Zíza

Sice to chvilku trvalo, ale nakonec jsem se také do Amačan zakoukala. Jako správná asadora je to naivní a často optimistické. Přesto se samozřejmě nevyhneme vážnějším situacím a to především ke konci. Musím se ale přiznat, že už teď je mi po nich trochu smutno. Každý měl ten svůj charakter a svou výstřednost, že se člověk na ně mohl spolehnout a sžít se. Rodina Amanových byla skvělá, určitě bych si s nimi ráda poseděla a nechala se pohostit jejich vřelostí. Až na minimum výjimek to všichni zahráli perfektně, ale především musím vyzdvihnout Renu, bože můj, ta holka má prostě talent! Úplně zastínila Kasumi i Ai, nemluvě o tom, že se i někteří dospělí vedle její energie úplně ztráceli v pozadí. Musím také pochválit Kudó Kankuróa. Už toho chlapa nějakou dobu znám, ale tady dokázal, že není pro nic za nic mým oblíbeným scénáristou/režisérem. Samozřejmě tu byly poznat jeho typické scénáristické prvky, ale chlapec se překonal a vnesl do toho ještě něco, co jsem zatím v žádné jeho dosavadní tvorbě neviděla. Co si budeme povídat, chytlo mě to, smála jsem se i ve tři ráno jak pominutá, bavilo mě to s nimi a dokázali i dojmout. Je to prdlé, ale podle mě člověk prostě takové věci v životě potřebuje. Formát akorát tak dobrý, aby si u toho člověk dal jídlo. Ale postupem času to podle mě už stačit nebude...

Je možná trochu smutné, že je film stále aktuální. Skvěle natočeno, podáno a určitě se podívám znovu. Až se stydím, že mi to utíkalo tak dlouho.

Není to nejlepší seriál pod sluncem, ale je to taková pohoda a radost sledovat. Všichni jsou obyčejnými lidmi, které klidně kdekoliv a kdykoliv můžete potkat. Je to moc milý příběh, který dokáže zahřát u srdce a v podstatě tu není jediná postava, kterou bych chtěla vymazat. Nemluvě o tom, že se to téměř obešlo bez klišé a neobjevily se takové ty uměle vytvořené mazače, díky kterým by se příběh posunul dál. Dospělý příběh o dvou lidech, kteří to raději vzdali, ale nakonec si dokázali, že ještě není nic ztraceného. Je to prostě je milý příběh, na který se dobře dívá a dokáže zahřát na srdci. Nic víc. Titulky.

Musím se přiznat, že mi to strašně sedlo. Banda skvělých herců. Kamera, která věděla, kdy jaká být. Příběh. Jeho rozuzlení, kdy konečně je jasné, že někdy míň je víc. Tak takové příběhy mám moc ráda. Z ukázek to vypadá přesně tak, jak si kluci přejí, aby to vypadalo. V podstatě obdobně dobrý pocit jsem měla po zhlédnutí Tošokan sensó. Nejsou to klenoty, ale mně náramně sedly a dokázaly na mě zapůsobit a pohrát si s emocemi, ať už to byla radost či smutek. Prostě všech pět palců nahoru.

Pokud člověk není nijak seznámený s historií japonského filmu či televize a nic netuší o Kurojanagi Tecuko, asi si to tolik neužije, ale i přesto si myslím, že je to velmi příjemný vhled do doby, kdy se teprve ten velký kolos v Japonsku rozjížděl. Micušima Hikari zde předvedla jeden z nejlepších výkonů. Díl má necelou půl hodinku, a tak svižně ubíhá. V každém díle se objeví nějaká guest star a předvede se, nebo možná taky ne, ale přesto ji zaznamenáte. Já jsem si asi nejvíce užila Miuru jako Charlie Chaplina. Všechny díly jsem si užila a možná jen ten poslední mi přišel o něco slabší než ty předchozí, ale možná jen proto, že byl na půl loučící a napůl slibující, že život Kurojanagi Tecuko nekončí a ona stále plna života bude obtěžovat televizní diváky. Seriál je poměrně sentimentální, takže kdo nemá sentiment rád, tak by asi neměl moc koukat. V podstatě jen jediná velká moucha bylo to, že Kurojanagi v podání Micušimi vůbec nestárla. Krátký pro někoho snad i inspirativní náhled na život jedné hyperaktivní a extravagantní dámy, která čirou náhodou byla u zrodu NHK. Slabší 5*. Titulky.

Tenhle šónen mi naprosto sedl a věřím, že v Šónen Jumpu splňuje přesně, co má manga splňovat - přátelství, usilovná práce a vítězství! Líbilo se mi, jsem ráda za druhou sérii a myslím si, že je opravdu jedná o velice kvalitní šónenovku. Lepší než všechny ty Titáni, SAO a Tokijští ghúlové dohromady. Mně se to líbilo hlavně z toho důvodu, že to velice dobře umělo přenést emoce. Ale chápu, že tohle není šálek pro každého. Samozřejmě to má své slabiny a určitě si lze povšimnou, že to jede podle vyšlapaného úspěšného mustru, ale pro mě to má tu správnou jiskru, kterou u šónenovek hledám. Slabší 5*.

Už je to dávno, co mě takhle chytlo vážně laděné anime. Každý v tom zřejmě uvidí to své, ale já v tom měla poměrně hluboké myšleny, zajímavou ústřední postavu, která si dokázala zachovat chladnou hlavu a snažila se zachránit, co se dá. Hlavně se mi také líbila symbolika červené barvy. Jak šlo do tuhého, červená tam prostě figurovala. Nemluvě o tom, že opening i ending mě bavily a já si je pokaždé poslechla. Ale co na mě zapůsobilo ze všeho nejvíce – povedený konec. Opravdu se mi zakončení líbilo a jsem ráda, že ho udělali podle předlohy. Slabší 5*.

Nečekaně dobré. Baví mě to, dává to smysl a je fajn, jak je každá postava opravdu jiná a jaký to má vliv na vyšetřování. Navíc vyšetřování nevypadají jako neuvěřitelný sled nejmodernější technologie, která udělá veškeré pátrání, která poskytne důležitá vodítka. Líbí se mi, jak přemýšlejí hlavou a nohama.

Celá tahle náročná podívaná je o životě. A protože život není peříčko, ani tenhle seriál není nic lehkého. Stejně jako v životě zde sice zažíváme jisté chvíle štěstí a blaženosti, ale již od začátku je možné tušit, že to snad ani nemůže dopadnout dobře. Nenechte se zmýlit nevábným plakátem či ne zrovna zajímavým popisem, ale tohle je velmi dobrý seriál s hlubokou myšlenkou a nadprůměrnými hereckými výkony, kterým samozřejmě vévodí netečný hlavní hrdina v podání Dómota Cujošiho. Není to seriál, na který se podíváte, protože chcete vidět krásné mladé herce, ale protože chcete vidět lidi jako, jste vy sami. Nikdo není bez chyby, ale každý něco chce, nejlépe to nejlepší. Obyčejných osm dílů končících puknutím srdce. Titulky.

Už hodně dlouho jsem neviděla tak zábavné anime. Ten žlutý chobotnicový učitel mi svým způsobem humoru naprosto vyhovoval a bavila jsem se s ním, když škádlil nejen studenty, ale i vlády různých zemí. Mělo to napětí, přátelství, akci, dobré dialogy a zajímavý příběh, který mě tak chytl, že jsem to musela zhlédnout hned dvakrát. Prostě mi to strašně sedlo. Nemůžu se dočkat pokračování, i když jako správný nadšenec jsem si již stihla vyspoilerovat vše, co v něm bude.