Zíza

Pohodová podívaná, na kterou si Jamada přizval herce již z Tokijské rodiny (ten film byl ovšem lepší). Tohle je spíše náhled do takové normální rodiny, kde to poměrně klape, až na to, že to vlastně neklape, ale vlastně klape. Tedy má to prostě své mouchy a divák se v nich může vidět a říkat si, že je to všude stejné. Čili na filmu je dobré, že se s ním starší divák dokáže ztotožnit. Jinak je to průměrný film, který má skvěle ozvučené závěrečné titulky. Rodinná podívaná na klidný večer či odpoledne.

Já jsem za ta léta stejně pořád tomu Kore'edovi na chuť úplně nepřišla. On má pěkné filmy, civilní, všední, obyčejné, ale řemeslně poměrně pěkné a navíc si docela dobře umí ošéfovat herce, takže ti mu na placce nepředvádí kraviny (viz třeba Hirose, podobný charakter hrála ve filmu Sensei, ale zde byl podaný věrohodněji)). To samé platí i o tomto filmu. Detektivka to samozřejmě není, sice tam asi probíhá nějaké minimální pátrání, ale přesto bych to v tom žánru neviděla, natož v thrilleru. Pro mě je to obyčejné drama, které ukazuje jen jakýsi výňatek ze života pár lidí (především obžalovaného a obhájce). Na filmu je dobré, ale i špatné to, že je tak vícevrstvý – divák si ho může vysvětlit po svém, konec si také může domyslet, vzít v potaz všechny indicie, co mu byly předloženy a poskládat si vlastní obraz. A jak bude spokojený, tak to prostě bylo a basta. V tomhle je sice krásná svoboda, přesto mi přijde trochu alibistické – tak diváku, ty sám rozhodni, jak to bylo, rozhodni se podle toho, co se ti líbí, přece ti to nebudu kazit nějakým svým záměrem. Možná by to chtělo ještě další zhlédnutí, aby třeba člověk v té změti ten náznak našel a pochopil, jak to autor zamýšlel, ale nejsme si jistá, jestli se mi to chce podstupovat. Přece jenom film je na můj vkus trochu zdlouhavý a nemůžu tvrdit, že jsem jako přikovaná čučela na obrazovku a hltala to. Navíc by to tam klidně být nemuselo a byla by to ztráta času. Pokud chcete filozofovat, rozjímat nad filmem, tohle je dobrá příležitost. Dobrý film. Takže za tři.

Ono to bude asi tím režisérem, máloco se mu povede natočit lépe jak průměrně. Na dvojici Ikuta-Hirose jsem se těšila, ale nakonec nějaká ta chemie chyběla. Na film, který se snaží působit hluboce, bylo vše podané poměrně plytce – na všechno, co film naznačoval, toho dal dost málo. Kamarádství mezi těmi třemi, vztahy mezi učiteli, vztah mezi Itóem a Hibiki; to vše bylo jen načrtnuto, nikoliv dostatečně vykresleno, takže to má i takový dopad – naprosto polovičatý. Přitom věřím, že tenhle příběh někdo odvyprávěl mnohem zajímavěji a barvitěji. Přes všechna očekávání to byl jen jakýsi fádní snímek o tom, jak se studentka zamilovala do učitele. Veškeré vztahy však byly zahalené v závoji nedostatečnosti, takže člověk nemohl nikomu fandit. Herci sice mohli hrát o život, ale vlastně svým postavám při tom, co bylo řečeno, nemohli vůbec poskytnou nějaký život a 3D rozměr. Škoda. Ale fanoušci Ikuty nebo Hirose by se mrknout měli. Potěšeni budou tak či tak. 55 %.

O šikaně v práci, přepracování a pocitu totální odevzdanosti a nevnímání světa kolem sebe Japonci natočili mnoho filmů či seriálů, protože to je něco, s čím se běžný Japonec prostě setká. Tenhle film je jedním z nich, ale snaží se trochu až nadpřirozeně z té hrůzy vybruslit. Bohužel je to neskutečně naivní a nedokáže to nijak zasáhnout (minimálně mě). Do toho ještě Fukuši Sóta, který občas hraje, občas to dost fláká... Pro mě vyprázdněný film. Jestliže na tohle téma (šikana v práci, zneužití moci) hledáte něco skutečného, tady to nezkoušejte. Průměrné.

