de-andre

Pohodový film na deštivá nedělní odpoledne. Ničím nepřekvapí, ale ani neurazí. Herecké výkony nejsou zvlášť oslnivé (krom roztomilé M. E. Jones), zato vybrán skvělý hudební doprovod s Jónsim v čele.

Pár povedených fórků a scének bohužel hloupý scénář nezachrání. A bohužel ani Rowan Atkinson už nepředvádí první ligu. Alespoň ten Royce!

Již od prvních "postelových" záběrů mrazí a atmosféra je postupně zahušťována, např. postavou malé sousedky, jež ví o Césarovi víc než kdokoli jiný (škoda, že nepodala o něco věrohodnější výkon), nebo posíláním textových zpráv a dopisů. Nezbývá tedy jen čekat, jak si s originálním nápadem tvůrci poradí a podle mne závěr ustáli velice dobře a psycho-logickou(-patickou) hru nepokazili. Je vidět, že ke stalkerské hře není zapotřebí kamer a moderního vybavení jako například ve Sliver. Pokud máte tedy v domě nějakého domovníka/vrátného, možná si začnete dávat větší pozor. A minimálně si před spaním zkontrolujete pod postelí.

Téměř reportážní drama nastiňující průběh guerillového boje za osvobození města od západních vlivů za doprovodu vynikající hudby E. Morriconeho a G. Pontecorva. Jean Martin podává v roli Colonela skvělý výkon a i díky tomu působí jeho postava jako největší klaďas a máte chuť fandit Francouzům a jejich osobním zájmům o udržení si turistické destinace. Ani se nedivím, že film se stal inspirací nejen budoucím filmařům, ale i mnoha vojákům a bojovníkům za svobodu (viz. Baader). Těžko uvěřit, že je film z poloviny šedesátých let.

Laskavý příběh o jednom nešťastném Číňanovi ztraceném v překladu a Argentincovi, jež žije po několika zklamáních svůj nenaplněný život ve světě svého železářství, novinových výstřižků, tradiční snídaně a pravidelného usínání. Tato komedie s tragickým podtextem si mě od začátku získala a ani několik momentů ke konci, které působí až příliš filmově a v prostředí předešlých scén ne přirozeně si snímek udržuje rovinu "na základě skutečného příběhu."

Ničím výjimečný, přesto líbivě natočený rodinný snímek. 3D scény bych si odpustil, daleko raději bych uvítal, když by byl film natočen klasicky, některé scény mi vyloženě vadily. Beru jako poctu filmům G. Mélièse formou hollywoodského velkofilmu. Škoda, že nebyl natočen dříve, s mladší Chloe, její postava by mi přišla věrohodnější, nádražní epizodky (zejména dva páry, Deppovo cameo už mi přišlo nadbytečné) naopak poměrně slušně zaplnily prostor filmu.

Osvěžující dílo. Zajímavý nápad jít proti proudu a ohlédnout se do minulosti s plnou grácií a nadhledem. Ve filmu však cítím i vliv ani ne tak současné tvorby jako devadesátkové inspirace, zejména Goodman mi v roli producenta dojem němého filmu kazí. Naopak ústřední dvojce (a pes) funguje a z 30. let jakoby vypadla. Příběh nepostrádá spád a nejkrásnější bývá paradoxně v těch nejbanálnějších a nejjednodušších scénách, díky kterým se blíží oněm černobílým snímkům. Vzhledem k tomu, že němý film si příliš často nepustím, toto je dobře odvedená alternativa (a možná bych oželel i tu závěrečnou ozvučenou scénu).

Potenciál nevyužit, zůstala pouze roztomilá zvířátka, jejichž dialogy byly podle mne vymýšleny až zpětně po natočení záběrů.

Přesně tak, poutavý, dojemný i hrůzný. V propojení s animací získává film jenom plusové body. Až mne zaráží, kolik toho má snímek s podobně natočeným Nebelem společného, ale u Bashira se to autorům podařilo daleko lépe. Minimálně v příběhové linii.

Klasika parodií, která na ZAZ díla nedosahuje, ale jistě si zaslouží čestné místo na poličce pod nimi. Leslie jede, jedno z posledních jeho parádních sól na poli "bláznivých komedií". K tomu navíc sekunduje od prvního svého záběru hlásící Richard Crenna. Film sice neoslňuje momenty nekonečného smíchu, ale alespoň baví v dosti příjemných dávkách od začátku do konce.