nash.

To se jednoho dne probudíte a zjistíte, že v kuchyni je Eddie Murphy a vaří snídani. A pak zjistíte, že je taky váš osobní knihovník. A poslouchá jazz. A než se nadějete, tak vás tenhle laskavý, smutný a přesto pozitivní příběh vtáhne. A nepustí. Ač se tu mnohé točí kolem umírání, je výsledek milý, neuvěřitelně lidský a plný naděje. A velmi nenápadně, zlehounka podsouvá náznaky odpovědí na otázky, které si člověk klade, ač si to někdy ani sám sobě nepřizná. Jistě, téměř všechny ingredience už tu byly, včetně řady klasických klišé, ale filmaři, zejména skvostný Eddie Murphy z toho dokáží vytvořit nezapomenutelnou hostinu. A není to jen tím, že kromě obvyklých přísad, to vše okoření tajemstvím. Svou roli hrají také výborně zvolená hudba či skvostně načrtnuté vedlejší postavy, a to i ty, které se příběhem jen mihnou, nebo se jen občas vynoří, aby příběh lehkou tečí nasměrovaly tam, kam má namířeno. Do divákova srdce.

Už z plakátu a trailerů bylo jasné co se bude servírovat. A přesně to se také servírovalo. Zábavná akční jízda, která je s klukovským nadšením přestřelená úplně ve všem. Od nápadu na tu nejšílenější "buddy" dvojku až po cynicky nekorektní zasazení jejich občas až sebeparodického blbnutí na pozadí zcela vážného a brutálního válečného zločinu, které musí ve slabších povahách vyvolat zmatené znechucení. Od parádně nadupaných akčních scén, mezi nimiž nechybí dvě z nejlepších honiček jaké jsem v poslední době viděl, až po lavinu hlášek, které padají jedna za druhou tempem, který nemá daleko do rychlosti akčních scén. Od bizarních romantických mouder, které pronáší zabiják používající motherfuckery místo interpunkce až po tu neujetější lovestory. Královsky jsem se bavil od začátku do konce, protože jsem neměl problém s pojetím filmu, ani s tím jak postavy neustále přepadávají z křiklavého lpění na žánrových klišé do jejich stejně přehnaného narušování a zpět, což nejspíš musí u filmových pedantů vyvolat závrať. Vychutnával jsem si ono neustálé přelévání chutí, od tragiky ke srandě a zpět, navíc jsem si vychutnával Jacksonovu živelnost a radost ze hry, stejně jako Reynoldsovo přehrávané, občas téměř laurelovské, přihrávaní. A Salma, ta byla dokonalou třešinkou na dortu.

Bohužel zklamání. Kouzelný svět postavený na geniálním nápadu nabízí nepřeberné množství možností jak ho rozvinout a naplnit. Zejména když má ve výbavě i docela schopnou animaci. Místo toho je však zcela vyprázdněn, znásilněn a narván do šablony nápaduprosté rádoby akční nudy, postrádající nejen nadhled, ale také hravost a humor. Na druhou stranu mě Lichožrouti dokázali i překvapit. Nepamatuji totiž animovaný dětský film, ve kterém by tolik postav tak nekompromisně pomřelo.

Odpustil bych Youngovi stín Světového obchodního centra na pozadí nočního Brooklynu i další kiksy nepozorné skriptky, kdyby se děj držel historických faktů. A to nemluvím jen o časové rozháranosti, kdy se události, které od sebe dělí někdy i deset let, odehrávají doslova v jednom záběru, nebo komický fakt, že sedmnáctiletého i šedesátiletého Valachiho hraje 50letý Bronson lišící se pouze trochou šedin. Téměř všechno je tu špatně. Od Maranzanova odmítání drog jako zdroje příjmů mafie až po Valachiho motivaci k porušení omerty. Jako první letmé seznámení s historii Cosa Nostry možná, ale jen s přimhouřeným okem a slibem dalšího studia tematiky. Na druhou stranu, nelze tomu upřít slušné tempo, kterým se protáhne dějinami americké mafie, a nechybí tomu ani několik opravdu vydařených momentů. Jako třeba Valachiho žádost o ruku, kterou si pro sebe krade Bronson, přestože téměř nemluví.

