu, aby si uvědomila, že smrt je součást každého lidského života je poněkud ubíjející. A Jackman letící s oholenou hlavou a v tureckému sedu napříč vesmírem je neskutečně směšný. Jsem buď idiot, nebo tu máme ukázkovou metafyzickou srajdu. Místo velkého filmu tu máme jen dokonalé řemeslo s banálním poselstvím.

Sequely geniálních děl to mají těžké. Trumfnout něco perfektního můžete jen stěží. A tak to můžete zkusit jinak, nebo fandům naservírujete prostě jen to samé v bleděmodrém. Tvůrci Farga mají koule a tak zvolili první možnost a snad zázrakem uspěli a druhá řada se té první minimálně vyrovná. Hodně se podobá druhé řadě True Detective – jen všechno běží dokonale hladce a přehledně. Dostane se vám komplikovaného příběhu plného zvratů a postav – a ani jednou nedojde ke klopýtnutí, celý ten kolos si to suverénně štráduje až k již klasicky apokalyptickému finále. Nevím, jestli to bylo prozíravým castingem nebo prostou genialitou tvůrců, ale v postavách jsem se neztrácel ani na vteřinu. Jejich počtu navzdory – všechny jsou vykresleny dostatečně, každá má svůj vlastní mikropříběh uprostřed neúprosné války gangů. Jejich motivace nikdy nezahaprují, chovají se vždy naprosto adekvátně a nakonec budete jako divák držet palce víceméně všem. A tak odkaz Farga nabírá na síle. Potřetí už to ale prostě musí jít dolů.