-bad-mad-wolf-

Inteligence poněkud ustupuje efektnosti, nebo jsem přinejmenším neměl moc pochopení pro komplikované navrtávání planet a pro nedořečenou (nedomyšlenou?) linii se supernovou a zničením světa Romulanů. Pal to čert. Z hlediska logiky nevděčné téma cestování v čase Star Trek využil elegantně, příběh je dostatečně barvitý, záporák má jasnou motivaci a sestavování budoucího týmu kapitána Kirka je náramně zábavnou záležitostí. Prapočátky Spocko-Kirkovské chemie rovněž. Ačkoliv herci nemají moc co hrát, posádka téhle Enterprise je natolik zdařilou sbírkou efektních postaviček, že se na další díly nefalšovaně těším. Tou nejmocnější zbraní je ovšem audiovizuál, který přinutí nejednoho sci-fi fandu ejakulovat blahem - solidním akčním scénám a monumentálním kosmickým scenériím vévodí několik vskutku památných momentek, mezi něž patří například úvodní vstup Romulanského kolosu na scénu či přílet Enterprise k napadenému Vulkánu. Soundtrack je taky bájo. Zkraťme to - Star Trek je jednou z nejlepších sci-fi, co zatím ve třetím miléniu vznikla. Z tvůrčího i diváckého hlediska přímo radostná záležitost, fantasticky vděčná při opakovaném sledování.

There Will Be Blood je jako čerstvě zavražděná mrtvola - ve svém průběhu postupně chladne, začíná zapáchat a odhalovat uvnitř skryté nechutnosti, přičemž jde pochopitelně o jev naprosto přirozený. V titulní roli se představuje nevýslovný, navenek neviditelný hnus a bohužel příkladná ukázka odvěkého faktu, že prosperitě a rostoucí moci je často vlastní absolutní nelidskost. Démon nezvladatelnosti sebe sama (konečný produkt antitolerance) finálně zahubí i poslední zbytky naděje na jakékoliv rozhřešení a každé setkání fanatického mladého kněze s Plainviewem se stává nezapomenutelným momentem. Krásně nasnímané a prazvláštně ohudebněné prostředí západu USA v průběhu naftařské horečky se ukázalo být příhodnými kulisami. Nepopsatelný Daniel Day-Lewis... nepopsatelné zlo... a rozhodně nic pro dobrou náladu.

Atraktivní, hyperenergická skatestory a bezchybná upomínka jedněch stylotvůrců. Skvělá atmosféra, kvanta vostrý dobový muziky a prkna na kolečkách, který znamenaj svět.

Poctivý hold gangsterkám, který v několika momentech přesahuje i své vzory a stává se sám nezapomenutelným. Film táhne dokonalé herecké obsazení a vychutnané čekání na povinnou, od začátku tušenou finální přestřelku, která je opravdovou pocitovou lahůdkou a překrásným zadostiučiněním pro diváka. Mendes má perfektní cit pro vymezení si vlastního hřiště a následné rozehrání bravurní hry. Nádhera.

