Sssiksseilor

A to jsem měl Zvelebila rád v dobách, kdy byl ve Score, dělal volejte šéfredaktorovi i šéfredaktora a psal recenze. Tehdá mi přišel vtipný, bavil Mě (no nekecám!) a i když nevím, jak by to na Mne působilo po tolika letech, tak zcela určitě to bylo minimálně o několik levelů výše než tenhle brutálně debilní patos. Tohle dělá herní scéně příšerný obrázek jak z velmi narušeného ústavu, kde se všici inkriminovaní chovají jako by jim někdo do dna vysál mozkovnu. Ono třeba i dokoukat jeden díl, představující nejdelších 25 minut vašeho života, je výkonem plně nadpozemským. Marně přemýšlím, jestli jsem někdy viděl něco horšího, což velmi jasně posouvá tenhle pořad na to nejsmrdutější dno publicistické existence. Pro koho je tohle všechno vůbec určené? Však krom potenciálního mučícího nástroje, kde jsi prostě nucen sledovat tlupu vyhulených idiotů, co se tam cpou skoro stejně velkýma sračkama, v jakých se před kamerou plácají, Mě jiné využití nenapadá. Věděl jsem, že youtubeři jsou svinstvo, obzvlášť ti tuzemští, ale že ze sebe budou ještě dělat větší kretény přímo ve vlastním pořadu, už jen vypovídá o marném stavu a obsahu televizních kanálů (jak trefné to slovní vyjádření).

One cannot be betrayed if one has no people. ~ Takovéhle geniality měl Singer točit a né ty komiksové pohádky. Tohle je totiž s perfektní nádherou promyšlené do detailů a Kevin Spacey jako Verbal je naprosto bez komentáře, prostě radost pozorovat. Scénář je tak super, že má vepsaných aj plno vtipných scén, herci hrají naprosto přirozeně a Keyser Soze je nepolapitelný přízrak. Po prvotním shlédnutí si velmi dobře pamatuji, jak jsem tu noc radostí neusnul; to umí jen ti nejlepší!

Krapet lepší než rakouský originál, ale jelikož se ohledně scénáře nezměnilo de facto nic, tak se to z odpadu stejně nedostane. Chování postav i styl jakým je vše natočeno, mi prostě nevyhovuje, vlastně celý Haneke mi nevyhovuje. Dobrý signál je už na začátku, kde se ukáže, jak byli tvůrci neschopni nalézt alespoň kvalitní grindcore. Bída veliká a samotné psychologie, jež byla pro mne dost velkým tahákem, je ve Funny Games asi jako negrů za polárním kruhem. Též má film nulovou replay value, i když ta je znemožněna samotným absurdním scénářem a tupostí charakterů počas celého odehrávajícího se cirkusu. Meh.

Jeden z nejdementnějších filmů o časovém paradoxu, tady dokonce s bonusem uschlého zbytečného dědka přesvědčujíc diváky dvě a půl hodiny o své skleróze, ačkoliv se nikde nic nikomu nestalo ani nestane, zato já mám i roky po shlédnutí odporné vzpomínky na spoustu nejzbytečnějších scén, jež jsou vrchovatě zaplácnuté jejich prvotřídní debilitou. Opět mne samozřejmě fascinuje jak ohromnou popularitu zde má kdejaký pseudovědecký blábol, a je schopen se vytáhnout na takto absurdní číselné hodnocení; čím to asi bude? Čistokrevná přehypovanost mající nulové možnosti, jak kohokoliv myslícího zaujmout, neboť obsahové nic ničím zůstane nehledě na tloušťku sebehezčí balící vrstvy. Pokud ještě u téhle perly někdo vydrží až do konce, tak může očekávat idiotsky směšné finále, z kterého jsem si podpíral čelo ještě půl dne poté. Opravdu těžká tvůrčí krize.

Shite Actually! Ohromný nános té nejsladší hovno-romantiky v multi-vrstvém formátu štědrovečerního lejna se spoustou nehrajících herců, mající ve svém zájmu podkopat svůj dobrý obraz u myslící části populace. Vánoce zajisté nepotřebují nijak (d)obarvovat, do silné vrstvy hnědé jsou již kdejakým Xmass bobkem vykresleny dostatečně. Kdyby aspoň humor za něco stál, ale jak by mohl v takovém patosu. Nighy řekne jediné vtipné souvětí za dvě hodiny, a už to zjevně stačí na ocejchování komedií; vskutku k popukání. Prostě dokud budou furt generovány a následně interpretovány podobné scenáristické žvásty a stále většinou vysoce oceňované jako tahle dementní zrůdnost, tak to s romantikou ve filmech moc pozitivně nevidím. Nic, nechci se v tom dál rejpat, a navždy splachuju.

Ne vous excusez pas, ce sont les pauvres qui s'excusent. Quand on est riche, on est désagréable! ~ Špičková komedie, s přehledem nejlepší Oury a moje nejoblíbenější role pro mistra Funèse. Již samotný začátek dokonale diváka vcucne a naladí do ideálního rozpoložení a co do míry pobavení je La Folie Des Grandeurs zcela unikátní. Perfektně napsaný Don Salluste sedí v hlavní roli nádherně a taktéž je to jeden z velmi malého počtu filmů, kde se dá přežít věčně prznitelský dabing, nicméně originál je naprosto nenahraditelný, a všem doporučuji původní znění i zde. Rád bych ještě vyzdvihl skvělou výpravu i hudbu, prvotřídní kostýmy a úžasný spád po celou dobu filmu. Překvapí snad jen nízká popularita tohoto snímku, což je další těžko vysvětlitelná skutečnost, obzvláště když si uvědomíme, že o moc lepší již žánr komedie býti nemůže.

