Zíza

Odpočinkový seriál, který je opravdu vhodný na dávkování jeden díl za týden. Vyberte si nějaký náročný den, pusťte si po něm Ataru – není náročná, zabaví a ještě vám třeba odkryje vaše nedostatky zábavnou formou. Sugisaki Hana je navíc roztomilé děvče, které hrát umí, takže hrdinka v hlavní roli jen podpoří to, že vás seriál alespoň trochu pro i bude bavit. Milým bonusem bylo to, že se kolegové Ataru jmenovali podle stanice v Tokiu a také tak byli představováni. Epizodický seriál, které mu byl podle mého slušelo, kdyby měl o díl méně, protože poslední díl už mi přijde rozmělněný a nedosahuje kvalit dílů předchozích. Přesto se v něm vše vyjasní a dotáhne do jasného konce. 55 %.

Ačkoliv příběh začíná jako velké klišé, tak se od něj poměrně brzy oprostí a už jen můžeme sledovat velmi příjemný dospělý příběh o zaměstnancích jednoho nakladatelství. Kupodivu byli všichni uvěřitelní, měli spolu velmi dobrou chemii a Lee Jong-suk všechny obdařoval před odchodem na povinnou službu vlasti pěkným úsměvem. Nejedná se o žádné napínavé drama, složité zápletky nebo velkou sladkou romantiku. Všechny tyhle prvky jsou v seriálu obsažené v příjemné míře, takže když na něj koukáte, je to jako byste opravdu někomu koukali do života – se všemi strastmi i radostmi. Seriál má hlavu a patu, a přestože nemám moc ráda noona romance, tak tahle mi opravdu sedla. Navíc jestli máte rádi knihy, tak je to ten kýžený bonus. Příjemná podívaná ze života, na kterou se sice asi znovu nepodívám, protože mi to jednou stačilo, ale jsem ráda, že jsem to viděla, protože mi to zpříjemňovala osm týdnů. (Docela mě dostávalo, že dítě hlavní hrdinky se tam jen mihlo a to ještě přes telefon, jinak tam vlastně vůbec nebylo. Děti už nikoho nezajímají... :-D). České titulky to má dokonce na Netflixu, takže jen do toho a legálně!

Blázinec, naprostý blázinec. Poslepované ze všeho možného, se skvělými hereckými výkony, oni se při natáčení asi pěkně bavili. Je to prostě Gintama; klasický japonský humor na pěst a divoká akce. A vsadím se, že nikdo tady nebude vědět, co paroduje poslední černobílá scéna... :-P Pokud si to někde nepřečte. Nejlepší.

Nic nového nepřinášející, ale příjemná a roztomilá podívaná. Na Oscara to určitě není, za rok 2018 vznikly v USA kvalitnější filmy, ale víme, jak to je. Film neurazí, ani nepřekvapí. Možná jen potěší výkony představitelů v hlavních rolích a humorem.

Co vám budu povídat, během prvního dílu jsem se neuvěřitelně nadchla; je to prostě skvělé! Zápletka, výborné herecké výkony – Suda Masaki exceluje a to nemluvě o celé třídě studentů, kde nikdo není plonkový, všichni mají slovo, nikdo není ignorován, jako to obvykle bývá u středoškolských seriálů, kde ze třídy poznáme tak tři čtyři lidi a konec. Každý má svou roli, motivaci, nadání i slabiny. Kromě studentíků seriál naprosto adekvátně seznámí diváka i s policisty, případně dalšími postavami. Neříkám, že to bude hluboké seznámení, ale každá postava dostane tak akorát prostoru, abychom my diváci pochopili její motivaci k činům, které udělá. Mutó Šógo opravdu překonal má očekávání, protože nenapsal vlastně nic složitého, v podstatě je to téma, ke kterému se obrací v současné době dost seriálů či filmů, ale on tomu nasadil povedený háv a celou dobu dává narážky, náznaky, o co vlastně jde a jak to celé vyústí. Rozhodně nečekejte kdovíjaké úžasné vyvrcholení, kde se odhalí hlava americké zločinecké organizace... kdepak, je to mnohem přízemnější a lidštější. O to to vlastně umí mnohem víc zasáhnout. V podstatě k nám Mutó promlouvá skrze Hiiragiho v posledním díle, kde říká, že doufá, že to alespoň někoho, aspoň jednoho zasáhne. Sám nevěří, že se to zalíbí všem, ale věří, že to aspoň někoho zasáhne. A já mohu s klidem říct, že mě tenhle seriál dostal. Ani ne tak svým posláním, jako spíš zpracováním, soundrackem a hlavně hereckými výkony. Chcete neobvyklé drama ze střední? Jděte do toho, protože tady novou generaci herců vyučuje současná hvězda a dělá to skvěle. Bavila jsem se, těšila se každý týden na další díl, nechala se překvapovat a napínat. Po dlouhé době seriál, který mě bavil od začátku až do konce, líbilo se mi zpracování a chci se na něj hned podívat znovu. Moje jednička pro rok 2019. Přeloženo.

