Zíza

Po takových sedmi letech? jsem to viděla znovu a furt mě to bavilo, chápu, proč mě to tenkrát tolik zaujalo. Nerozumím taktice boje, ani vojenství, takže mě tam nic zbytečně nerozptylovalo... Film má pro mě ideální rozložení přátelství, boje, emocí, zábavy. Herecké výkony mě neobtěžovaly (až na občasnou topornost Eikury Nany, podle mě je lepší spíš do dramat než do akčních věcí, proto jí to spíš tak skvěle mlelo, než střílelo a mlátilo), Okada je skvělý, drží na vysoké úrovni jak hereckou, tak „akční“ část svého výstupu. Nápad dobrý, zajímavě provedený, scénář na dobré úrovni, Sató Šinsuke na pozici režisére se ještě trochu v tom akčním žánru hledá, ale drží se ho. Není to nejlepší film svého žánru, ale mně se prostě líbí i přes všechny ty mouchy, co to má. Z nostalgie hodnocení měnit nebudu, nechme to na slabších 5*. Titulky.

Mám tyhle příběhy ráda, a tak jsem si říkala, že mi bude tenhle seriál líbit. Jenomže to jsem netušila, že se mi bude líbit tolik! Krásný příběh nerušený zbytečnými podrazy a milostnými mnohoúhelníky, obšťastněný kvalitní kamerou i soundtrackem. Vždycky mě dostávalo, když se dědoušek snažil, když baletil, když ho od toho rodina zrazovala, když byl šťastný. Stáří je sice svým způsobem smutné, protože toho člověk již tolik nezvládne a život končí, ale má i své krásné chvilky a tenhle seriál je „zachytil“ a aniž by nějak zvlášť tlačil na pilu je divákovi dávkoval. Navíc stáří tu bylo v protikladu k mládí, které je prudké, vášnivé, hloupé, ale silné. Stařík s mladíkem měli tak výbornou chemii, skvěle se doplňovali a každý si šel za svým cílem, ale oba chtěli nakonec to samé – zazářit. Pro mě tenhle seriál zazářil. Díkybohu za 12dílné seriály. Mít to dílů víc, tak už by to nebylo tak pěkné. Dostali jsme všeho tak akorát – snů, rodiny (jak u staříka, tak u mladíka) i baletu. Líbilo se mi to.

Je trochu škoda na to koukat bez znalosti předcházejícího seriálu, ale i bez toho se člověk dokáže zorientovat. Kdybych byla sprostá, tak napíšu, že to byl totální námrd, ale protože nejsem, tak říkám, že to byl totální nářez! Od začátku do konce. Je to jako super skvělá epizoda. Na začátku nás dokonce uvítá starý známý opening a na konci dostaneme zbrusu nový ending. Opět je to ulítlé, přehnané, padlé na hlavu, absurdní. Kdo tenhle humor nemá rád, neužije si to. Komu nevadí, film ho nudit nebude, ale kdo tenhle humor zbožňuje, sedne na zadek a během filmu si dojde na záchod jedině, pokud bude hrozit prasknutí močového měchýře. Byla to jízda. Kaku Kento opět předvedl svůj talent komika-herce. Ostatní mu opravdu jen sekundovali. Dalším velkým plusem byly detaily – jen koukejte na všechny ty komparzisty, křoví, bordel po pokojích. Všechno to bylo dobové, reálné a stejně zajímavé či vtipné jako film sám. A navrchu jako sladkou třešinku na dortu dostaneme závěrečnou bitku. Skvěle natočená, dynamická a i když se třeba soustředí na boj dvou těch hlavnějších postav, tak stejně i ty bitky kolem mají smysl, ti kluci se tam jen tak neplácají. Asi je jasné, že mi film udělal hroznou radost a sedl mi totálně do nálady. Jsem ráda, že jsem si na tu chvíli počkala. Boží náprd. Titulky.

Občas mě Kudó Kakuró dokáže hrozně mile překvapit. Třeba i v tomhle případě se mu to perfektně povedlo. Dostala jsem neuvěřitelně fajnovou podívanou plnou skvělých hereckých výkonů a hlavně neuvěřitelně zajímavých charakterů. Hereckým výkonům, jako ostatně vždy v Kudóových dílech, vévodil Nagase Tomoja – skvělý chlap, skvělý herec a Ore no ie no hanaši byla úžasná pocta právě jeho práci. Kdo by to byl tušil, že příběh, kde hlavní hrdina dělá wrestling i nó, mě bude tolik bavit a tolik mě nakonec dostane. Wrestling ani nó mi nic neříkají, vlastně mi to přijde jako pěkná nuda, ale to bylo naprosto jedno, protože jsem dostala zajímavou, vřelou a vtipnou podívanou. Kudó si velmi dobře poradil v množstvím postav, ani jedna nezůstala plochá s jednou charakteristikou, která by vyčnívala. Pro mě poutavým způsobem jsme byli provedeni rodinnými trably jedné tradiční rodiny. Ošuntěle krásné – tak bych to nazvala. Podobný pocit jsem měla u Kazoku no katači, kde ve vtipnosti vyhrává tento seriál, Kazoku no katači je zase víc mile usedlé. Ano, seriál má nějaké vady na kráse, ale já je za dva dny po zhlédnutí všechny zapomněla a teď už jen s láskou vzpomínám na všechny ty postavy, veselý příběh, roztodivné charaktery, mytí pytlíka, realismus spojený s absurdnem v perfektní kombinaci – prostě tak jak to Kudó umí. Určitě se k nim zase vrátím.

