J*A*S*M

Precizní survival drama s luxusním hereckým obsazením, kterého je v některých případech snad až škoda, protože se dočkají jen několika málo replik. Zážitková kapacita filmu je značná, v klíčových scénách dokáže vtáhnout a ohromit nejen horskými scenériemi, ale i přesvědčivě zahraným utrpením hlavních charakterů. V těch je bohužel postupem času docela chaos, protože navlečení v bundách, zarostlí, s kapucemi a zapadaní sněhem vypadají všichni dost podobně, takže jsem se chvílema tak úplně neorientoval co, kdo, kde. Celkově ale rozhodně doporučující palec nahoru.

Vánoční hororová antologie se čtyřmi příběhy, vyprávěnými celkem netradičně zaráz. A to je jádro problému. Harvey, Sullivan a Hoban totiž nejsou Wachowští s Tykwerem, aby dokázali smysluplně zesíťovat vyprávění několika náladově dost odlišných příběhů tak, aby mělo nějakou přidanou hodnotu. Tady jsou ty povídky rozstříhané a jejich části naházené hala bala vedle sebe, aniž by to čemukoli sloužilo - naopak se jednotlivé dílky mezi sebou dost bijou, takže když po znepokojivé scéně s posednutým dítětem přijde zábavně béčková scéna, v níž Santa likviduje zombie elfy, snižuje se účinnost obou dvou. Vlastně jsem přesvědčen o tom, že kdyby byly povídky vyprávěny odděleně (přičemž by se nic jiného nezměnilo), měl bych z filmu lepší zážitek a udělil bych o hvězdičku vyšší hodnocení. Jediný (samo)účel, ke kterému zdejší narativní forma vede, je příprava půdy pro překvapivou pointu jednoho z příběhu (zrovna toho santovského), což by se ale dalo udělat velmi lehce i jinak. Jako vánoční hororové béčko je A Christmas Horror Story nicméně sympatické, zábavné, občas příjemně strašidelné a s relativně schopně zakončenými příběhy. Také ale trochu zamrzí, že největší kus stopáže zabere příběh, který má s vánoční atmosférou nejméně společného.

Po delší době film, který mě zavedl mimo "bezpečnou zónu" a vyvolal ve mně nepříjemné pocity. Což je podle mě nejrelevantnější indikátor opravdu povedeného hororového filmu. Netrvalo mu to navíc ani třicet minut, protože už u té hide and seek hry jsem byl lehce vykolejenej. Film vypráví o dvou sourozencích, kteří jedou na prázdniny k babičce a dědečkovi, se kterými se nikdy neviděli. Vztahy v rodině totiž nejsou nejlepší, v minulosti se něco stalo a matka sourozenců utekla z domova. Teď to ale vypadá, že prarodiče chtějí svá vnoučata alespoň jednou vidět. Děti s tím souhlasí a chtějí z návštěvy udělat dokumentární film. Postupně ale začíná být zjevné, že s babičkou a dědou není něco v pořádku. Může za to pouze obyčejná stařecká demence, nebo je ve hře něco víc? Co ty až nepřirozeně působící noční pohyby a umanutost babičky, která po vnučce chce, aby zalezla do pece? :) The Visit je především castingové trefa do černého. Jak důchodci, tak děti jsou naprosto přesvědčiví - prarodiče působí ve strašidelných sekvencích hrozně creepy, drobotina zas slouží jako velmi sympatický a vtipný průvodce děním. S tím souvisí i zábavnost celého filmu - ačkoli se ve své podstatě nejedná o komedii (ani s přívlastkem "hororová"), najde se zde plno míst, kde se člověk může zasmát. Prostě horor se smyslem pro černý humor. Bát se nemusíte ani found footage / mockumentary formy - obraz není nijak zásadně rozklepaný, tvůrci se naopak snaží komponovat moc pěkné záběry. Zkrátka a jednoduše velké díky Blumhousu za resuscitaci Shyamalana, který mimochodem letos zažívá velmi dobrý rok (zaujal již seriál Wayward Pines). Snad tahle spolupráce bude pokračovat a Ind u podobných látek zůstane. 9/10

Kde se vzal, tu se vzal, docela parádní postapokalyptický survival. K filmu bych měl pár kritických připomínek, ale abych je vysvětlil, musel bych značně spoilerovat. Proto se spokojím s ne zcela konkrétním povzdechem, že se mi zdá, že ten film s divákem nekomunikuje úplně férově. Výsledkem je nicméně docela svěží a překvapivá, herecky i režijně bezproblémová variace na klasické nákazové / zombíkovské téma, které se zhruba 80 minut času myslím vyplatí věnovat. Po komorně dramatické první polovině se to docela slušně rozjede, až mě to překvapilo. Malá holčička v hlavní roli jinak trochu pije krev, ale dá se to vydržet.