Pěkná jednohubka. Jedno zhlédnutí a stačí. Je to televizní speciál, takže je to poměrně levná šou, ale taková „sladká“. Herecké obsazení také nebylo špatné, především Kaname Džun překvapil – po všech těch rolích záporáků si střihnul takového roztomilého matematického ňoumu, až jsem koukala, jak sebou hezky šije a opravdu mu ta role padla jako ušitá. Rychlé, nenáročné, po náročném dnu perfektní. Titulky.

Opět zase jednou dospělý seriál, kde jsou všichni lidmi, nikdo není karikaturou na člověka. Díky Akiko Nogi, na tebe se dá spolehnout! Navíc to mělo skvělé obsazení... zatím to hodnotím jako nejkvalitnější dílo sezóny. Ač je to krimi (k těm jsem přísná), ač to má slabší momenty, tak prostě z hlediska vývoje postav a celkově jejich rozhodování to je prostě na špici.Povedené.

Hezky udělaná kancelář. Zajímavý thriller, bohužel divně naporcovaný, že to jako celek docela křupe.Navíc Ikuta Tóma tu celou dobu vypadá jako chodí zombie. Těžko říct, jaký ten film vlastně je. Dobře udělaný, ale nemastný neslaný, občas hodně dobrý, delší dobu nudný, pak přijde něco zajímavého... Pěkně nasnímaná scéna, „pěkný“ záporák, psychopatická husa, uječená Japonci, stoický Tóma, nic moc Kurijama... Zvláštní film, ale určitě má smysl se podívat a udělat si vlastní názor. Je to zase něco trošku jiného, než uječené romantické komedie.

Čistá komedie. Čistá japonská komedie. Hlavně ze začátku odkazuje na spoustu popkulturních věcí, takže pro člověka, co s Japonskem nemá žádné zkušenosti, to nebude zrovna pochopitelné a vtipné. Ten, kdo to zná, si to užije. Cučija a Mamija ale byli naprosto boží - měli výbornou chemii! Oni dva jako komediální duo rozhodně nezklamali. Ubíhalo to s nimi krásně a já se nenudila. Lehce uřvané, kamarádské, na japonské poměry vysoce dotykové a sakra, na tom kole ti dva fakt frčeli. Jediné velké zklamání bylo na konci ve větě "Nejsi můj typ!" a že potom nepřišlo nic navrch. Na druhou stranu se dál jelo v zajetých uhádaných kolejích a ty mě fakt bavily. Hezky udělané přechody. Slabší 4*.

Film pro celou rodinu.

Čekala jsem kvůli hodnocení něco hrozného, ale nakonec to bylo docela dobré. Film o nindžovi, jehož ztvárňuje Satoši Óno? To snad ani nemůžete čekat, že to plně vážná záležitost. Boje a vážné scény prolínají ptákoviny a odlehčení, ale není to nijak na škodu. Co jako jediné na škodu je, je zbytečně dlouhá stopáž. Být to klidně o patnáct dvacet minut kratší, nic se nestane. Ze začátku mě film moc nezaujal, byla jsem hozena mezi mnoho postav a mezi mnoho jejich cílů, chtíčů. Postupem času se to ovšem vyjasnilo, některých postav jsme se zbavili a začali se více soustředit na méně z nich. Ve filmu máme všechno: líté boje, krutost, odlehčení, lásku, nepochopení, těžké úděly a je to poměrně dobře namixované. V podstatě se nejedná o historický film, s ním to nemá nic společného – hlavně způsobem natočení, plynutím příběhu a vyjadřováním. Kdyby byl podobný příběh zasazen mezi ulice současného Tokia, fungoval by stejně. V podstatě moderní bitka o nic a o všechno zasazená do období válčících knížectví. Film na pohodu. Slabší 4*.