Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Rodinný

Recenze (1 466)

plakát

Děkujeme, že kouříte (2005) 

Satira na všechny morality, rádoby liberály, lobbisty ve všech směrech. Sarkastický pohled na problematiku kouření, souboje mezi tabákovými koncerny a odpůrci kouření, kde v extrémních případech obě strany dělají, říkají a publikují naprosto zcestné věci (Reportérka: "a nemyslíte si, že tím, že odstraňujete digitálně cigarety z klasických filmů, měníte historii?" Senátor: "my jí neměníme, ale upravujeme."__ vs.__ Holčička ve škole: "maminka říká, že cigarety škodí zdraví." Tabákový lobbista: "Je snad tvoje maminka doktorka?" "Není." "A je maminka vědeckovýzkumný pracovník?" "Není." "Tak v tom případě není kompetentní něco takového říkat."). Každopádně Nick by skoro dokázal přesvědčit i mě, že má v něčem pravdu (btw. skvělý Aaron Eckhart) a nakonec on, který je vlastně ten největší hajzlík, co přesvědčuje lidi, aby začli resp. nepřestávali kouřit, vyznívá jako člověk s největším charakterem na světě. Obvykle se nejlepší filmy s tématikou drog, alkoholu a cigaret doporučují jako odstrašující příklad, tady můžu doporučit jedině skvělou zábavu, protože kouření rozhodně neznechutí :-).

plakát

Maestro (2005) 

Filmeček není skutečně moc vtipný, ale podlě mě ani vtipný být neměl. Každopádně Mattym zmiňovaná "překvapivá" pointa vám musí dojít během několika sekund, pokud se na dílko aspoň trochu soustředíte a nevnímáte jenom připravujícího se ptáčka. Nejsem si jistá, jestli je Oscarová nominace zasloužená, protože kromě té pointy Maestro vlastně nenabízí vůbec nic.

plakát

Vysoké podpatky (1991) 

Natočit vkusně film, kde si žena vezme bývalého milence svojí matky aniž by o tom věděla a den před jeho smrtí s oběma navštíví klub, kde si to v šatně rozdá s transvestitou, který napodobuje její matku (známá zpěvačka) zvládne skutečně jen Almodóvar. Výborný film, krásně stylizovaný do červené barvy (nebo se to zdálo jenom mně?), prostě Pedro nikdy nezklame.

plakát

Babel (2006) 

Babel je originální. Babel je jakási bomba, která vám vybuchne u hlavy během jeho sledování a nenechá vás chladnými. Má co říct, říká to zajímavě, trochu kontroverzně, několika jazyky... Pan režisér opět dokázal přijít s něčím novým, dokázal mě zaujmout a oslovit. Přes to všechno, co je navíc podpořeno famózními hereckými výkony (Brad Pitt se opravdu nezdá) a výbornou vizuální, hudební i technickou stránkou nemůžu dát hodnocení nejvyšší. Proč? Protože mi do celku moc nezapadala a moc mě nezaujala část příběhu z Japonska. Působila na mě nepatřičně, rušivě, dojmem, že jí tam režisér prostě chtěl mít, protože se mu líbila, ale jako by náležela do úplně jiného snímku. Její provázanost se zbylými příběhy je dost vykonstruovaná, nezapadá mezi ně, třeba by si zasloužila vlastní film, ale sem se mi jednoduše nehodí.

plakát

Kinsey (2004) 

Bořit předsudky, klišé, společenská tabu, přinášet informace o věcech, které většina společnosti považuje za nemorální, to je věc, která byla, je a bude strašně těžká. Když proti vám stojí většina společnosti, je těžké ji přesvědčit o vaší pravdě, vnutit jí věci, které vlastně ani slyšet a znát nechce. Alfred Kinsey se pokusil bojovat s větrnými mlýny a jeho snažení perfektně zobrazuje tenhle film. Je fakt, že obrovská část filmu těží právě z fascinující prudérnosti a neinformovanosti společnosti té doby (i když dnes to není v některých směrech o moc lepší), hlavně první část, která je také mnohem zajímavější a zaujme... Druhá půlka už lehce zkomírá, ale i tak si drží nadprůměrnou úroveň, i když pořád tak trochu díky choulostivosti a zajímavosti tématu (takže vlastně i scénáře, když tohle všechno dokázal zachovat i na plátně :-)). Dávám 4* a jsou naprosto poctivé.

