Zíza

Seriál s průměrným příběhem, který sleduje zajetý mustr. Přesto je tento mustr obohacený o poměrně dobře vykreslené charaktery. Bohužel herci v hlavních rolích, tedy Fukujama a Fudžiwara, nebyli nijak uchvacující. Hráli průměrně, občas bez šťávy a občas jako by to flákali. U Fudžiwary vcelku chápu tento dojem, jelikož je to její první role, ale u Fukujamy? Trochu to působilo, že ho některé scény vysloveně hrát nebaví. Naštěstí to všechno vyvažovali herci ve vedlejších rolích, ať už Suda Masaki či Kaho (ta byla opravdu výborná, s chutí se podíván na něco dalšího, kde účinkuje). Nebylo to špatné, ale ani bych v tom nehledala žádné veledílo. Obyčejný příběh o mladé dívce, která hledá samu sebe a objevuje v životě vášně dosud nepoznané. Nemluvě o tom, že konec byl velmi uspokojující – scénáristé udělali ze Sakury rozumě uvažující dívku, což bylo moc fajn. Takové pěkné 3*.

Není to zase taková komedie, jak by se mohlo zdát. Vlastně je to poměrně hořká záležitost s občasným projasněním. Pokud již máte nějakou zkušenost s road movie, tak je vám poměrně jasné, jak to dopadne a nepřináší to nic nového, ačkoliv jsou hlavní hrdinové handicapovaní - to je přináší jisté vtipné situace, ale zároveň i celou tu hořkost, kterou nejvíce během celého filmu můžeme slyšet u Philipa, ale nakonec je Lars, kdo to prožívá nejvíc. Není to špatný film, ale ani nemá nic do sebe. Slabší 3*.

Hudba dobrá, ale to je tak vše. Zbytek šel naprosto mimo mě.

Je zvláštní, že i když to bylo takto krátké a v podstatě to nemělo tolik prostoru, aby to představilo všechny zúčastněné, nebylo to tak povrchní, jak by se mohlo zdát. Nakonec se z toho vyklubal velmi příjemný letní seriál ze střední školy okořeněný záhadou zmizení jedné studentky. V podstatě to není nijak překvapivé, ale ani to není zase tak banální, aby se divák musel cítit zklamán. Herecké výkony standardní, jsou to středoškoláci, víc se od nich nemůže chtít. Slabší 4*. Titulky.

Film je rozdělený na dvě části, z nichž ta první se soustředí na naivní zlodějku a podvodnici Sookee a rozhodně není tím nejzajímavějším úvodem do filmu. Druhá část se naopak soustředí na šlechtičnu Hideko, odkrývá příběh z její strany a je to právě tato část, která dokázala mě zaujmout mnohem více. Přestože příběh filmu režiséra Chan-wook Parka, není pro zkušenějšího diváka ničím překvapivým, ani nijak zvlášť zajímavým a obohacujícím, dokáže Komorná uchvátit kostýmní výpravou, kulisami a zajímavou kamerou. Občas je až jedno, o co ve filmu jde a kdo koho chce podvést či se ho zmocnit, rozložení a snímání scén dokáže zaujmout a uchvátit mnohem více. Park se také vůbec nebojí ukázat sexuální scény mezi Sookee a Hideko, až je těžké odhadnout, zda jsou krásně eroticky osvobozující či se jedná jen o mužský vlhký sen. Herečky se v nich ale nebály žádných hranic a ve své neposkvrněné nahotě se divákovi nastaví jako na talíři. Ženská sexualita a erotismus jsou zde vyjádřeny jako teplý bezpečný přístav v porovnání s tím mužským, který je zobrazován až groteskně a jako něco negativního a násilnického. Ve svých 145 minutách má film jak silnější momenty, tak slabší chvíle, které nedokáží zcela udržet divákovu pozornost. V první polovině se Komorná tváří jako erotický thriller, ale sklouzává k letargii, ze které se režisér Park snaží diváka probrat buď zvratem na konci první části filmu, erotickými scénami či násilím, na které slabší povahy nebudou hledět s povděkem, nebo retrospektivním vyprávěním. Konec je příliš snadný na to, z jaké klece Hideko utíká a do čeho všeho se dívky zapletly. Průměrný film, nic objevného pod sluncem, moc dlouhé.