Když se z ničeho nic a bez větší reklamy najednou objeví nový nadpřirozený thrilller (ačkoli v tomto případě se jedná o čistokrevný mysteriózní horor, ať si současný tag říká co chce) s Nicolasem Cagem, čeká člověk automaticky totální katastrofu a nevěnuje filmu pozornost. Pak si ale všimne režiséra Uliho Edela, který mimo jiné režíroval i epizody Městečka Twin Peaks a také na cizojazyčného Oscara nominovaný Baader Meinhof Komplex. Mno ... Pay the Ghost je zručně natočený závan devadesátých let. Opravdu mi to strašně připomínalo takové ty devadesátkové nadpřirozené neambiciózní thrillery / horory, v nichž známý herec pátral v ulicích amerického velkoměsta po starodávných démonech a kletbách. Nechybí ani mysteriózní digitální kondor a velmi nepřesvědčivé digitální finále. Popravdě řečeno jsem si většinu stopáže pohrával s myšlenkou, že filmu dám dokonce 4 hvězdičky, protože některé sekvence jsou opravdu strašidelné a mrazivé, až mi několikrát zatrnulo. Bohužel se střídají se sekvencemi podstatně nablblejšími, které jsou dobré spíše stylem "guilty pleasure". Takže nakonec zvlášť kvůli tomu slabému zakončení zůstanu na trojhvězdí, ale musí se filmu nechat, že rozhodně není nudný. Vlastně jsem upřímně překvapenej, že ještě dneska někdo něco takhle nineties vůbec natočil, zvlášť s docela solidní výpravou.

Řízné (pun intended). Opravdu velmi nepříjemný film, u kterého bude záležet především na tom, zda jeho záměrnou nepříjemnost budete ochotni akceptovat a přijmout za jeho plus. Some Kind of Hate je film o šikaně a jejích následcích, o nenávisti, která k šikaně vede, a také o nenávisti, která se z šikany rodí. Hlavním hrdinou je nesympatický uťáplý emař, který je napsán a zahrán tak přesvědčivě, že se divák nediví, že je šikaně vystavován. Jeho trýznitelé jsou nesympatičtí z podstaty věci a všechny ostatní postavy, které se ve filmu objeví, mají také nějakým způsobem máslo na hlavě. Je to opravdu přehlídka psychoušů a otravných charakterů, takže kdo potřebuje ve filmech s někým soucítit, má smůlu. Ale největší pošuk vůbec je Moira, nasraný pomstychtivý duch. Díky bohu za ní. Ta po nezbytném úvodu (který ovšem, pravda, mohl trvat o něco kratší dobu) rozpoutá povedenou, brutální a krvavou hororovou jízdu. Mortimer zde vymyslel docela originální způsob vraždění, díky čemuž by se Some Kind of Hate stal zajímavým příspěvkem k subžánru nadpřirozeného slasheru i bez těch sociálních přesahů. Snímek pro mě není úplně stoprocentní, zvlášť kvůli lehce nevyrovnanému tempu (první polovina je hlavně kvůli těm nesympatickým postavám občas vážně trochu těžce usledovatelná) a několika ne zcela přesvědčivě provedeným twistům (postava Kaitlin dějem propluje docela podivným způsobem). Přesto se kolem a kolem jedná o jeden ze zajímavějších letošních hororů, o osobitou a cílevědomou autorskou vizi začínajícího režiséra. V závěrečných titulcích avizované pokračování bych si rád nechal líbit. Moira by klidně mohla mít svou slasherovou frančízu, potenciál na ni má.

Funkční devadesátiminutové duchařské strašení. DiBlasi v dané stopáži stihne využít snad všechny známé způsoby, jak duchařina může strašit (telefonáty, zhasínání světel, sluchové halucinace, zavírání a otevírání dveří, strašidelná zjevení, nestrašidená zjevení, která se strašidelnými teprve ukážou atd. atd.), aniž by některý z nich použil nějakým zajímavým způsobem (snad kromě té scény s baterkou, to bylo dobrý). Obsahově je to zkrátka to samé jako každá druhá duchařina, která může skončit buď jedním, anebo druhým způsobem, takže o překvapivé pointě se také úplně mluvit nedá. Spíš mi ten film přijde takový ambivalentně neukončený a nedořečený, že existuje možnost vyložit si závěr prvním i druhým způsobem. Ať tak nebo tak, není Last Shift nic objevného, o čem by se mělo v budoucnu mluvit. Jako Bluray / video release ale myslím nezapade, ba naopak mezi podobnými filmy poměrně upoutá, protože po řemeslné stránce je schopný a atmosféricky nadprůměrně funkční. Palec rozvážně nahoru.

Neskutečně otravná, slaboduchá, kýčovitá a manipulativní náboženská agitka.

S vizáží nakažených dětí si tvůrci mohli ještě trochu pohrát, aby vypadaly o něco víc rozpadle a strašidelně, čím by film fungoval o něco lépe i jako horor, ale kromě této výtky se jedná o takřka ideální hororovou komedii. Velmi schopně natočenou, dobře herecky obsazenou a vtipně napsanou. Klidně bych si s těmito postavami dal i pokračování.

Hodnotím sice nízko, ale přesto doporučuju tento snímek ke zhlédnutí, protože v tomto případě je výsledný hvězdičkový příděl úplně jedno. Střídají se v něm scény pětihvězdičkové s takřka odpadovými, sekvence stylově nápodobující staré giallo filmy se sekvencemi takřka parodicky výsměšnými. Kdyby se jednalo o vážnou poctu, byl bych patrně nadšený (jako jsem skutečně byl v prvních minutách, dokud se nepřeplo z filmu uvnitř filmu do filmu), ale s tou esenciální komediální meta nadsázkou, na které celý film stojí, v tomto konkrétním případě nesouzním a nepřijde mi vtipná.