Zbožňuju tu scénáristku, jak se umí trefit. Skoro jakoby náhodou její postavy přímo i nepřímo kritizovaly nastavení společnosti. Zároveň to nejde do nějakého drama, prostě si ty postavy prožívají své životy a okolí na ně v různých etapách působí. Každopádně pro mě super pokračování NigeHadži, které ve druhé polovině reflektovalo i šílenost roku 2020. O to víc to pro mě bylo bližší téma, když jsem si sama něco podobného prožila. V něčem hůř, v něčem líp. Takže pro mě to bylo vysoce osobní koukání, pravdivé a totálně jsem dokázala se všemi cítit. Nemluvě o tom, že ve druhé části začne Corona, věc, která ovlivnila životy nás všech, a ve speciálu není nijak zvlášť drakonicky podána. Žádné šílenství. Jen prostě jakýsi zásah do běžného života. Téma mi přišlo podané velmi citlivě. Prostě takhle; pro mě to bylo skoro jako bych částečně koukala na své zážitky, proto přidávám hvězdičku navíc; pokud bych měla hodnotit „objektivně“, bylo by to za 4. Neb stále je to dobrá Nogi Akiko, kvalitní herecké obsazení, padnoucí hudba a příběh, co má myšlenku.

Četla jsem, že to není ono, když se honí za nějakou cizí holkou. Po zhlédnutí si říkám – prosím?! Je to ono. Ta holka není cizí, oni jsou hrdinové, pro ně nikdo není cizí, každý stojí za záchranu, a přesně tohle tahle série ukazuje. Kromě jiného. Blýská se na temné časy, a tak se s tím nějak musí společnost vyrovnat. O tom je to také a tohle váhání končí plamenně. Poslední dva díly byly prostě šónenovská mňamka. Dostali jsme nadupaný začátek, který pokračoval se všemi následky do druhé poloviny a pořád to byla dobrá podívaná, i když zvolnila. Kromě té části, kdy si hráli na školku, to bylo velmi nadprůměrné anime a jak už jsem psala, končilo to skvěle. Poslední dva díly svojí intenzitou uměly přikovat do židle. Kdo by to byl čekal. Jasně, předchozí série byla o něco lepší, tahle má i pěkné uvolnění, ať už se bavíme o školním festivalu nebo Gentle Criminalu (zase jiným typ boje a je dobře, že tam byl, protože to pomůže Midorijovi růst). Boku no hero academia je pořád můj nejoblíbenější současný šónen a tahle série to jen utvrzuje. Zase je tu všechno – naděje, bitky, napětí, dojetí, pobavení v povedeném mixu. Nemluvě o tom, že nám všechny postavy někam spějí, stále se o nich něco nového dozvídáme a ani nepřítel nespí; ať už jsou to záporáci nebo všeobecný strach či nejistota. Velmi silné 4*.

Líbilo se mi, jak to bylo natočené, zahrané, ozvučené, provedené. To, že je to film o katolických pohlavárech je mi jedno. Celkově si ani nemyslím, že měl film aspiraci se stát věrnou historickou reprodukcí. Podle mě chtěl ukázat dva pány v letech, kteří se stanou přáteli, ačkoliv fandí jiným týmům. To, že si oba dva vyzkoušeli papežský stolec, je prostě jen využití lákavého prostředí. Příjemný snímek, velmi hezky plynoucí; ty dvě hodiny utekly jako voda. Prostě odcházím spokojená, absolutně se mi nechce přemýšlet nad tím, co všechno papež symbolizuje, kolik tenhle cirkus udržovat stojí, co všechno kryl. Pro mě je to milý snímek bez kritického přesahu.

