KanjiVital

Hvězdička za Lounovou (pro tu mám slabost) a ucházející ústřední píseň k filmu. Jinak ten film nemá hlavu ani patu!

Pařba ve Vegas přenesená do Bangkoku. Téměř stejný děj, akorát s Asiaty a rockovou opicí místo batolete. Vrchol trapnosti? Automobilová honička s přeskokem auta, za který by se nemusel stydět ani sebehorší akční asijský film z kategorie "B", a Tysonova parodie na zpěv!

Pravá opičí anarchie ke které není třeba zbraní a ani zbytečných mtrvol :) Jsem velmi rád, že si tento film zachoval svůj příběh, styl a hlavně že nenapodobuje předešlé filmy o Planetě opic.

Hláškující Larry David je hlavním lákadlem této konverzačky. Postava Borise je spletenec mezi Larrym Davidem a Woodym Allenem, což dohromady vytváří celkem zabijáckou kombinaci. Krom toho se tu objeví tolik mouder a rad do života, že si sám říkám, jestli toho nebylo na jeden film až příliš. Iracionalita a hlavně NÁHODA ve vztazích, a ne jen v nich? Allen na to zase jednou kápnul! "Základy Ježíšova učení jsou úžasný, a to platí i o prapůvodním záměru Karla Marxe. Jsou to skvělý myšlenky, ale pořád mají jeden dost zásadní nedostatek, stojí za nimi naivní a milná představa, že lidi jsou v zásadě slušní."

Allenova nostagie a óda na staré dobré časy. Woody si je plně vědom toho, že jediný únik od toho současného odporného konzumu je v podobě fantazií, snů a v jeho případě i v promítnutí těchto elementů na filmové plátno. Myslím si, že ani Allen by sám sebe tak bravurně nezahrál jak to okázal Owen Wilson :) Je to především snílek, typický allenovský "prosťáček", tak jak ho má fanoušek jeho filmů rád. Ve svém vysněném světě se setkává s jeho spisovatelskými vzory - Hemingway, Fitzgerald, či s Dalím a nebo s Picassovou múzou a samotným otcem kubismu. Fanoušek Allena bude nadšen, avšak ti, kteří jeho tvorbu neuznávají, pro ty zůstane jeho genialita a snílkovství, které je v každém z nás, beznadějně utajená. Někdy by to chtělo jen otevřít oči a nechat se unášet. To je totiž to, co mi tento film poskytnul. "Přítomnost je trochu neuspokojící, protože život je trochu neuspokojící." V této, na první pohled banální větě, jsou vlastně vyřčeny naprosto veškeré existenciální problémy člověka. To je ten důvod, proč si vytváříme snové světy plných ideálů, do kterých ve svých fantazijních představách neustále utíkáme před nudnou a někdy krutou realitou. Pro lidi z 21. století, bude zlatým věkem 20. století, a může to být klidně Paříž - město lásky s nočním životem plných zábavných večírků. Pro lidi z 20. století zase bude tím vysněným světem - svět 19. století s impresionistickou smetánkou a pro ty zase bude renesance tím nejdokonalejším světem, a pro ty... a tak jsme vlastně beznadějně předurčeni k tomu nesnášet přítomnost, teda spíše svůj život a vyhledávat něco daleko uspokojícího, snovějšího a plnějšího na ideály... to je vlastně ta naše ZTRACENOST, stejně jako v případě hlavního hrdiny - samotného Woodyho Allena! :)

Skvělé propojení mytologie s realitou. Spolu s Iron Manem nejlepší a můj nejoblíbenější Avenger.

Tak trochu Burtonovský Forrest Gump :)

Gibsonovi zřejmě ty skandální výstřelky prospěly, protože do této role přímo uzrál.

Na české poměry velmi originální hudební "dokument" a troufám si říct, že jeden z nejlepších. Je to zpověď legendárního Pražského výběru z toho, jak s němi bolševický režim zametal. Vše má experimentální nádech se spoustou alegorií. Oceňuji skvělý nápad využít jako průvodce filmu starce Ropotáma, který k Výběru neodmyslitelně patří. Nejvíce mě zaujaly výměny názorů mezi Kocábem a Pavlíčkem, které dnes působí trochu jako předzvěst toho, z čeho se v budoucnu vyklube vzájemná nevraživost. Lucie Bílá zde připomíná páté kolo od vozu, když se zmůže jen na hraní "Člověče, nezlob se" s Čokem a narážku na její čtyřku a pětku (mysleno bujné poprsí zpěvačky), i když se kolem Výběru hodně točila, tak si myslím, že dát ji do filmu neby dobrý nápad, to je snad jediné co bych filmu vytknul. Závěrečnou třešničkou na dortu jsou potom záběry z památného koncertu Výběru z Lucerny a zpívající Zappa s tančícím Pavlíčkem a Kocábem :) Zajímavost: scéna Kocábovy popravy byla natáčená v mauzoleu Klementa Gottwalda.

Shrnuto do jedné věty: "Není nic lehčí, než člověka odsoudit. A nic není težší, než ho pochopit."