Nakonec se mi to i líbilo. V podstatě na tom nejvíce oceňuju tu usedlost, poklidnost, se kterou se vše vypořádávalo. V podstatě tu dochází k velkému skandálu a mravnímu pohoršení mládežníka, protože učitelka se zamiluje do studenta. Jenomže tomu studentovi je 15 let. On se do své o deset let starší učitelky taky zblázní. A tohle bláznění prostě nejde zastavit, je to silnější než zúčastnění. Přesto je to velmi uvěřitelné. Nejvíce tomu samozřejmě pomáhá Okada Kenši, u kterého se mi jen těžko věří, že je to jeho první dílo. On byl tak skvělý! Ten kluk to v sobě má! Byl v té roli tak přirozený a skvělý, že už jen kvůli němu má smysl se na to podívat. Arimura také nebyla špatná a své roli něžné a velmi upřímné učitelky stačila, přesto věřím, že klidně mohla být ještě lepší. Jejich dvě postavy došly vývoji a opravdu ho uvidíme. Seriál pokrývá poměrně velký časový úsek (i když vlastně záleží, jak to vnímáte a jestli tři roky jsou hodně) a je vidět, kam se postavy za tu dobu dostaly. Do toho tu máme další dvě stěžejní postavy – matku zamilovaného studentíka a (abysme si to ulehčili) novou kamarádku zamilované učitelky. Obě tyto ženské postavy do děje zasahují a určitým způsobem ho posouvají. Matka je samozřejmě proti synovu vztahu a tento odpor dotahuje do krajností – ačkoliv může být divák její chováním odpuzen a bude ji považovat za největšího záporáka, tak když se nad tím zamyslíte, její chování dává smysl a nelze ho jednoznačně odsoudit. Na druhou stranu nová kamarádka je úžasná volnomyšlenkářka a není divu, že Jošida Jó za svou roli získala ocenění. Celou dobu páru fandí, má skvělý styl myšlení a člověk ji prostě musí mít rád, protože tak otevřenou ženskou (!) postavu v japonském seriálu, aby člověk pohledal. Jestliže matka je temno, ona je světlo. Není to úplně prvoplánový a jednoduchý příběh. I sledování asi od diváky vyžaduje trochu součinnosti (kterého se ho od japonských diváků moc nedostalo, sledovanost byla mizerná a seriál byl považován za velmi kontroverzní) a myslím si, že první dva díly nemusí nadchnout. I mně samotné trvalo nějakou dobu, než jsem se přes ně dostala dál. Ale pak už jsem jen koukala, protože mě zajímalo, co s nimi bude dál. Je to pěkný slice of life. Ale bohužel je konec uspěchaný, až nehodící se a některé věci zůstávají nedořešené; předpokládám, že to mělo mít o díl navíc, ale nakonec byl seriál o tento díl obrán kvůli nízkému diváckému zájmu. Škoda. Není to špatné, ale nebude to pro každého. Nakonec největší slabinou bude Arimura, ne moc zajímavý začátek a uspěchaný konec. Slabší 4*. Přeloženo.

