Vesecký

Příjemná situační komedie se skvělými výkony Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského, který byl na vrcholu svého umění právě v rolích vesnických dědků (viz Náš dědek Josef, též s Jiřinou Šejbalovou). Jedna komická nebo aspoň veselá situace se střídá s druhou, nádherný propletenec různých nedorozumění, který se zase jen těžko rozplétá, příjemná vesnická atmosféra, to všechno jsou nesporné klady této veselohry. Jenom člověku napadá, jak se všechno mohlo tohle všechno stát během jednoho dne zlaté svatby, vždyť to se prostě nedalo stihnout (včetně výletu slečny dcery do Ostravy a zpět).

Sorrentinovy filmy mi prostě a jednoduše nesedí. Asi jsou o umělecký stupeň výše, než na jaký jsem naladěn já. Ne že bych obsahu filmu neporozuměl, dívat se na skutečného ohyzdu Geremiu skoro dvě hodiny je ale únavné. Sorrentino mnoho věcí jen naznačuje, zvláště začátek vypadá, jako by se film rozehrával několika příběhy současně, nepochopil jsem roli Gina v Geremiových "obchodních" aktivitách; pořádně jsem ale nedokázal přát tomu, aby byl lichvář po zásluze potrestán. A že by sekrásná Rosalba zamilovala do takové stvůry? A ještě bod dolů za gaye, který žádá peníze na získání šlechtického titulu.

K tomuto filmu nelze moc nic dodávat. Že tenkrát uměli Američané dělat skvělé filmy. Pro naši generaci zůstane tento film skvostem tohoto umění. Film nejen o odvaze a boji za spravedlnost, ale také o lidských slabostech, strachu a lhostejnosti... Ten závěr je ovšem pohádka, ale krásná pohádka. Grace Kelly byla nádherná ženská a ženy jistě totéž řeknou o Gary Cooperovi.

Film bez jakéhokoliv sentimentu vypráví příběh umírající matky čtyř dětí. Celý průběh se řeší jediná otázka - co bude s dětmi, až matka zemře. A času není nazbyt. Myšlenka dobrá, jen by takový film neměli vidět ti, kterých se děj filmu týká reálně, protože by mohl vyznívat depresivně, ale - a to je problém filmu - vůbec tak nevyznívá, což je tak málo pravdivé, až to bolí. Některé momenty se tu zbytečně opakují, otec, stále odmítající podepsat potřebný souhlas k osvojení, rodinné oslavy, dost nedotažený je zájem medií o tento případ. A především - vím, že je to těžké nafilmovat - ale až na scénu v závěru, kdy se matka kroutí v posteli šílenou bolestí, o níž druhý den ráno nic neví, takhle nevypadá rakovinář v posledním stadiu nemoci, natož aby ještě nakonec byl schopen radostně prožít vánoce a běh po pláži...

Velice citlivě a nenásilně udělaný film o problému židů v době nacismu. Švédsko jako neutrální stát se stalo útočištěm německých židů v době pronásledování nacisty a my můžeme sledovat vlastně příběhy dvou rodin. Chudá rodina truhláře se před lety ujala novorozence, který se narodil trochu mentálně retardované sestře manželky, která porodila jako svobodná matka Šimona, jehož otec byl německý žid a výborný houslista uprchlý před Hitlerem z Německa. Dozvídáme se to ale až na konci filmu. Šimon se odmala nějak nehodí do rodiny truhláře, bývá zádumčivý, má rád historii, hudbu a archeologii. Spřátelí se s hochem z rodiny dalšího německého žida, který vede v Göteborgu knihkupectví a má slušný majetek. V době ohrožení Evropy po napadení Polska a posléze i Dánska a Norska je situace židů i ve Švédsku napjatá a obě rodiny k sobě ohromně přilnou. Až po válce se Šimon dozvídá, že je žid...

Především je to film, který ukazuje životní filozofii, která mi je bytostně cizí. Život by neměl být o bojem za přežití, zvlášť ne v nějakých navozených extrémních podmínkách. Drsná Madeleine je všechno možné než nějaká ženská. Chce si vyzkoušet tvrdé podmínky života v armádě, ale i ona se s nimi těžko vyrovnává. To Arnaud se dal na výcvik naverbovat jen kvůli ní. Nemohlo to dopadnout jinak, než že z výcvikového střediska utekli. Jenže pak scénář navozuje nepravděpodobnou skutečnost skutečného boje o přežití v hlubokém lese, navíc zasaženém obrovským požárem. O to asi autorům šlo. Dívat se na maskáče celý film je pro mne jako pacifistu ohromně nepříjemné. Proto jsem srazil bodové hodnocení na dvě hvězdičky.

Česká filmová klasika, v níž Menzel využil dokonalou poetiku Vančurovy češtiny, a přesto se tento film stal oblíbeným v širokém diváckém spektru. Snad není úplně dokonalý, ale trojice přátel - Důra, abbé Roch a major Hugo nás přivádějí k lechtivému úsměvu, když každý po svém se snaží získat náklonnost kouzelníkovy schovanky Anny, skvělá je ovšem i Důrova manželka v podání Míly Myslíkové.

Skutečně překvapivé - délka filmu nevadila, protože byl děj natolik živý a zajímavý, bez hluchého místa, takže divák ani nevěděl, jak ty dvě a půl hodiny utekly. Na filmu zaujaly herecké výkony, ale především netradiční dvě větve příběhu, které se posléze spojují, když se dozvídáme, že Ismael, kterého kdosi nechal zavřít na čas do blázince, byl dokonce nějaký čas manželem hlavní hrdinky Nory. Vzájemné vztahy v rodinách Nory i Ismaela jsou vykresleny bez příkras, nikoliv na pozadí prožíváme poslední dny života Nořina otce, který až poslední den před smrtí přiznává, jak moc se ve své dceři mýlil. Přitom asi ne každý divák má pocit, že Nora dělala v životě něco špatně. Sympatická role rozpustilé feťačky - dívky v blázinci.

Snad bych dal filmu i čtyři hvězdičky, byl to pohodový film, na který se koukalo dobře. Kamarád Gianniho přesvědčí, že by neměl na svůj život rezignovat a vyhodit si občas z kopýtka s mladou dívkou, jenže Gianni je trošku neobratný a trošku staromódní. A tak film nemůže skončit jinak než skončil. Pochopením, že stáří je tady a je marné něco na něm měnit. Hvězdičku jsem ubral vzhledem k tomu, že mi too občas připadalo, že film přešlapuje na místě...

Pro dobu okupace musel být slogan "Život je krásný" aspoň trochu povzbuzující. Mladá malířka Jarmila se nemůže prosadit, a tak žije se svými kolegy v pronajatém ateliéru. Je přesvědčena, že už pro ni na světě není místo, ale objeví se její záchrana v podobě spisovatele - Oldřicha Nového. Lída Baarová v této době zřejmě již koketovala s nacistickými pohlaváry, ale to nesnižuje její výkon. Z ostatních herců byl vypíchl Václava Trégla v zosobnění přísného pana domácího. Jako oddechovka se na tenhle film dívá velmi pěkně.