plakát

Mrtvý muž (1995) 

Jak tak čtu zdejší komentáře tak nevím, ale asi jsem film pochopila trochu jinak - to je přece černá komedie... a dost dobrá. Smála jsem se často a smála jsem se dost a jsem přesvědčená, že ve většině těchto okamžiků to byl i úmysl tvůrců, abychom se smáli. Ale musím uznat, že snímku nechybí ani jiné kvality. Johny Depp a ostatní herci, kamera, netradičnost, originalita a spousta dalších věcí, které bych ale ani náhodou nezařadila do westernu (kterým je jenom díky vyskytnutí se indiánů). Můj komentář asi působí dost roztříštěně, stejně jako tenhle film, takže ho radši utnu a napíšu, že se mi Mrtvý muž líbil, ale ne tak trochu jinak, těžko popisovat, ale na 5* to není.

plakát

THX 1138 (1971) 

Vizuální a vůbec celková stylizace filmu je naprosto perfektní a nadčasová. Tenhle film, podobně jako Kubrickova Odyssea přes svoje stáří i dnes působí poměrně moderně. Utopický odlidštěný svět, nepochybně inspirovaný Orwellovým 1984, je nesmírně působivý v tom nejnepříjemnějším slova smyslu - bezútěšný, sterilní, odlidštěný, prostě žít byste v něm asi nechtěli ani za nic. Bohužel z mého pohledu vizuální stránka (a také zvuková, která je úmyslně hooodně depresivní a nepříjemná) přebíjí všechno ostatní - příběh mi přišel strašně banální, přestože se tváří, že řeší strašně zásadní problémy. Je těžko stravitelný, ale v podstatě "o ničem", nedokáže udržet tempo ani napětí a ta již zmíněná vizuální stránka tenhle nedostatek bohužel nedokáže zachránit.

plakát

Věc (1982) 

Zpočátku docela banálně se tvářící zápletka získá na hororové zajímavosti v okamžiku, kdy se dozvíme, že ta věc se může proměnit v kohokoliv z vás. Ani obyvatelé polární stanice, ani diváci netuší, kdo je stále ještě "normální" a kdo už je replikou možná bažící po asimilování celého lidstva. Strašidelný dojem umocnil fakt, že jsem si tenhle film neprozřetelně pustila na notebooku v půl 12 večer, takže jsem měla k dispozici opravdu tu nejlepší atmosféru, jakou snad při sledování hororu člověk může mít. Přesto se mi chvílemi zdálo, že jsem se spíš často lekla, když něco odněkud nečekaně vyskočilo, než že bych se bála...

plakát

Srdce v Atlantidě (2001) 

Předloha Stephena Kinga je jednoznačně nejmíň "kingovská" (rozuměj hororová, nadpřirozená) kniha, jakou jsem od něj četla. Není v ni v podstatě skoro nic tajemného (kromě trochy telepatie), ale přesto, nebo možná právě pro to mě hodně zaujala. Jde v ní hlavně o pocity, atmosféru, myšlenky, dospívání a přitom je nabytá událostmi, ale takovými, které se těžko převádějí na filmové plátno. Film zpracovává pouze první část knížky, tu dějovější, ale bohužel nějak se z ní vytratila většina emocí. Nebo lépe řečeno - nevytratila, ale v porovnání se čtením jako by žádné nebyly. Možná kdybych neznala předlohu, byla bych filmem nadšená, ale takhle jde bohužel o slabý vývar, přestože jsou postavy obsazeny přesně podle mých představ a Anthony Hopkins válí jako vždy.