Florfila

Jsem ráda, že někdo dokáže podat romantiku v reálném světle. Jsem ráda, že jsem se mohla podívat na třikrát vyslovenou obavu muže a ženy. Z celého filmu mě zaujala asi nejvíce scéna z hotelového pokoje, kdy Celine naštvaně odchází a zase se vrací. Jako bych viděla sama sebe. Svěží, milé, vtipné a hlavně plné naděje... Přesně to, co potřebujeme každý den.

Opravdu krásný film s notnou dávkou romantiky, ale i reality. Tento film mi připomněl jedno zažité pravidlo: "Muži dospívají později, než ženy." Ale jen málokterá žena je ochotná na tu mužskou dospělost čekat. Emma čekala a na malý okamžik se jí to vyplatilo. Vlastně se jí to vyplatilo ve všech směrech. V jedné chvíli mi bleskla hlavou myšlenka, že takto si představuji svou smrt. Šťastná a s úsměvem na rtech... Jsem ráda, že Hathaway mě opět nezklamala, ale naopak mě potěšila mnohem více, než jsem doufala. Naposledy mi takovou radost udělala ve filmu Láska a jiné závislosti, což jen dokazuje, že ambice se jí rozhodně upřít nedají.

Asi nejvíc se mi líbila základní myšlenka filmu a naprosto s ní souhlasím. Není třeba se obklopovat hromadou lidí a doufat, že se v jejich přítomnosti budu cítit lépe. Polovina lidí dělá to, co je nebaví a násilně se snaží vlivem okolí zařadit do společnosti, která je postavena na falši. Potom se usmíváme, nalháváme si pocity štěstí, ale netušíme, že bychom mohli být šťastnější někde jinde a nějak jinak. Tohle všechno pro mě představoval mechanický muž a Janice to v něm viděla také...

Velice srozumitelně a nenásilně podaný snímek. Přátelství je přátelství, láska je láska a do těchto záležitostí by se neměly plést otázky náboženství a kultury i když je tomu povětšinou naopak. Tento velmi lehce podaný příběh se mi líbí i z důvodu, že se na daná témata dá dlouze a rozsáhle diskutovat. Otázky náboženství, kultury, to je nikdy nekončící diskuzní studnice otazníků, váhání a dalšího. Proto jsem těmto tématům velice nakloněna a jsem ráda, že se našel snímek, který na dané téma nerozpoutává násilí. Plný počet bodů za eleganci, nenásilnost a kruh sjednocení.

Tenhle dokument mě svým provedením neuchvátil, ale líbila se mi jeho základní myšlenka. I když můj život nijak alternativně zaměřen není, rozhodně se tomuto duchu nebráním a sdílím názory osob v dokumentu vystupujících. Naopak jsem byla příjemně překvapena, že existují lidé, kteří si uvědomují jak je s námi manipulováno, především sdělovacími prostředky. Jsem jedna z těch, kteří odmítají sledovat televizní zprávy plné násilí a negace. Co potřebuji se vždy dozvím, aniž bych se musela zabývat autonehodami, zřícenými domy atd. Myslím, že tak nějak to v tomto dokumentu bylo vyjádřeno. A i když mi většina aktérů přišla jako hodně podivná, cítím k těmto lidem respekt a chovám je v obdivu, protože jsou schopni se částečně oprostit od vnějších nezdravých vlivů a žít v souladu s přírodními zákony.

Tak to bylo poprvé, co jsem Paltrow viděla i hrát. Dala do toho všechno holka...

Dakota Fanning byla naprosto úžasná. Zcela zastínila Kristen Stewart. Celkově mi přišla herecká kombinace neuvěřitelně zajímavá. Z celého filmu jsem měla pocit jako by do sebe nic nezapadalo, ale ve výsledku to vypadalo neuvěřitelně dobře. Osudy hlavních aktérek a celé kapely mě nijak nepřekvapily. Jak jinak můžou dopadnout mláďata v pubertě a bez dozoru s rodinnými problémy na zádech. Možná by nebylo od věci se v tom trochu psychologicky pošťourat, ale stačilo mi to i takto... Vlastně bylo řečeno vše..."Hello dady, hello mom, Im your ch ch ch ch ch cherry bomb!"

Konečně jsem se dočkala dalších upírů. Je jich poskrovnu a tak se není čemu divit, že beru, co je... Jde o spin-off Vampire diaries a shodou okolností jsem náhodou narazila na jeden z dílů ve vysílání a i když mě to bavilo, jsem ráda, že Originals přece jen trochu vyspěli. Už se tam nepotloukají dětičky ze střední a to je pro mě osvěžující. Ač tak či onak, pořád se jedná a časobijec, ale pokud to plní účel, nemám proti tomu zhola nic... A co si budeme povídat, na Niklause se dívá opravdu moc hezky. :)

Vždycky mě potěší, když jsou hrdinové války prezentováni jako lidé. Protože vždycky jde jen o lidi, o duši, o tělo. Jsem unavená z nesmrtelných honiček a kulek svištících kolem jen tak, aby se neřeklo. I když se příběh potýká s občasnou klišoidností, má u mě palec nahoru, protože se neprochází růžovou zahradou.

Filmy s dance tématikou jsou mou životní vášní. Ať jsou dějově a herecky jakkoliv slabé je to jedno, protože o tom to není. Je to o touze, o vytrvalosti, o snech, o naivitě a o realitě se kterou se sny musejí vypořádat. A v neposlední řadě je to o tanci a o choreografii. Je to o hledání něčeho nového, protože dnešní svět už je nasycen snad úplně vším a není zde nic, co by tu už nebylo. Ale snaha tanečníků, choreografů, filmových tvůrců - nepřestává mě to bavit. Je to bezpochyby jeden z nejlepších tanečních filmů poslední doby. A Sofia Boutella? Tak na tuhle divokou kočku, jak se zmítá v rytmu hudby, bych dokázala koukat hodiny a hodiny. Opravdové labužo.