Noroi

S pověstí Japonského Blair Witch se ke mně dostal tenhle found footage hororek, který měl kombinovat to nejlepší z nalezených videozáznámů a japonských duchařských shockerů. No, nejsem zklamanej, ale nadšenej taky ne. Hlavní hrdina začne natáčet dokument o neštěstích, která jsou podivně provázaná. Pomalu začíná rozplétat ne příliš originální pavučinu a vy se (upřímně) docela nudíte. Pak se naštestí odjede na japonský venkov (miluju venkov v hororech) a závěrečný akt je naprosto výborný. Ta scéna s nočním viděním ve mne bude strašit hodně dlouho. Lepší průměr a já říkám Sedm čili sedm neštěstí.. 7/10 (31.03.2014)

Velmi nevídaný děj a skvělou atmosféru nabízí Noroi na stříbrném podnose. Jak jsem se u Jisatsu sakuru už zmínila i Noroi bych zařadila do těch podivnějších japafilmů, protože někdy si už fakt klepete na palici. Pamatuji, když byl Noroi ještě v červených číslech. Nedivím se, byl to zážitek. Až na ty televizní ústřižky. (24.12.2012)

Film, kde se mi potajmu do lebky vluzuje pocit, že ještě kousek a vyděsí mě i nečekaně nasnímaný slunečný rozbřesk, je blaženstvím nebeským. Noroi takový je. A to ani těch střívek tolik nevyhřezlo. Japonci jsou zvláštní živočišný druh. Někdy mám pocit, že jejich úrovně budeme, my, západní civilizace, dosahovat ještě dlouho a stejně nedosáhneme. Prostě Japonci - něco, co by se mělo kamenovat za dokonalost. (03.06.2011)

Noroi je určitě jedním z nejlepších asijských hororů, které jsem zatím viděl. Příběh zajímavý, provedení účinné. Posledních asi 20 minut je tak odporně děsivých a strašidelných, až mi z toho fakt přebíhal mráz po zádech. Sice se nemůžu zbavit pocitu, že příběh nebyl úplně dokonale vysvětlen a že množství znepokojujících detailů bylo ve filmu značně prvoplánově, bez nějakých podepřených souvislostí... - ale když to tak funguje, tak proč ne. Lesní scénu s embryi bych si zařadil do osobního žebříčku nejděsivějších hororových momentů, kdybych si byl nějaký vedl. PS: bacha na holuby. Horror movie of the year (10.07.2009)

Kombinace dokumentárního hororu s duchařským subžánrem nezní špatně. Obzvlášt v japonském provedení. Faktem ovšem zůstává, že režisér Koji Shiraishi klade důraz na umělé vyvolání autenticity, což je v polodokumentárním hororu pozitivní, ale už to není tolik efektivní, pokud to klade na diváka falešnými tv pořady, několikrát se opakující zprávou, že hlavní hrdina skutečně zmizel a podobnými věcmi. Kdyby Noroi vznikl před Záhadou BlairWitch, nejspíš bych se z toho posadil na zadek, takhle se jen škodolibě usmívám, ačkoliv přiznávám, že v pár momentech měl japonský film opravdu slušnou atmosféru. Navíc velkou neznámou mi je postava Horiho, jehož chování a především závěr filmu mi trochu unikl. Chápu, že v duchařském subžánru s mysteriozními prvky nemusí být divákovi vše jasné, ani to neočekávám, ale zrovna závěr filmu byl dost zásadní moment. Přesto je to lepší, než série Paranormal activity nebo spousta jiných pokusů o spojení duchařiny s blair witch konceptem, což zde relativně funguje, ale působí to spíš vtipně a nadsázku podobnou té z Lovců trollů jsem ve filmu také nezaregistroval. Mírný nadprůměr. (07.01.2012)