Takaru

Už asi navždy moje "guilty pleasure" záležitost. Kouzelná hororová "pohádka", která mě i podesáté pobaví a navodí naprostou pohodu, i kdyby trakaře padaly. Další z důkazů, že Soukup uměl natočit kdejaký žánr. Není, co vytknout. Plná palba.

Od jisté doby se mi při scéně, kdy si Leoš nasazuje zuby, pokaždé vybaví kamarád, můj skorovrstevník. Inu čas nikdo z nás nezastaví, a tak se při sledování Fauna raději vždy zasměji a nepřipouštím si, že se pomalu blížím do let, kdy vše začíná tak trochu bolet. Věra Chytilová si tady nebere žádné servítky ani s námi muži - lovci, ani s naší kořistí - ženami, a jasně ukazuje, že často je to přesně naopak, kdo koho vlastně loví a někdy i pronásleduje. Každopádně pro mě nejsnesitelnější a nejzábavnější film svérázné režisérky. Pár sexy děvčat a pár exemplářů něžného pohlaví opravdu na zabití. Větu, "Co je v domě, není pro mě", pak neustále znovu a znovu tesat do kamene! Jiří Hálek a Ivan Vyskočil ve vedlejších úlohách příjemný bonus. "Cipísek je v tom" 75%.

Děkuji, všem tvůrcům tohoto dokumentu, stejně tak všem pamětníkům z řad Čechů a Němců, kteří se s námi podělili o své vzpomínky na často tragické a nepochopitelné události spjaté s válečným obdobím a následným poválečným odsunem německého obyvatelstva. Každý podobný počin nám musí znovu a znovu připomínat, nad čím tak často a rádi přivíráme oči. Neexistuje nic jako spravedlivá odplata, pokud je tato odplata z velké části páchána na nevinných lidech, převážně ženách a dětech. Je mi smutno a považuji to za skrytou hrozbu, že i dnes existují lidé, kteří slepě obhajují a považují způsob odsunu německého obyvatelstva za spravedlivý. Pravda je ale prostá a děsivá. Nešlo o nic jiného, než o další prohloubení lidského utrpení apokalyptického rozměru, které přinesla druhá světová válka.

Amatérská pohádka za jednu hvězdičku, která ale dětem nijak neublíží, asi jako kukuřičné křupky. Záleží jen na nich, jestli se jim bude líbit. Druhá hvězdička pak za ústřední píseň Karla Černocha, která sice absolutně nekoresponduje s odlehčeným příběhem, ale líbila se mi. Vzpomněl jsem si na jeho Píseň o mé Zemi a některé ruské písně. Chápu, že se některým nelíbí kvůli své patetičnosti, ale přijde mi hloupé ji, potažmo Karla Černocha, kvůli tomu urážet, zvláště když je skvěle zazpívaná. Tohle Karel uměl.

Dobře, více než dobře. Už jsem skoro zapomněl, jak hnusně to tady na začátku "devadesátek" někde (všude) vypadalo. Naštěstí tvůrci filmu si to pamatují obstojně a zdařile nám to připomínají. Příběh se rozjel bez nejmenšího zaškobrtnutí, zaujal mě natolik, že jsem neměl čas hledat chybky jakéhokoliv druhu. Vedlejší "homolinka" mi zatím přijde zbytečná, tak uvidíme, jestli zapadne do hlavního příběhu a nebude rušit. Hofmann s Novotným mě přesvědčili ve chvíli, kdy nechali proletět mladou slečnu. No co, byznys je byznys a "lidí je jak sraček". Takže ano za poctivé čtyři hvězdy a těším se, co bude následovat. Námět, zpracování, herci, vše to zatím ladí. Příjemné překvapení.

