Des2

Thriller, u kterého jsem se nebála (a to jsem lekavka), o nějakém stoupání tlaku a atmosféry nemůže být ani řeč. Děj probíhal mimo mě a to, co udržovalo mou pozornost, nebyl příběh či strašidelné scény (těch pár nechutností si autoři klidně mohli odpustit), ale pěkná, nečeská vizuální stránka. Práce s kamerou, s filtry a hudba je to, kvůli čemu stojí za to Normal vidět. Protože scénář to tedy rozhodně není.

Krásné záběry mi nedovolují zařadit Markétu jako průměr, ale trápila jsem se u ní daleko víc než u spousty horších filmů. Nevermore.

Celkově film nijak převratný není, přesto si jej budu pamatovat - bylo to poprvé, kdy jsem ve filmu viděla používání vložek (resp. jejich soudobé verze - plátýnek) :)

Zajímavý vzhled nezakryje dementní příběh. Opravdu nehodlám přistoupit na Reifovu vizi světa, ve kterém jsou chudáci muži utlačováni zlými ženami. Film je černobílý, ne tak svět, ve kterém žiji já. Tečka.

Dala bych i pět hvězdiček, kdyby mě závěr tak nezklamal. Po vší té romantice jsem čekala stoprocentní happyend :)

Po vizuální stránce jedinečný film, ba přímo skvost - svět hraček je pečlivě vypiplaný a plný vtipu, jeden nápad střídá druhý. Problém je ale s příběhem, ten je pohádkově jednoduchý (a to ještě možná některé pohádky urážím) a směruje film k dětem, jenže spoustu drobných hříček si dětský divák nevychutná (nedá mi nezmínit geniální vyjadřování bronzové/zlaté hlavy, kdy by stačilo jenom pozměnit pár slovíček a dostaneme výzvu k třídnímu boji proti agentům imperialismu - vážně, je to dokonalý totalitní vládce). A závěr mi přišel trochu odbytý... Ale konečně má český animovaný film dalšího plnohodnotného zástupce.

Když mě to sebralo dnes, jak z toho museli být hotoví diváci ve dvacátých letech?

Neviděla jsem September Songs v televizi, ale dala jsem si všechny části na youtube dohromady... Ach! Mohla bych se tady rozplývat donekonečna! Úchvatná hudba Kurta Weilla zpívaná různými interprety, vždy v jejich osobitém pojetí... Některé písně jsou výborné hudebně, některé choreograficky a některé jsou dokonalé po obou stránkách. Skvělý nápad, vhodně vybraní (zajímaví a odlišní) umělci... Chtěla bych vyzdvihnout hlavně výstupy Davida Johansena, Stana Ridgwaye a nezapomenutelnou Ballad of the Soldier's Wife v podání PJ Harvey, která mě dojala k slzám. Nejradši bych dala tvůrcům pusu, kéž by takových projektů vznikalo víc!

Zajímavé, a ta hudba od Antheila je parádní.

Úžasná a okouzlující Marlene. Kdo z nás by jí nepodlehl? :)