So I throw the windows wide and call to you across the sky. ~ Skvělý nápad a bez stupidních xichtů diváků. Především je slyšet úžasně zahraný a kompletní Echoes s A Saucerful of Secrets a nechybí ani moje další oblíbená One of These Days. Naprostá lahůdka pro hudební nadšence a pro fanoušky Pink Floyd x-násob. Vše v perfektním prostředí, dobře vybraným tracklistem a v nejsilnější sestavě!

One of these days, I'm going to cut you into little pieces. ~ Pink Floyd Mě provází v tomto životě od samotného narození a od chvíle, kdy rodičům přistálo doma pulsující dvojalbum, tak s velkou radostí sjíždím i tyhle dva kotouče a nyní je znám již dokonale nazpaměť. O dekádu později přišlo i DVD, které ale mělo taktéž neúplný tracklist jak VHS a skutečně nerozumím, proč je tak složité vydat kompletní kolekci i bez chybějícího Astronomy Domine (a dalších tracks) u edice s obrazem s nezkrácenými verzemi některých dalších skladeb. Na CD verzi zasejc chybí například One of These Days, což je absolutně neodpustitelné, přesto ale stále zanedbatelné, protože i současný výsledný produkt, jenž už asi nebude z technických důvodů završen fešnou blu-ray edicí, jest Vrcholně kouzelný. Ze všech zaznamenaných živáků se na mé stupnici drží stále na úplném Vrcholu, vysoko nad vším ostatním. Nikdy jsem si také úplně neoblíbil The Dark Side of the Moon LP (tehdá kvůli lyrics především), čili disk dva zůstával dlouhou dobu více bokem; nutno ale dodat, že po Eclipse přijde úžasně složená trojka a k zakončení celé show by se těžko výbíralo něco epičtějšího; taktéž celá odvrácená strana měsíce je na jevišti odehrána tak božsky, že je až zázrak, jak všichni diváci přežili tu nepopsatelnou multi-smyslovou nádheru. Pro Mne hudebním vrcholem je ovšem už hned začátek, Shine On You Crazy Diamond. Koncertní verze zní samozřejmě lépe než na LP a ta z P.U.L.S.E. zní lépe než z jakéhokoliv jiného živáku, k tomu všemu se jedná o moji nejoblíbenější skladbu od Pink Floyd vůbec; plus to, jakým způsobem působí, Mne taktéž nikdy nepřestane fascinovat. Po celý koncert jsme svědky úžasného hudebního talentu, podtržený překrásným hlasem Gilmoura, nechybí samozřejmě ani ikonická laserová show a mnoho dalších vychytávek, včetně filmových projekcí a světelných krás. Při encore, během Comfortably Numb, pak přijde něco, co je zaručeně třeba vidět na vlastní oči a navíc ta dokonalá performance, ahhh... P.U.L.S.E. je mimozemsky geniální dílo, jenž až s vizuálním aspektem dokonale prozáří Naše existence a navždy se vměstná do Našich pozemských životů. ∞ ...nobody knows where you are, how near or how far...

I visited your home this morning after you'd left. I tried to play husband. I tried to taste the life of a simple man. It didn't work out, so I took a souvenir, her pretty head. ~ Ach, Kevin Spacey je vesmírně geniální, jeho výstupy zde můžu furt dokola a nikdy neomrzí. Extrémní potěšení stupňující se po celou dobu až do hvězdného finále. K tomu všemu jsem viděl Se7en poprvé, když jsem byl ještě dosti malý a doma sám celou noc a až po skončení filmu, kdy jsem prodělával svoji první filmovou katarzi, jsem si uvědomil, že jsou celou dobu otevřené vchodové dveře, což mi tehdy přišlo už jak ze sna, a o to hlouběji se mi vše zarylo do paměti (i s tím zbytkem okolo). Dlouho se také jednalo o to nejlepší, co jsem na obrazovkách viděl a ani teď, po letech, nelze nalézt mnoho z toho, co bych mohl vytknout. Holt když se zadaří a do všeho ještě vyhrává Howard Shore, tak mám okamžitě jasno, který snímek Finchera si cením nejvýše.

Arriving Somewhere But Not Here ~ Dlouhou dobu bylo pro Mne toto DVD nejlepší a části stále jsou. Způsob jakým zahrajou Hatesong, je třeba slyšet, stejně tak 'titulní' Arriving Somewhere je zde prezentována v té nejkrásnější zvukové podobě. K nalezení je toho samozřejmě více, ale přesto bych pár skladeb s radostí vyřadil a dosadil jiné, pár mi jich vyloženě chybí; navíc když porovnám sólovou dráhu Wilsona s érou Porcupine Tree (která je technicky vzato též sólovou), tak mám potřebu to nějak odlišit, neboť PT je geniální, ale SW o pár let později je už zcela božský. Určitě doporučuji vidět a poslechnout, nicméně je zásadní mít na paměti, že Wilson má ještě o třídu nádhernější kompozice. Nyní již také v krásné blu-ray edici.