Velmi známé, blízké, nepříjemně osobní, s intenzivně hořkou dochutí, která člověka málem již dáví, stejně jako sžíravé neutuchající myšlenky spjaté s nenaplněnou životní láskou. Léta plynou, člověk bojuje, jde dál, přesto nepřichází ono vysvobození, nalezení ztracené víry, znovunastolení vnitřního klidu. Možná je lepší, nikdy nedostat některé odpovědi a jistým setkáním s minulostí se raději vyhýbat. Nemusí přinést totiž nic jiného, než další bolest a otázky. Těžko bych při setkání se svojí "Femme fatale" volil výstižnější slova, nežli ta, která vyslovila Beatriz u akvária, tady to byl opravdu těžký zásah do nezhojených ran. Přesto bych je ale zřejmě nevyslovil, prostě proto, že by nic nezměnila, jen by mohla ublížit dalším lidem. 80% a raději nikdy více.

Ale no tak, poslední díl to jako doopravdy??? Odpovědí, které nikdy nedostanu, mi můj život už pár dluží, asi jako každému z nás. Proč jsem ale nedostal alespoň trochu uspokojivější odpověď v případě Kettering, tak tomu nerozumím a na autory seriálu se opravdu, ale opravdu zlobím. Ti vaši seriálový "bubáci", nejsou nic ve srovnání se mnou, šíleným nočním lovcem rozprávějícím s divou zvěří, zvláště hovory s paní Liškou za mrazivých zimních nocí patří k nejtajemnějším okamžikům posledních let. A seriál měl slušně našlápnuto přidat se právě k nim. Tajemná mrazivá atmosféra dosáhla svého vrcholu v okamžiku začlenění skutečné a dosud nevyjasněné Datlovově výpravě, tedy přesněji jejího příběhu, do toho seriálového, skvělý tah. Byl jsem napnutý stejně jako ona pověstná struna a čekal jsem na osmý díl a ony ODPOVĚDI. A nedostal jsem vlastně ani jedinou, z čehož jsem opravdu nevrlý a ve své choré mysli přemýšlím o kulišárnách, které autorům provedu až zavítám do Tasmanie, aby měli trochu nové inspirace do dalších řad seriálu. Prozatím 3,5 hvězdy zaokrouhlené směrem dolů vzhledem k neuspokojivému konci. A uvidíme co nám přinese zítřek, ostatně jsem rád, že nejsem jediný, kdo vidí dva měsíce na noční obloze a na kůži má občas podivnou vyrážku.

Chybičky by se "samo" našly, občas ne zas tak absurdní jako spíše trapné, nebudu ale hnidopich, neb je třeba podporovat invenční tvůrce a vychutnat si příliv svěžího závanu originality bez potřeby přirovnávání a srovnávání se světovou filmařinou. Lehký úsměv jsem měl na tváři po většinu filmu, a to není vůbec málo. 3,5 hvězdy a ještě půl navíc za recepčního s klukama z pohřebního ústavu. Inu, pokleslý humor, takto provedený, neurazí, dokonce pobaví, tvůrci prostě věděli z čeho si tu "prdel" dělají. 80%.

Co je pouhým pokušením, které nám zničí život a ublíží našim blízkým, a co už je opravdová promarněná šance na nový, plnější, skutečně šťastný život, jež se snažíme všichni najít? Tak přesně o tom je tenhle "malý" filmový příběh, ve kterém není místo pro hloupě sladký happyend, ale jen pro mnoho otázek "co kdyby a proč", tak jako ve skutečném světě, kterým všichni kráčíme. Možná ale opravdu existuje nekonečné množství paralelních vesmírů, v nichž se odehrávají všechny, tedy i ty nejméně pravděpodobné scénáře našich životních příběhů. Felicity Jones, její sladký něžný úsměv, stejně jako slzy na konci filmu mi připomněli jednu etapu mého vlastního života a i díky tomuto hořkému přesahu dávám 75%. Dobrý film, odpovědi ale nečekejte.

Jak jsem jen mohl zapomenout na tuhle parádní pohádkovou taškařici, kterou jsem jako dítko měl tak rád. Naštěstí kouzlo stále trvá a všechny princezny bych osvobodil a tedy se s nimi i po zásluze oženil klidně sám. To by byla teprve ta pravá pohádka pro dospělé.