Taková normální železničářská rodinka je překvapivě příjemná oddechovka. Není sice tak třeskutě humorná jako klasika Fan Vavřincové, ani tu nepadne tolik nesmrtelných hlášek, ale rozhodně nenudí. Bere všední situace, které pomalu roztáčí kupením nedorozumění, záměn, omylů a nečekaných komplikací často až do nenápadně absurdní grotesky. Osudy muzikální železničářské famílie přitom zručně promíchává s osudy vedlejších postav, které jsou přes omezený prostor nejen přehledně načrtnuté, ale jedou si příběhem po svých kolejích až do cílové zastávky. Scénář nedrhne a pokud někde ano, skvělé herecké obsazení to bezpečně vykryje. Zejména skvělý děda Kemr se svými originálními nápady na řešení krizových situací. Ve srovnání s dnešními seriály se Nováci rozhodně nemají za co stydět. Není to žádná politická agitka, děj se netočí kolem žádného boje uvědomělých pracantů za splnění socialitcikého závazku. Mám pocit, že dnešní seriály mají Novákům rozhodně co závidět. A sem tam tu padne i nějaká ta ve své době nesmrtelná hláška. Prima Maďar Ahoj!

Jeden je zlomený na těle, druhý na duši. Náhoda, která je svede dohromady, dává oběma naději. Zlomenému na těle možná zachrání duši, zlomenému na duši možná tělo i duši. Netradiční, pozvolna plynoucí příběh, který je dojemný aniž k tomu potřebuje tklivě plačtivé scény a pozitivní, aniž k tomu potřebuje sluníčkový lid. Vděčí za to skvěle prázdnému Lambertovi a (a to především) skvělé Marceau, která dokáže rozehrát velké emoce, aniž se hne. Snad jen ta boxerská linie působila nejen poněkud rušivě, ale také křečovitě a občas dokonce nesmyslně. Jako by byla dodatečně hrubou silou narvána do původního již hotového příběhu. Neustále překáží v cestě a vnucuje se tam, kde bych raději sledoval podrobnější rozvíjení vztahu mezi Muriel a Leem, Leem a Luciou a Luciou a Muriel.

Česká pohádka je mrtvá, ale v pekle skončili její diváci. Jenže místo party dobrácky zábavných čertů chroupajících zelí pro lepší škleb, je tohle peklo plné režisérů bez invence a toporných herců jejichž výkony je utrpením sledovat i jen letmo, a přitom je současně těžké se za ně před obrazovkou nestydět. Ale především je plné neschopných scénáristů, kteří nejsou s to dát dohromady příběh, který by dával smysl, měl nějaký děj, a lidé, věci či události, by se v nich řídili alespoň elementární logikou.

Blbina, která dozajista pobaví děcka na prvním stupni základní školy, výše obávám se nemá šanci uspět. Nesympatické obsazení ještě umocní jalové dialogy a nesmyslná historka, kde se toho stane mnohem méně zajímavého, než se na první pohled zdá. Nemá to šťávu, chybí tomu tempo, a až na výjimky (opožděného Brutuse a "Zabij ho") moc nefunguje ani ten humor. Navíc všechno už tu bylo v mnohem lepším provedení.

Trhlé, zběsilé, zábavné, a i když to není žádný ultimátní klenot, přece je to zábavnější než Tajný život mazlíčků, kterým to dělalo předskokana.

Až na pár vtípků a úsměvných postřehů nakumulovaných v úvodní části, to vypadá jako technicky sice zdařilá, ale po tvůrčí stránce hodně odfláknutá rutina, postrádajíc originální nápady. Vše, co se tu objeví, už bylo k vidění jinde a lépe, navíc je to slepeno do zápletky tak ohrané, že už snad nemůže bavit vůbec nikoho. Historka je nesmyslná dokonce i na tento typ filmu a humor, který to všechno mohl zachránit, bohužel nahradila afektovaná hysterie, předváděná zcela nezajímavou skvadrou víceméně anonymních plyšáků.