J*A*S*M

Olympijská úroveň v disciplíně "vyvolávání pocitu hlubokého niterního neklidu". Dlouho jsem neviděl něco tak mnohdy krásného, přitom odpudivého a zneklidňujícího. A omlouvám se A24, že jsem ji neprávem podezíral, že vyprodukuje přímočarej válečnej blockbuster. Je to samozřejmě zase autorskej film jak řemen, přesně jak to máme rádi.

Feel good, zároveň feel sad. Alexander Payne doručil jeden z nejlepších snímků roku, stačilo mu k tomu relativně málo. Citlivě napsaný scénář a pár dobrých herců. Obyčejné, přitom krásné. Mám ve filmech rád velké, jedinečné a originální koncepty, ale někdy je holt "málo" víc než "hodně". Tahle konvezační člověčina na mě zaútočila za zálohy a podařilo se jí si mě podmanit.

"Nejlepší film roku s perfektním originálním nápadem, skvostným hereckým výkonem Nicolase Cage. Slovníková definice filmu od studia A24, s přehledem režijně zrealizovaná hříčka s dokonalým komediálním timingem, která ale umí zabrnkat i na temnější struny," bych napsal, kdyby tvůrci v závěrečných patnácti minutách - po scéně na školní besídce - divně nepřehodili výhybku a film tak nevyšuměl do ztracena. Je to škoda a nedokážu si to úplně vysvětlit, koncovka fakt působí, jako kdyby Borglimu došel čas a nezvládl tak napsat a natočit vyvrcholení, které by si zbytek snímku zasloužil. Přesto tam pětihvězdu napálim, letos jsem na ně byl poměrně skoupý a Dream Scenario i přes to zaškobrtnutí ční vysoko nad běžnou okolní produkci. PS: Kristoffer Borgli je pro mě objevem roku - doporučuju i jeho předchozí film Sick of Myself, který je také o člověku, který touží po pozornosti, a bizarním způsobem se mu jí dostane.

Počvachtal jsem si.

Hlavně si to nenechte vyspoilerovat, opravdu nechcete vědět, kudy se zprvu poměrně jednoduše vyhlížíjící premisa vydá. Už těch pár komentářů, co tu teď je, by mi bývala zážitek lehce pokazila.  Barbarian je hororovej debut snů. Nejlepší a nejméně předvídatelná žánrovka za poslední roky, o Zacha Creggera by se teď měli hollywoodští producenti porvat. Bez spoilerů se o tomhle filmu každopádně velmi špatně mluví, tak snad jen velmi náznakově uvedu, že je to snímek tří částí. První z nich přetéká napětím a vrcholí infarktovou a kurevsky strašidelnou sekvencí. Druhá část tón snímku odlehčí, humor ale není nijak vlezlý, vyplývá spíše z toho, že se fokus přesune na zábavnou postavu. Třetí část je pak hororová jízda s kapkou gore. Celková storka je možná ve výsledku lehce divoká, člověk tomu musí jít trochu naproti, aby "uvěřil". Což je jediná výtka, kterou k tomuhle zjevení můžu mít. Za zvláštní zmínku pak stojí zvuk - toho si obyčejně moc nevšímám, ale Barbarian je opravdu skvostně nazvučen, že to až trkne do uší.

Pro mě level Parazit (2019), jednoznačně nejlepší film letošních Varů a zcela jistě i jeden z TOP 5 filmů celého roku. Řízná společenská kritika zpracovaná podnětným, originálním scénářem a zabalená v divácky velmi vstřícném a zábavném kabátku. Výbuchy smíchu jisté, stejně jako pobavené zhnusení ve skvěle vygradované scéně kapitánské večeře. Pěkně dvojznačně zkonstruované zakončení. (56th KVIFF)

Tajuplnej korporátní horor, jen si to představte, jaké by to bylo, kdy část z vás byla na věčnost odsouzena být v práci. Má to originální nápad, styl, skvělé herce, atmosféru jak prase. Tohle si nechám líbit a doufám, že se to na ploše deseti epizod nijak nepokazí.

Portrét dívky v plamenech si pamatuju jako načančanej lapač cen, kterýmu jsem dal tři hvězdy za "řemeslo" a nikdy se k němu nehodlal vrátit, takže k Mamince jsem přistupoval bez zásadnějších očekávání. Ale ty jo! Jak já jsem si zaslzel. Krásný, malý, lidský film, který nechce objevovat Ameriku ani se angažovat ve velkých tématech, "která nás v současnosti pálí", ale na půdorysu jednoduché fantasy hříčky vyvolá ty nejčistší emoce. Pro někoho asi "jenom". Nadšení přišlo, kde jsem ho nečekal.

Nadšenej, bezprostředně po zhlídnutí poslední části, jsem se mrknul na Rotten Tomatoes, co o tomhle zbrusu novým hororovým masterpiecu píšou kritici i audience. A to je teda přehlídka demence na všech frontách. Bílejm kreténům vadí, že je to další film/seriál o rasismu, černejm kreténům vadí, že to zneužívá "black trauma" k žánrové zábavě (a že většina najatých režisérů si dovolila nebýt černá), a profesionálním kritikům vadí, že je to spíš plnotučná žánrovka než hloubavý sociální komentář. Svět se v prdel obrátil. Držte huby, proboha, a užijte si skvostně natočenou hororovou show. Protože přesně to THEM je. Drsná, nelítostná, ostrá, nepříjemná a děsivá. Co do scénáře bych mohl mít dílčí výtky (třeba dějová linka Betts v závěru dost divně uhne), ale množství režijních nápadů a odzbrojující technická stránka to drží bezpečně nad vodou. Jedna z nejlepších žánrových věcí za poslední roky.

Russell T. Davies přináší po dvou letech další televizní minisérii a podobně jako u Years and Years mě jí dost dostal. Tentokrát se nedívá do budoucnosti, ale ohlíží se na britská osmdesátá léta, kdy se queer komunita musela vyrovnat s nastupující epidemií AIDS a nezájmem většinové společnosti. Spousty radostných momentů střídají momenty největší depky. Epizody tři a pět vyloženě bolí. Thatcherová dostala, co zasloužila. Super parta postav. La!