Po dlouhé době – jestli vůbec někdy – mi bylo velmi líto, že korejský seriál nemá víc dílů. Tady bych klidně ještě jeden dva díly snesla, protože postavy byly výborně napsané. Na druhou stranu to končí ve skvělém okamžiku, tak je možné, že bych to při dalších dílech už nehodnotila tak kladně. Přesto už teď se mi po nich stýská. Byla s nimi něžná legrace, správné trpění i drama a zajímavé rozhovory. Není to úplně ten seriál, který vás přiková do židle a prostě ho musíte zhlédnout celý na jeden zátah, ale spíš ten, u kterého se rádi vrátíte druhý den k dalšímu dílu. Prostě si ho vychutnáte. Všichni si na začátku mysleli, jak to bude podobné Something in the Rain, ve kterém hrál Jeong Hae-in. Kromě kritiky společnosti a jejího nastavení to ale nemá nic společného. One Spring Night je o dost lepší. Zdejší protagonisté jsou v úplně jiném postavení, mají úplně jiné charaktery, působí reálněji a dospěleji a jde jim o jiné věci. Je to poměrně troufalý seriál, který ukazuje správnost některých rozhodnutí, ačkoliv v zkostnatělé konfuciánské společnosti působí jako něco skandálního, špatného, nepřijatelného. Navíc vše je citlivě ozvučeno, takže hudba vám jen přirozeně pomáhá ke správným emocím, jaké má ta která scéna vytvářet. Vážně po dlouhé době skvělý seriál. Chemie mezi postavami, vyobrazení pouta mezi sestrami, rodiči a dětmi, přáteli (ať už v té nebo oné rodině), vývoj všech postav (když se postava snažila, posunula se někam, když to byl kretén, kreténem zůstal). Prostě stojí to a padá na výborně napsaných postavách. Jsou to lidé a je to opravdu jako nakukování do něčího života. Netvrdím, že seriál nemá chyby, ale já jsem je zapomněla, a kdybych se měla soustředit a vymyslet aspoň jedinou, tak by to bylo to, že se úplně zapomnělo na basketbal... Užila jsem si to, prožila to s nimi a odcházím opravdu spokojená a pobavená (scéna v posledním díle, kde on klečí a omlouvá se, je epická; celá ta situace mě donutila smát se nahlas). Prostě – doporučuju, pokud nehledáte lacinou přeslazenou romantiku. Na Netflixu i s českými titulky.

Napětí a akci střídají zábavné či dojímavé momenty v tak skvělém tempu, že vám prostě musí bušit srdce, musíte jim fandit a musíte to prožívat. Asi se nedá nic dělat, ale druhá série Haikjú pro mě bylo nejlepší sportovním anime za posledních osm let...? Opravdu jsem si to užila. Kromě toho, že se to vyhnulo klišé v podobě nesmyslného levelování až za hranici lidských sil, ale udrželo si to uvěřitelný v lidských silách jakž takž možný vývoj postav a jejich volejbalového umění, tak mě strašně moc nadchlo, že tu tým nespoléhá na jednu postavu, že se tu nečeká na nějaký zásah ze shora, ale veškeré body a výhry jsou zasloužené, protože postavy dřely, chtěly se zlepšit, pomáhaly si v tom a výborně spolupracovaly. Nestálo to na jedné postavě, ale úplně na vše a jsem ráda, že nikdo nebyl úplně upozaděn. Do skvělé sportovní akce si přidejte vtipné momenty, výbornou chemii mezi postavami a hudební podkres, který tomu padl jako zadek na hrnec, a máte druhou sérii Haikjú. Pokud vás baví sportovní anime, rozhodně nevynechejte. Pokud máte rádi nadšené klučiny, kteří do nějaké činnosti dávají celou svou duši, nevynechejte. Pokud se chcete dobře bavit, nevynechejte. Čas věnovaný tomuhle anime za to určitě stojí.

Co vám budu povídat, během prvního dílu jsem se neuvěřitelně nadchla; je to prostě skvělé! Zápletka, výborné herecké výkony – Suda Masaki exceluje a to nemluvě o celé třídě studentů, kde nikdo není plonkový, všichni mají slovo, nikdo není ignorován, jako to obvykle bývá u středoškolských seriálů, kde ze třídy poznáme tak tři čtyři lidi a konec. Každý má svou roli, motivaci, nadání i slabiny. Kromě studentíků seriál naprosto adekvátně seznámí diváka i s policisty, případně dalšími postavami. Neříkám, že to bude hluboké seznámení, ale každá postava dostane tak akorát prostoru, abychom my diváci pochopili její motivaci k činům, které udělá. Mutó Šógo opravdu překonal má očekávání, protože nenapsal vlastně nic složitého, v podstatě je to téma, ke kterému se obrací v současné době dost seriálů či filmů, ale on tomu nasadil povedený háv a celou dobu dává narážky, náznaky, o co vlastně jde a jak to celé vyústí. Rozhodně nečekejte kdovíjaké úžasné vyvrcholení, kde se odhalí hlava americké zločinecké organizace... kdepak, je to mnohem přízemnější a lidštější. O to to vlastně umí mnohem víc zasáhnout. V podstatě k nám Mutó promlouvá skrze Hiiragiho v posledním díle, kde říká, že doufá, že to alespoň někoho, aspoň jednoho zasáhne. Sám nevěří, že se to zalíbí všem, ale věří, že to aspoň někoho zasáhne. A já mohu s klidem říct, že mě tenhle seriál dostal. Ani ne tak svým posláním, jako spíš zpracováním, soundrackem a hlavně hereckými výkony. Chcete neobvyklé drama ze střední? Jděte do toho, protože tady novou generaci herců vyučuje současná hvězda a dělá to skvěle. Bavila jsem se, těšila se každý týden na další díl, nechala se překvapovat a napínat. Po dlouhé době seriál, který mě bavil od začátku až do konce, líbilo se mi zpracování a chci se na něj hned podívat znovu. Moje jednička pro rok 2019. Přeloženo.