Hodně zlé. Možná se animace tváří stylově a kchůl a hudební doprovod není špatný, ale to je tak asi jediné, co bych na tom shledala pozitivního. Postavy a jejich charaktery? Příběh? Vlaky a koleje? Hahaha. Špatné, velice špatné. Když dáte dohromady oblíbenou zmrzlinu, oblíbený hlavní chod, přidáte litr oblíbené hořčice či kečupu, zamícháte, povaříte, dosolíte, dopepříte, spálíte a to, co seškrábete z hrnce, je přesně kvalita tohoto anime. Už dlouho mi něco nepřidalo tak hrozně špatného.

Pozitivní krása s roztomilou Kuroki Haru. Pracovní tempo: nadšené. Čuchání ke knihám. Skvělé hlavní i vedlejší postavy i jejich herci. Veselé. Úsměvné. Na zlepšení nálady. Přeloženo.

První série se mi líbilo víc jen z toho důvodu, že byla více odlehčená, že v ní bylo více humoru. Tady zákonitě přituhuje, protože se celý příběh uzavírá, a tak se musí zabít či nezabít Koro-sensei. Místo lehkosti a humoru, kterého jsme měli v předchozí sérii velmi příjemné množství, nám nastupuje spíše drama, vysvětlování doposud nevysvětleného a některé díly mi přijdou jen jako výplně, jako „užijte si postavy, dokud je čas, za chvíli se zavírá krám“ a připadají mi zdlouhavé, až zbytečné, neboť již první série nás dostatečně s postavami seznámila. Naopak se i v této série najdou úchvatné okamžiky - například Karma vs Nagisa. Konec je uspokojivý, vše vysvětlující a dává čtenáři opravdu velký prostor na rozloučení se s postavami. Je to slabší, již mě to tolik nebavilo a byly zde okamžiky, kdy jsem se vysloveně nudila, ale to je dohromady několik minut z celé série. Nemělo to pro mě již to kouzlo. Přesto nadprůměr a určitě zábava pro celou rodinu.

Tenhle šónen mi naprosto sedl a věřím, že v Šónen Jumpu splňuje přesně, co má manga splňovat - přátelství, usilovná práce a vítězství! Líbilo se mi, jsem ráda za druhou sérii a myslím si, že je opravdu jedná o velice kvalitní šónenovku. Lepší než všechny ty Titáni, SAO a Tokijští ghúlové dohromady. Mně se to líbilo hlavně z toho důvodu, že to velice dobře umělo přenést emoce. Ale chápu, že tohle není šálek pro každého. Samozřejmě to má své slabiny a určitě si lze povšimnou, že to jede podle vyšlapaného úspěšného mustru, ale pro mě to má tu správnou jiskru, kterou u šónenovek hledám. Slabší 5*.

Mám tenhle příběh moc ráda - anime mě úplně uchvátilo, film je sice slabší v tom, že nemá šanci vše pořádně vyřešit, ale i tak se jedná o velmi zdařilé dílo. Má to pořád ten náboj toho nadšení do tvorby mangy, má to přesně ty aspekty, které v Šónen jumpu frčí: přátelství, usilovnou práci a vítězství. Závěr filmu je tedy takový vlažnější, ale jinak je to nabité emocemi a potem. V podstatě by se to dalo přirovnat ke sportovnímu filmu - ústřední postavy chtějí v něčem zvítězit, a tak se o to setsakrametsky snaží. S hereckými výkony jsem byla velmi spokojená, u Nany Komacu bylo vidět, že má oproti ostatním méně zkušeností, ale ona se stejně vždycky jen vynořila, mile se usmála a zase zmizela. Zbytek mužského osazenstva byl skvělý, nic jiného se od tohoto prvotřídně sestaveného týmu čekat nedalo. Co se mi ovšem také moc líbilo, byl vizuál a efekty, které byly použity. Krásně se to do filmu hodilo a děj posouvalo dál. Prostě prima film o tvorbě úspěšné mangy a přátel. Titulky přeloženy.