Snorlax

Stallich byl velmi zručný kameraman, svoji práci z Extase sice nepřekonal (dokonalé není třeba měnit), ale i zde hýřil nápady. Obdobně Vávra, jeho nápad s pavučinou je skvostný. Je skvělé, když filmař ovládá své řemeslo a místo dlouhých keců dokáže několik minut vyjádřit dvěma krátkými záběry. Herecky filmu vévodí Hrušínský, jeho mírně tajemný slizák je nedůvěryhodný i opovrženíhodný po celou dobu.

To je skutečně nepěkné, že Gibsonovy děti mu stále visí na krku, pak musí z finančního zoufalství brát i něco takového. Jinak si jeho účast nedovedu vysvětlit.

Odporná osmdesátková móda, odporné účesy a odporná hudba, k tomu trapné průvodní slovo, tohle měl ze zúčastněných zapotřebí snad jen Michal David, k jeho hudbě se to hodí. No, Penk si to vlastně zaslouží také.

Ovšem pouze ten prvorepublikový a současný. I kdybych se povznesla nad existenci Československa a pominula tak Lasicu a především Lipu, opomenula Broma, Olmerovou a Hálu, zapomenula na Pilarovou a při vší úctě k Jiřímu Suchému se domnívala, že právě on je nositelem poválečného swingu, asi bych si měla chuť nafackovat a rozhodně bych se ani v ústraní neodvážila nazvat milovnicí swingu.

Tento film je funkční jako sociální balada, jako komedie už ani náhodou a jako romantika à la Lízino štěstí je přímo zoufalý.

Výborně napsaný seriál zvysoka kašle na Breivika a řeší ty důležité, čili všechny ostatní. Nejvíce mě bavily obě zarputilé postavy, novinářka a policista.

Zřejmě největší devizou tohoto snímku je jeho upozadění samotných krvavých událostí, díky čemuž více vynikne veškerý následný děj. Většina filmů tohoto ražení se zabývá trojicí pohledů zločin - vyšetřování - soud. Greengras je minimalizuje a intenzivně se věnuje jedné z obětí a jeho rodině. Výborná režie a herecké výkony spolu s vynikajícím scénářem stvořily velice povedený atmosférický film.

Tenhle film zřejmě sponzorovali výrobci cigaret. I ty pomáhají navodit retro atmosféru, aby se Koistinen ještě více nehodil do současné doby, v níž je ztracen. Ztracen, odcizen a sám. Sám záměrně, neboť ostatní jen narušují jeho kruh bezpečí.

Na předchozí úspěchy se Allenovi nepodařilo navázat, byť od prvotního blockbusteru zůstal zachován princip dvou silných mužských postav, zraněné osoby, prolézání z bodu A do bodu B s povolenými třetinovými ztrátami, oplácaná dáma, dvě děti a samozřejmá účast Sheily Allenové. Když se čas naplnil je posledním Allenovým pokusem vrátit se na producentské výsluní. Po parazitickém Po dobrodružství Poseidonu se jedná alespoň o nové téma. Skleněné peklo, které vzniklo spojením dvou velmi dobře napsaných knih, jako jediné netrpí neduhem ostatních filmů, čili slabými dialogy. Od Roje se dialogy v Allenových filmech stávají nechtěnými parodiemi. I když si Allen vybral některé své osvědčené herce a Newman tahá dítko na zádech jako o život, přesto většina postav zůstává neživotných, což je primárně dáno špatnými hereckými výkony ve vedlejších rolích, až se pomalu zdá, jako kdyby si film Allen opět sám režíroval. Snímek do umlácení diváka spoléhá na jediný trik, který Goldstone zřejmě ovládá, čili na zadní projekci.

Jakmile se v ráji pro člověka ocitne člověk, přestává dané místo být rájem. Výborný výkon Tildy mě nikterak nepřekvapil, překvapilo mě, že mi vůbec nevadil DiCaprio, jen mě neskutečně iritovalo režijní pojetí. Na existencionální dramata Boylovy režijní schopnosti nestačí, takže vše zajímavé pohřbil a natočil poměrně plytký dobrodružný film.