Bluntman

LFŠ 2009 Režijni debut Ericha von Stroheima, na kterém je patrné jeho pozdější velikáštví a obdivuhodný žánrový veletoč v závěru, má dvě slabiny, jež dělí tento netradiční - v dané době určitě - pohled na nevěru od výborného zážitku (je vina jen na straně ženy?): (1) jednoduchá fabule (snové sekvence působí křečovitým, nepatřičným dojmem), (2) na sebe strhávající pozornost výkon samotného Stronheima, který jako jediný nedokázal ze své postavy udělat víc než žánrovou figuru, karikaturu, 8+/10

LFŠ 2009 Mentální rekonstrukce vzpomínky, jejiž jedinou chybou je vybočení z konceptu - podbarvení dobových záznamů hudbou - a mírná nesystematičnost; jinak z posledních Němcových autodokumentů ten nejlepší: godardovsky avantgardní forma (dokumentární projížďka po místech po 40 letech, doplněná o voice-over Karla Rodena představujícího režiséra za mlada a dobové zvukové efekty) smíchaná s textuálními návaznostmi (Budař ne jako vypravěč, stále ale svůdce). Překvapivě to funguje jako velice osobní i nadspolečenský pohled na minulost (s osobním přesahem do současnosti, auteurským vyznáním), který je zcela jiný než většina filmů herritage cinema, jež se snaží vypořádat s česko(slovenskou) minulostí. 8+/10

LFŠ 2009 Jeden z prvních filmů jistého trendu francouzské kinematografie, který si vysloužil od kritiků označení "cinéma du look" (u nás poněkud zavádějící "francouzské neobaroko"), je zároveň debutem Jean-Jacquese Beineixe. Jako jeho ostatní filmy, i tento nabízí dvojí čtení: na jedné straně je možné DIVU vnímat jako žánrový film (thriller), který se točí kolem záměny a chytře mate diváka; na té druhé jako vyjednání mezi nízkou a vysokou kulturou, otázkou komercionalizace umění a pirátských nahrávek, která je ozvláštněna několika prvotřídními a pečlivě zrealizovanými akčními sekvencemi, jimž nechybí nápad (motorka a metro, závěr). Výrazná práce s barvami, které jsou nositeli významů samy o sobě (modrá, červená), reklamní estetika ušpiněná špinavostí podsvětí, hrdina toužící se vymanit z prostředí, motiv netradiční lásky a klamání žánrem, čímž se vyznačovaly všechny filmy "cinéma du look", v DIVĚ ještě nebyl doveden k dokonalosti (což Beineix napravil svým dalším filmem, MĚSÍCEM V KANÁLE). 8/10

Pedestrianův životopis.

FILMOVÁ NOC 2009. Napodruhé možná změním své hodnocení na plný počet, protože se mi zamlouvá, jak se pracuje s "diváckou potěchou" (neustále oddalována) a klišé (matoucí střihová výstavba), ale mám za to, že film o spojení investigativního světa "pravé žurnalistiky" a blogerství je až moc staromilsky natočený (především z hlediska stylu - svícení a práce s mizanscénou) a nepomáhá mu žánrová nevyhraněnost (akčněji laděny thriller, upovídané melodrama a žurnalistické drama). 8+/10

FILMOVÁ NOC 2009. Kde je hranice mezi průkopnickým filmem a vlajkovou lodí vlastního subžánru romantických komedií (homosociální bromance) a ozvláštněním schémat a klišé romcomu? V rámci žánru (i subžanru) mírný nadprůměr, který je sympatický tim, že nepodceňuje své postavy a je upřímný, ale v porovnání s jinými sprostými a odrostlejšími komediemi zklamání (jak v porovnání s apatowovskou produkcí, tak předevšim s tou smithovskou). 7/10