Jdeme pryč... Burt s Veronou šli a Sam Mendes je pořád bourák - třetí setkání s jeho tvorbou, třetí útok na nejvyšší hodnocení. Abych si odbyl úvodní superlativa - dostalo mě to. Kompletně, do posledního nervového zakončení. Od srdce jsem se smál, měl jsem vlhké oči, soucítil jsem a celkově si se mnou film emotivně pohazoval přesně tak, jak chtěl. Základní premisa je jasná: Burt a Verona jsou ve vztahu, ona čeká dítě, oba mají po třicítce a mají neodbytný pocit, že jim život protéká mezi prsty. Pak přijde impuls, který je milosrdně odpálkuje na cestu, kde poznají impuls další - takový ten, který vytáhne lidem hlavu z hajzlu a dá jim důvod věřit, že nejsou trosky. I když mají okno z kartonu. Následný mix individuí, s nimiž ti dva přicházejí do styku, je neuvěřitelně pestrou kombinací situačního humoru, upřímných životních výpovědí, skvělých herců, neotřelé šílenosti a šikovně implementované lidskosti. Tady nežijí filmové tváře, ale opravdu ty krávy od vedle a ta holka co měla kdysi krásný prsa a její sestra a prostě všechno co budete chtít. Sežerete ty absurdní dialogy a výstřední postavičky, protože i přes svou bizarnost zůstávají lidmi, jak je víceméně známe a jejichž případnou šílenost můžeme porovnávat s šíleností naší a našich známých. Neuvěřitelné, ale šlape to. Burt a Verona jsou skvělým filmovým párem - procítěnost a osudová "ksoběpatřičnost" z nich teče proudem a já chtěl dál poslouchat dialogy, v nichž se milují jako nikdo na světě a co že s tím tedy jako budou dělat. Možná je Away We Go opravdu jen ohranou road movie, která sází na indie kabátek a dialogovou naturalistiku, ale má tak zatraceně hřejivou lidskou podšívku, že jí prostě nemůžu odolat. "Říkal jsi, že se jmenuje Ellen, a tady je L. N. ... Ne!"

Nebudu to skrývat - jsou zde přesně tři momenty, u nichž jsem se málem podělal, pomočil a proskočil stropem naráz. Dějová struktura je vcelku promyšlená, souvislosti do sebe zapadají a tvůrci věděli, jak pátrací nudu ředit zneklidňujícími informacemi a občasnými infarktovými momenty. Závěrečná cca dvacetiminutovka byla pro mou psychiku místy k nevydržení, o samotném závěru nemluvě... Svůj účel film splnil, nabízí pestrou pseudodokumentaristiku, místy napíná, místy děsí, bohužel občas i nudí. Představte si Záhadu Blair Witch, v níž někdo otočil ty stránky, které tvůrci původně nechali na fantazii diváka. Je už jen na vás, zda máte odvahu na ně pohlédnout. Nicméně nelze popírat, že to, co v klíčových chvílích rozpumpovalo můj tep do nepříčetna, může jiné nechat netknuté nebo dokonce zklamat.

V podstatě pěkná konina s typickými atributy béčkové filmografie (vše se v dobré obrátí, hrdinové jsou nezasažitelní, záchrana přichází na poslední chvíli, účelnost akce podléhá efektnosti...), ojedinělé je ale její pojetí. Příběh lze totiž přijmout doslova jako babskou povídačku, mezigenerační pohádku o hrdinství předků, pouze ten zanícený (mimozemský) dědeček vypravěč je nahrazen pojetím alá dokument - a tyhle dvě protikladné věci fungují v jednom celku na výbornou. Ostatně, posuďte sami - SPOILER - emzáci jsou v exilu na Zemi, jsou utlačovaní, odmítaní, zastrašovaní, když tu náhle přijde moment, kdy se jeden z utlačovatelů chtě nechtě musí přidat na jejich stranu. Neohroženě při nebezpečné akci získává chybějící předmět pro aktivaci kosmického korábu, pomáhá novému příteli uprchnout a sám zůstává jako živoucí legenda změněn v jednoho z mimozemšťanů, pro svou původní rasu mrtvý a zatracený. - KONEC SPOILERU - Dokumentární forma s akční režií obstarávají slušné vyprávěcí tempo a triky jsou na nízký rozpočet zdařilé, ALE... zůstává zde bohužel také absence schopnosti výrazněji zasáhnout mysl či emoce a ustřelená druhá polovina, která už je zcela tuctovou akční srágorou. District 9 je tak filmem zábavným a originálním, ale i přes přítomnost satiricky vyznívající výpovědi o xenofobii dlouhodoběji rezonující zážitek nenabízí.

Ano, jde o skutečně vražednou ptákovinu...

Údajný skvost v mizerné filmografii Jaroslava Soukupa nijak kvalitním filmem není. Je stejně hrubozrný a prostý, jako jeho pozdější "komedie", nicméně ta vážná tvář a třicátá léta mu docela sluší.

Jeden z nejotravnějších, nejhloupějších a nejhůře vypadajících blockbusterů všech dob.