Grimaldi

I když bych vsadil nevím co, že někde v pozadí pomáhal Godfrey Ho, oficiálně se jedná o režijní dítko jeho hlavního producenta. A to je možná důvod proč film není úplná tragédie. Když pominu úvodní scénu, kde se na pár chvil zjeví Richard Harrison a prolog, který pak skoro vůbec nesouvisí s dějem, dokáže film udržet návaznost scén, v rámci možností „logické“ chování a i ta akce je „zajímavá“ (myšleno hnusně zrychlená). Každopádně se jedná o jeden z těch lepších Ninja filmů, což při početné konkurenci je aspoň nějaké pozitivum tohoto snímku.

Tři lokace, dva hlavní herci a jedná velká porce nudy a otravnosti. Po řemeslné stránce nemá film chybu, ale tupý a jednoduchý scénář, který může závidět i leckterým produkcím Hallmarku spolu s překvapivě slabšími hereckými výkony z něj dělá ideálního zabijáka času při vaření nebo žehlení, ale nic víc.

Dlouhá stopáž, ale hlavně silný, nepříjemný pocit při sledování mi zabránil shlédnout film najednou a tak jsem si ho dal na třikrát. Co si zasluhuje chválu je úžasný herecký výkon, který Ana de Armas bezesporu předvedla. Zato Andrew Dominik se natrvalo zapsal na seznam režisérů, jímž se chci vyhýbat obloukem. Měl svůj umělecký záměr a asi řekl vše co chtěl a jak chtěl. Problém je, že já to naopak opravdu vidět nechtěl. Časté přechody mezi formáty obrazu i jeho barevnosti mi nesedli, stejně jako „těhotenské“ scény které byly hodně wtf. Celkově mě neustále utrpení hlavní postavy, byť založené na určitých pravdivých základech, nutilo doufat v brzký konec,který ale pořád nepřicházel. Někdo určíte dokáže film ocenit, ale já se mezi ně bohužel nářadím.

Upřímně nevím jestli je to návratem španělských lokací nebo snad zvyknutím si na Sartanovi příběhy, kde každý zrazuje každého, ale tentokrát jsem si to zase, překvapivě docela užil. Dobří herci, častokrát stejní z předešlých dílů jen v jiných rolích, prostředí a hlavně velkolepé finále dali vzpomenout na úplně první a dle mého nejlepší snímek série. Naštěstí tento pocit nezkazilo ani nadužití indiánské pojízdné postavičky, která působila velice dětinsky. Sartana tak pro mě končí stejně jako když začal. Jako fajn westernová série co s propracovanějším scénářem mohla být ještě mnohém lepší.

Nejprve je důležité říct, že jsem spatřil německou verzi která má okolo 100 minut a začíná v době kdy má již Bruce Lee svoje dojo. Na první pohled vyčnívá televizní vizuál a zřetelné sestřihaní několika seriálových epizod dohromady. Naštěstí jsem se od toho dokázal odprosit a mohl jsem si tak užívat Leeho život v podání šikovného Danny Chana. Pro Bruce typická gesta i souboje zvládl přesvědčivě. Potěšila i camea Marka Dacascose a Garyho Danielse. Stinnou stránkou je čínský propagandistický nádech který se na mě i přes německý dabing snažil zapůsobit. Asi bych snímek, potažmo seriál nedoporučil nikomu krom opravdu velkých fanoušků Bruce Lee, ale pokud jím jste, dostanete potencionálně hodiny a hodiny kvalitně stráveného času.

Godfrey ho to dokázal, přeci jen natočil film který dává smysl, scény na sebe navazují a nic tu není přiděláno z jiných filmů. Za to si alespoň trochu uznání zasluhuje, ale co ten zbytek? Johnny Chan opravdu nesahá Jackiemu ani na podrážku boty, akční scény jsou uspávací, dojde tu i na znásilnění ale je to v pohodě, protože je to policajt a dívka ho pak miluje. Takových divných wtf momentů bylo hodně, třeba zjevení Ninju v úvodu . Co asi jen tak ale nezapomenu je bojová scéna s létajícími činely. Godfrey mě s ní vážně překvapil. Tak jsem zvědav, čím mě překvapí příště.

Ten, kdo na film vyrazí do kina a vydrží ho sledovat bez přerušení až do konce, bude odměněn jedinečným kinozážitkem jaký tu dlouho nebyl. Jednak díky enormní stopáži kterou, pokud vás příběh zaujme, naštěstí moc vnímat nebudete. Jednak pro svou nádhernou vizuální stránku, ale hlavně tím, jak zlá a prospěchářská monstra většina postav je. Trávit s nimi čas vám zcela jistě nebude příjemné. Přesto tak učiňte a navštivte kino. Takovéto filmy se dnes už opravdu téměř netočí a ochudit se o ně na velkém plátně by byla opravdu škoda.

Pro navázání na mou předešlou zkušenost s „legendárním“ brakovým režisérem Godfrey Hoem jsem se rozhodl začít zvolna a Leopard Fist Ninja byla skutečně „správná“ volba. Na rozdíl od jeho pozdější tvorby tu ještě nejsou navzdory názvu žádní ninjové. Když teda nebudu počítat dva herce co mají zamotanou hlavu v ubrusu. Nejsou tu ani scény jiných filmů. Zato tu často scény na sebe vůbec nenavazují, jeden bratr který byl poslán studovat bojové umění neustále kritizuje toho druhého, i když ten ho neustále zachraňuje a řekl bych, že i líp bojuje. A jako taková perla se v půlce filmu z ničeho nic zjeví tři běloši a jeden černošský karatista, protože přece přesně to se do dobového čínského filmu hodí. Už teď se dalšího Godfreyho díla jednoduše nemůžu dočkat.

I když to tak dle hodnocení nevypadá, mám postavu Sartany i jeho představitele Gianni Garka rád. Jeho návrat mi tudíž udělal radost. Bohužel trochu zestárl a změnil vzhled. Což tak nevadí, ale stejně jako v trojce jsme zas zůstali jen v Itálii. Což už mi vadí. Recyklace nevýrazných lokací spolu s velice nekonzistentním scénářem pak zničili skoro i ten zbytek dobrého. Pětku tak vyhlížím už jen s obavami.

Nádherné, velkolepé, opulentní. Přesně tato slova mi přichází na mysl po shlédnutí první části Krvavého pobřeží. Jako divák jsem oproti u nás distribuované verzi zatím dostal stejně dech beroucí vizuál ale taky mnohem propracovanější postavy, v kterých se už neztrácím, a naopak jim ještě víc fandím. I když tak znám konec, už se nemůžu dočkat druhé části. Když si udrží stejnou úroveň jako tento snímek, budu nadmíru spokojen.