Mám za to, že kdo má problém s filmem, má problém především s konceptem; kdo vyčítá nelogičnosti uvnitř filmového fikčního světa (vysazení Harvestra, držení jedné postavy v zajetí, závěr a co všechno bylo či mělo být zničeno...), měl by dávat větší pozor a uvědomit si, že i přes ušpiněný a schválně vybledlý look je vyprávění motivováno kompozičně. Smiřte se s tím, že se "úhel pohledu" proměnil, a tak nesledujeme dění očima člověka (matky Johna jako v T1-T2, Johnovým jako v T3), ale kyborga (a tak je "čtverka" efektivní, nikoliv efektní, zakládá si na čiré racionalitě, která není konfrontována s iracionálnem, a není v ní moc na odiv stavěných emocí, agrese a beznaděj probublává jen tak "mimoděk")._____ Čtvrtý díl považuji za ideální počátek nové trilogie, která se ale teprve musí osamostatnit od té původní, a to paradoxně prostřednictvím "trendu", který nastolily předchozí díly: okázalou hyperbolizací v předchozích částech již viděných scén (Harvester a Hunter-killer honičky jsou stylistickou nápodobou jedničky a dvojky a jejich ikonických akčních scén, celý závěr v továrně na T je variací těch z Camerona...). Je nutné mít také na paměti, že T1-T3 pracovaly s obrazem Terminátora a proměňovaly náš pohled na něj (zprvu zdánlivě nezničitelný stroj, před kterým není úniku a nelze se schovat na místě zaplněném lidmi, poté slabší, dokonce kladná verze následovaná spíše komickou a sebereflexivní postavou), a tak linie s Marcusem není jako z jiného světa, ale navazuje již na svět stávající._____ Problém bych pak viděl v tom, že Marcus nemá žánrovou a seriálovou paměť a neznalý divák tak sleduje příběh jeho pohledem (a tak odmítne závěr), zatímco znalci mají postavu Johna Connora, díky kterému je ve filmu nesčetné množství aluzí a "intertextualit", jenže s ohledem na T1-T3 se dočkáme "pouhého" zaplnění dialogových mezer a vršení časoprostorových paradoxů (jak máme mít strach o Johna, když víme, že ho má model T-800 zabít až v roce 2032 a nacházíme se v r. 2018?)._____Přesto oceňuji, že se zadařilo vzkřísit béčkovou ušpiněnou "poetiku" prvního dílu v blockbusterovém aranžmá druhého, i když to dost dobře nedrží pohromadě, protože se vyplňují díry z třetího, značně odlehčeného až sebeparodického dílu. Natočit lépe to asi nešlo, napsat rozhodně ano, ale i přes četná klišé a patos (patřící k žánru postapokalyptické sci-fi, ale nikoliv k Terminátorům) se jedná o výborný blockbuster a mírně nadprůměrný přírůstek k terminátoří řadě; jen škoda toho, že poslední dva modely vyjely z výrobní linky a byl jim zabudován čip, ve kterém se zapomnělo na inteligenci. 8+/10

ZLÍNFEST Jako vyprávění o přátelství nesmírně silné a působivé, i když především proto, že v emociálně nejvypjatějších scénách film vybočí ze svého stylistického systému a je ve své podvratnosti nesmírně opojný; jako celovečerní debut trpí spoustou neduhů prvotin. Neschopnost stvořit soudržný filmový fikční svět, špatně rozdistribuované informace ve vyprávění, redundance v podobě voice-overu vysvětlujícího, co vidíme na plátně (obrazovce), snaha pojmout vše, ale nic pořádně, předvídatelné pointy a uchylování se k vyšlapaným kolejím, vtipnost založená na glosách, která ne vždy fungují, a vyloženě trapné vtipy s vyměšováním, které působí jako jedna velká křeč. Tyhle "prvotní nedostatky" bych byl schopen překousnout, protože jsem se výborně bavil i dojímal, kdyby si MARY A MAX určil, pro koho chce vyprávět - takhle se akorát znudí dětský divák a ten dospélý se nijak nerozruší. P.S. Téma netradičního přátelství snad bude mnohem lépe zpracováno ve VZHŮRU DO OBLAK, protože zatím doporučuji vrátit se ke KRAJINĚ PŘÍLIVU. Není totiž hezký pohled na to, jak se Adam Elliot motivicky vyčerpal, variuje svá témata do zemdlení a neovládá celovečerní formát. 7/10

ZLINFEST Hannah Montana hadr!

ZLÍNFEST Anglický překlad titulního názvu je DREAMS (SNY) a vztahuje se ke snu matky, která skončí v nemocnici (její syn se musí chvíli postarat o sebe) a která chce ještě jednou ve svém životě odcestovat; přesnější překlad z orig. pojmenování by ale byl BROKEN, který má jednak explicitní (broken - na mizině, když hl. hrdina přijde o matčiny našetřené peníze), jednak implicitní význam (broken - zlomený, na dně, protože když se má něco podělat, tak se to podělá). Pod významotvorně bohatým názvem a jeho překlady se ale skrývá lineární, podle očekávání se odvíjející film, u kterého je nutné ocenit scénář, velice chytře pracující s deadliney a McGuffinem (penězi), a dobře obsazené, ovšem o něco hůř zahrané "typy". Pro mě osobně další důkaz toho, že indie teenagerovský film může končit šťastně a pro diváka uspokojivě, pokud se koncepčně zvrhne a z "realistického" vyprávění přepne do žánrového, a že na ČSFD by to chtělo 3 1/2 hvězdiček.