Máte rádi předchozí díly? Chybí vám Sangen'jino „GO!“? Tak určitě neprohloupíte, když se podíváte i na tuhle sérii. Sangen'ja je pořád stejná, i když se vdala. Princip je pořád stejný, jen máme navíc několik postav, které tvůrci mohou vtahovat do děje, aby to nebylo zase úplně stejné jako předchozí série. Nezklame, nepřekvapí.

Nečekaně legrace. Nebylo to tak trapné, jako občas české komedie umí být. Bylo fajn, jak se všichni kolem v kině smáli, občas někdo vykřikl: „Jak u nás doma.“ A to je asi fajn, ne, jak se diváci dokáží velmi snadno identifikovat s postavami. Samozřejmě celý jejich život byl zjednodušený, ale tak nebyla to sonda do života tří/čtyř ženských, ale vlastně romantická komedie a v rámci žánru to splnilo, co mělo. Hlavně se to obešlo bez fekálního humoru, takže za mě palec nahoru. Pro mě překvapení, že to byla příjemná bezduchá podívaná, opravdu nenáročné podívání a neurážela intelekt diváka, protože se ani nesnažila hrát na něco emancipovaného a hlubokomyslného.

Šla jsem do toho, že se mrknu na nějakou pěknou romantickou komedii, tohle totiž Korejci docela zvládají (když vynecháte ty nesmyslné části kolem). Říkala jsem si, že tohle má velmi dobré hodnocení, hodně lidí to chválí, takže jako odpočinková romantická komedie to bude dostačující a fajn. Jenomže… několik dílů jsme nemohla přijít na to, proč mě to nebaví. Proč se pořád nemůžu zakoukat, proč mě absolutně nezajímá, co se bude dít. A pak mi to došlo. Scénář. On je vlastně dost špatný. Neumí to pořádně gradovat, neumí to vyvrcholit. Celé se to plácá někde mezi mysteriózním romanticko-komediálním thrillerem a ani za boha si to nedokáže vybrat, co to bude, a tak se to tak nějak plácá. To, co se děje mimo hlavní linku, častokrát bylo o ničem, nevedlo to k ničemu novému, zajímavému, takže to vlastně bylo úplně zbytečné. Celkově se spousta věcí udá, aniž by to mělo smysl. Vůbec to nestimulovalo, naopak to spíš psychicky vyčerpávalo. Do toho jsem si říkala, že hlavní hrdinka je celkem fajn, že nedělá zbytečné cavyky nad některými věcmi, ale i to se časem změnilo. Byla to prostě jen dětinská hrdinka, občas roztomilá, ale rozhodně ne charakter, do kterého bych se vžila či zamilovala a nechtěla bych se s ním loučit. Naopak – chybět mi nebude. Ano, některé scény byly fajn, roztomilé a mohli jste si zavzdychat. Pokud zbožňujete někoho z hlavní trojky, asi si to užijete o něco víc, protože na ně můžete koukat. Ale možná by spíš bylo lepší koukat na videoklipy než na celý tenhle seriál. Mám tenhle styl humoru ráda, ale tady buď nebyl vtipný, nebo mi prostě nesedl. Ale jak vidno, přes všechna ta klišé, stereotypy, trapnosti, divné zvraty se seriál spoustě lidem líbil (asi za to může ten konec, celkově je to krásně popelkovské). Já bych ho nedoporučovala, zbytečných 16 hodin života. To už bych spíš doporučila pár korejských filmů, kde samostatně dostanete tu komedii, nadpřirozeno, mysteriózno, thriller a lásku až za hrob.

Co se dá dělat. Nejpřitažlivější na seriálu je jen to, že tam je jakýsi skvělý upír. Bohužel ten se prvně ukáže až na konci druhé série a bohužel ne všichni mají na to, aby dali celé dvě série a neumřeli při tom nudou. Herecké výkony jsou spíše špatné, příběh je nezajímavý, v podstatě si řeknete nah a ani není nutné vědět, jak to dopadne. Přiznávám, že jsem do toho šla, že je to bude odpočinkový seriál s upíry a jejich lovci. No trochu jsem se spletla; upírů tam sice bylo dost, lovců ale moc ne, objevovali se dost náhodně a aby se neřeklo, odpočinkové to také nebylo. To, že mě seriál uspává , neberu jako odpočinkové. 35 %.